1.5.2012 Den otevřených dveří v železárnách Vítkovice
Sice začala školStejně jako předchozí roky se i letos na prvního máje otevřely Vítkovice Steel veřejnosti. Po loňském skvělém zážitku jsem se rozhodl rychle, jak tento státní svátek strávit. Hned v úvodu musím říci, že to pro mě bylo velmi těžké, protože ráno se toho nejvíce stihne a na rozdíl od loňského roku připadl 1. máj na úterý, a proto jel první vlak z Brna už v 5 hodin ráno. Na poslední chvíli jsem zjistil, že nakonec pojedu opět s Michalem, který se loni ukázal jako skvělý průvodce Ostravou i areálem samotným, což se i letos ukázalo jako skvělá věc. Znalost prostředí se prostě hodí vždy.
Těžké ráno bylo pro mě proto, že ten den v 0:05 proběhl v Náměšti nad Oslavou event a já na něm nemohl chybět. Domů jsem se tedy dostal asi ve 2 ráno. Přece jen jsem ulehl, i když jsem věděl, že to je téměř zbytečné. Za 2 hodiny, ve 4 ráno, už se můj mobil mohl zbláznit a já musel vstát, abych se na pátou stihl doklopýtat na hlavní nádraží a vyjet směr Ostrava - Svinov. Celou cestu jsem pochopitelně prospal. Před Svinovem jsem se probudil odpočatější, než jsem čekal, a jal se zadat cíle do své milované GPS. Ano, i na pár krabiček mělo dojít, ale tentokrát vážně jen symbolicky, alespoň teda v Ostravě.
Po příjezdu na Svinov jsme po chvíli hledání našli automat na jízdenky a zakoupili celodenní jízdenku, ve státní svátek platnou pro 2 dospělé. Poté jsme popojeli do části Hulváky a zde v parku našli první dnešní poklad. Michal jako mudla projevil o hru velký zájem, akorát doufám, že z něj neudělám podobného blázna jako sebe… Poté jsme počkali na trojku a dojeli ke vchodu do železáren, přímo k Vítkovicím Doprava. O toto místo jsem jevil největší zájem a Michal nejspíš také. Odsud jsme také loni odjížděli metrem na prohlídku vleček v železárnách. Letos přibyla nová atrakce – jízda po malém městském okruhu v Ostravě. Vítkovické železárny si pronajaly od ČD 2 vozy, zapřáhly za ně z každé strany svoji lokomotivu s obrázky zvířat a mohlo se vyjet. S Michalem jsme jeli 1. vlakem a byl nacpán až po vršek. Po vyjetí z areálu jsme provedli s vlakem úvrať a už jen s jednou lokomotivou vyjeli směrem na nádraží Ostrava – Vítkovice a dále pokračovali na Svinov, hlavní neboli uhelné nádraží (Frýdlantská nástupiště) a Ostravu – Střed, kde na odjezdovém návěstidle svítila návěst „posun dovolen“, abychom se mohli opět zanořit do spleti vleček v areálu železáren. Po vystoupení jsem vyfotil ještě pár snímků, hlavně speciálních vozů na přepravu tekutého horkého železa, a mohli jsme se vydat dál.
Tramvaj nám ujela, takže jsme pěšky vyrazili k dolní oblasti Vítkovic. Pár dní před akcí jsem četl, že tato oblast se od loňska hodně změnila a byl jsem tedy náležitě zvědavý jak. Naše první kroky v dolní oblasti vedly do plynojemu, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Pro srovnání jsem si dovolil použít fotku z loňského roku, ta to totiž poví lépe než já, každopádně změna je to veliká. Poté, co jsme plynojem od podlahy po strop prolezli, jsme se přesunuli o budovu vedle, loni ještě nepřístupnou. Podle webu železáren se jedná o VI. ústřednu, kde jsou plynová pístová dmychadla. Zde jsme mohli obdivovat krásnou starou techniku a nezbývalo než litovat, že ji nevidíme v chodu. Železárny vybudovaly v rohu také vyhlídkovou terasu, kterou jsme okamžitě využili, stejně jako davy dalších lidí. Dále zde byla letos poprvé prohlídka vysoké pece zevnitř, nicméně za stejné peníze jako kterýkoliv jiný den, takže tu jsme nechali na jindy, protože dnes o ni byl velký zájem. Tohle mírně kazilo dojem celé akce, ale co už, je krize a každý chce vydělávat peníze. Bohužel se přiblížilo poledne a s tím i můj časnější odjezd. Cestou na nádraží jsme s Michalem odlovili ještě 2 bodíky a keš, kterou já nemohl najít, po chvíli Míša držel v ruce. Je vidět, že se rychle učí. Protože vlak ze železáren jel každé 2 hodiny na městský okruh, vydali jsme se na nádraží Ostrava střed a tento vlak zde zachytili svými fotoaparáty.
Nejlepší srovnání změn v plynojemu:
Poté jsme se rozloučili, ale vzhledem k tomu, že jsme cestovali na SONE+, bylo to loučení jen na několik hodin. Michal se vydal dál na cesty po Ostravě a já na Svinov, abych dojel do Studénky a následně do zastávky Skotnice, která leží nedaleko Příbora. Tam se konal event, na kterém se hrál bowling, a já u toho opět nemohl chybět. Potkal jsem zde pár známých kačerů i mudlů, nicméně pocity jsem měl spíše rozporuplné. No, to je jedno a čtenáře moje osobní věci určitě nezajímají…V bowlingu jsem sice moc nezazářil, ale alespoň jsem si ho po delší době zahrál. Po eventu jsem vyrazil na lov zbytku keší v Příboře. Prošmejdil jsem i okolí města a potkal fajn kačera z Bohumína, který se stal na několik hodin příjemným společníkem. Až na jednu keš jsem našel vše, co jsem chtěl a mohl jsem se vrátit na nádraží, odkud jel 20:30 vlak do Studénky, kde navazoval poslední rychlík do Brna. Ve Studénce jsem obdržel za svezení kolegy na SONE+ jedno pivo, které jsem s radostí přijal. Pak už jsem jen přistoupil do rychlíku domů, kde už seděl Michal, který si odpoledne v Ostravě údajně též užil. Cesta do Brna proběhla v nerušeném spánku až do odbočky Brno – Černovice. Přijíždíme včas a v pohodě stíháme brněnské vyhlášené „ilegální závody autobusů“, kde vyhrává ten, kdo je první v posteli. Tento závod má, alespoň podle Necyklopedie, velmi složitá pravidla, kdo chce, ať si je najde. Po příjezdu domů toho mám tentokrát opravdu dost, asi hlavně díky nedostatku spánku předchozí noc. Přesto ale musím říci, že akce stála za to a doufám, že se příští rok opět zopakuje.
Text a foto: Jan Nekvapil