17.4.2013 „Kolejovým tryskáčem“ do Prahy
Pod tíhou sílící konkurence nám České dráhy chystají nejedno překvapení, k libosti železničního fanouška, naštěstí. Proto mě docela zaujalo, že se na našich kolejích má v budoucnu objevit jednotka RailJet (volně přeloženo právě jako „kolejový tryskáč“). Jde o jednotku rakouských železnic ÖBB, jistou obdobu třeba německých vlaků ICE. České dráhy se rozhodly několik těchto jednotek pořídit a provozovat je na trase Praha-Brno-Vídeň-Graz. Ve středu 17. dubna tedy proběhla prezentační jízda na trase z Vídně do Prahy, týž den pak z Prahy do Ostravy, o den později jednotka vykonala cestu zpět do Prahy a v podvečer naši republiku opustila, aby byla deponována zpět do Vídně.
Na jedné z jízd jsme samozřejmě nemohli chybět ani my z Kolejové. S kolegou Martinem Havlíčkem jsme zvolili cestu z Brna do Prahy, kde byla souprava vedena jako vlak EC 30000 s neoficiálním názvem Spirit of Praha. Celou jednotku RailJet tvoří 7 vozů, s tím, že na jedné straně je řídící vůz a na straně druhé je vždy přivěšena lokomotiva. Jednotka je uzpůsobena pro vozbu lokomotivami ÖBB Taurus. Celá jednotka je tlakotěsná, cestující nejsou rušeni rázovými vlnami protijedoucích vlaků ve vyšších rychlostech. Cestující má výběr ze dvou tříd, tedy vlastně ze tří - Economy, tato pokrývá větší část soupravy, 394 míst; Business, což je jakási první třída pro pracovně zaneprázdněné cestující, s kapacitou šesti míst a konečně třída první; tedy First, kam se může posadit 42 cestujících. Souprava je dlouhá 185 metrů, má hmotnost 350 tun a po kolejích může pádit až 230 km/h… škoda, že po našich jen sto šedesát, jak zatím velí předpis.
Do Brna dorazil vlak už deset minut před jedenáctou dopolední, tedy s pětiminutovým náskokem, proti plánovanému příjezdu. Už jsem jej nedočkavě vyhlížel, stejně jako hrstka jiných zvědavců na prvním nástupišti a kolega Martin kdesi vzadu u 5. brněnského peronu. V Brně se souprava měla zdržet až do 11.20, mohli jsme tedy v klidu pro vás udělat pár snímků, vše si důkladně prohlédli, byli jsme puštěni dokonce i do lokomotivy Taurus, prý do jedné z nejrychlejších v Evropě. Martin si vyzkoušel jak se sedí strojvedoucímu za velmi sofistikovaným ovládacím panelem. Když se blížil čas odjezdu, zaujali jsme místo v prvním voze, kam jsme si zakoupili místenky. Cestovali jsme ve třídě Economy, tedy ve druhé. Ve velkoprostorových vozech je více místa, než v Pendolinech, sedačky jsou prostorné, velmi pohodlné. Cestující sedí za sebou, jako v letadle, nebo jsou čtyři místa proti sobě. Každý z cestujících má k dispozici stolek a elektrickou zástrčku na 230 voltů. Nejvíce jsem ocenil informační systém pro cestující. Tvoří jej monitory u stropu a na stěnách všech vozů. Po dobu jízdy se zde zobrazuje čas, následné stanice a aktuální rychlost vlaku.
Náš vlak na cestě do Prahy zastavil v České Třebové a Pardubicích. Po odjezdu z Brna jsme se odebrali navštívit jídelní vůz. Ten nabízí 14 míst a elegantní bar. U stolečků je tedy dost malý prostor, což nevyhovovalo našemu Kolejákovi, je malinko při těle a měl problém se za stolek napasovat. U baru však bylo místa dost. Jako hosté z vyšších míst, od ČD, tisku a zástupců ÖBB, i my jsme dostali malý oběd, těstoviny a maso na šťávě a nápoj, jaký jsme si vybrali. Kdo se do jídelního vozu nedostavil, dostal oběd na svém místě, kde cestoval. Vlak jel klidně, tiše, bez rušivých otřesů a kvílení, jaké známe z příměstských souprav zde, v okolí Brna. To je také velké plus v komfortu cestování, stejně jako čisté toalety, celé v chromu a plně automatizované. Starší ročníky možná zamrzí absence nožního splachovadla, ale snad docení kulturu i této místnůstky a dlouho to takto vydrží, až bude vlak v pravidelném provozu.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme na Novém spojení, před Prahou. Protože jsme to mazali na mnoha úsecích trati bezmála 165 km/h, dorazili jsme o čtvrt hodiny dřívě a museli jsme tedy čekat, až nás pustí do stanice. Na pražském hlavním nádraží už na vlak čekala televize, tisk i další zástupci z řad ČD a proběhl zde jakýsi křest celé jednotky. Na ten už se nám však čekat nechtělo a odebrali jsme se už klasickým vlakem EC zpět do Brna.
Trochu mě zamrzely dvě věci - jednak ta, že souprava ve službách ČD, bude přestříkána do „Najbrtu,“ tedy do modrobílé barvy, ta mi totiž k vlaku RailJet nesedí. A druhá věc, uspořádání sedadel chtějí ČD pozměnit zavedením oddílu pro přepravu kol. To mi hlava nebere, když pojedu někam s bicyklem, mohu přece použít mnohé rychlíky, nebo vlaky EC a ne tuto jednotku… no ale tak to už není moje věc a asi to neovlivním. Co jsem zde však opoměl zmínit a potěšilo mě je, že v soupravě se myslí i na nejmenší cestující. V jednom voze je oddíl s dětským kinem - ve zdi je zabudována obrazovka, před níž se nachází pár sedaček se zábranami. Na obrazovce běží pohádky, na naší jízdě zde dávali známé kutily Pata a Mata. To doufám zůstane i v českých soupravách a možná se zde podívají dětičky na českou pohádkovou klasiku.
A kdy se na vlak můžeme těšit? Snad k prosinci roku 2012, tak uvidíme a snad se zase svezeme…
Text a foto: Kamil Kyzlink