30.3.2013 Velikonoce v České Třebové
O tom, že se pachatelé vrací na místo činu už se zde hovořilo a o eventech taky. Ale pro ty, co třeba zabrouzdali nově – event (z angl. sraz, událost, setkání) je v geocachingu opravdu setkání hráčů této hry, které může, ale taky nemusí, mít daný program. Dělá se to ve velké většině tak, že pořadatel eventu zveřejní čas, datum a místo konání na oficiálních internetových stránkách hry. Je-li to setkání větší, může pořadatel udělat i stránky extra, ale tyto by měly být provázány s oficiálními herními. Na těch pak zájemci potvrzují svou účast. Po skončení akce ti, kdož se účastnili, opět zapíší účast na internetu a připočítá se jim bod, jako za nalezenou krabičku. I náš tým byl na takový sraz přihlášen, konal se právě v České Třebové a byl věnován, jak jinak, Velikonocům, byť počasí nasvědčuje tomu, že bude zima celý rok...
Na rozdíl od našeho kolegy Honzy Nekvapila (Yogi_CZ), který vyjížděl už v noci, aby projel Pardubický kraj a nasbíral nějaký ten geobod, my vyrazili s Karolínkou až odpoledne. Bohužel, Karolínka coby pilná včelka, ještě dopoledne pracovala. Brno jsme opouštěli vlakem EC 70 „Gustav Mahler,“ s odjezdem 14:39 z Brna. Na to, že prázdniny jsou v plné proudu, probíhalo stěhování národů. Karolína se sice rozčilovala, že jsem xenofobní, ale uznejte, když si s vámi ve vlaku vyšší kvality pohazuje dav a už po desáté slyšíte: „Excuse me, please….“ A už nemluvím o tom, že vám každou chvíli přejede nohu napěchovaný kufr na kolečkách… to by byl xenofobní asi každý. Vlak už byl v pohybu, tu se mi podařilo najít prázdné kupé. Rozvalil jsem se a užuž chtěl volat Karol, kterou zavalili ti cizinci kdesi vzadu, když v tu jsem byl vykázán - šlo o kupé služební. No, jako by průvodčí nevydrželi venku, stejně si tam celou dobu nesedli. Zbývala jediná spásná myšlenka - jídelní vůz. Tam bylo skoro prázdno, místa hahaděj. Ovšem to zase chtělo si něco dát. Děkoval jsem za to, že už neplatí předpis, kdy se člověk mohl zdržet v jídelním voze pouze 45 minut. Nebylo divu, vlaky jezdily plné a občerstvení tehdy nestálo mnoho. Dali jsme si tedy Pepsi a tu cucali až do České Třebové, ale seděli jsme, nikdo po nás nešlapal, zkrátka, bezproblémová cesta.
Po příjezdu nás čekal tamní Powertrail (PWT) - opět zopakuji, že jde o sérii mnoha jednoduchých keší seskládaných za sebou, tyto nemají tak ani ukázat zajímavá místa, jako spíš hledači zvednout body ve statistice. Jak mnozí vědí, při poslední návštěvě jsme některé kousky nenašli, díky přívalům sněhové nadílky. Tentokrát byla cesta docela schůdná, téměř bez sněhu. Zbyly nám tři tradiční keše a dvě multikeše: TtK10 (GC448K1), TtK 8(GC448JY), TtK5 (GC448JT) a dvě multikeše TtK2 a 1. U osmé krabičky série, šli jsme totiž odzadu, jako minule, nás dohnal Honza, přijel rychlíkem od Pardubic chvíli po nás. Zbytek série jsme šli společně. TtK 2(GC448JN), našel Honza tzv. brute force… hned vysvětlím - normálně se multikeš hledá, že někam příjdete a máte něco zjistit, pak počítat podle udaných vzorečků… Jste-li však šikovní, nebo se to dá vytušit z popisku keše, dá se leckdy odhadnout, kam asi autor schránku ukryl, aniž byste řešili daný úkol. Honza obešel pár tutových geoobjektů a opravdu krabičku nalezl. Zapsali jsme se s ním.
A teď už hurá na místo srazu, které bylo v salonku restaurace Křib. Za dobu, co jsem tam nebyl, se dost změnila. I samotný event měl úroveň. Po příchodu nás přivítal jeden z pořádajících - Seržant CT. Poté jsme za poplatek 10 Kč obdrželi eventové CWG…opět vysvětlím – CWG (Czech Wood Geocoin), je dřevěné kolečko (mince), na níž je na rubu jednotný znak hry geocaching a rok vydání a na líci je vždy nějaký individuální obrázek. Tyto mince jsou sběratelské, vkládají se do keší, většinou kus za kus a mezi hráči je o ně velký zájem. Přehledy mincí lze nalézt na stránce http://cwg.gcm.cz. Právě velkou náplní většiny eventů tvoří směňování těchto koleček. Protože každý sraz je vlastně keší, nesmí chybět ani logbook, tedy deník, do něhož se příchozí účastníci zapíší. Tento byl ve tvaru kraslice, přirozeně. I k eventovému CWG jsme dostali minipomlázku. Co jsme ocenili, byla perfektní připravenost personálu restaurace - geosrazy totiž představují náhlý nával hostů a ne každá restaurace jej zvládá. Zde však byli připraveni. Další milé pozitivum tvořily ceny, byly více než příznivé. Kofola velká - 0,5l za 18 Kč (pro srovnání v Řícmanicích, což je malá obec, stojí stejné množství Kofoly 27 korun!), pivo Staropramen za příjemných 21,50 (mazaný tah, vzhledem k tomu, že tyto drobné mince už nemáme v oběhu, musí host platit 22 korun, ale „padoš“ je pořád spropitné. A spočítejte si kolik to je za den, když se vytočí třeba 200 piv…). Ceny všech jídel nepřesáhly stokorunu a že byla velmi chutná. Karolínka ochutnala smaženou brokolici s bramborem a zeleninovou oblohou, 150g za 74 Kč, já ochutnal Frankfurtskou vepřovou pečeni s pěti houskovými knedlíky, 150g za 71 Kč a ve stejné relaci se nejspíš pohyboval i Honzův guláš. Navštívili jsme již deset eventů, ale co do atmosféry a organizace, tento se zařadil do čela. Přátelsky jsme pohovořii s hráči z Třebové, dokonce i z Prahy, jedna dívčina rušila svou sbírku CWG, tak jsme od ní nějaká kolečka koupili, nějaká vyměnili. K vidění byly rovněž trasovatelné předměty, TravelBugy (TB) a Geocoiny (GC), jeden jsme si dovezli, hned jak to půjde, pošleme jej dál do terénu, jak velí pravidlo. Ale nám velel neúprosný čas. Poslední šance dostat se z Třebové do Brna je totiž vlakem EC ve 20:18. A to by nebyl Honza, kdyby od některého z „kačerů“ nevytáhl, kde je ukrytá krabička TtK1 multi (GC448JM). Samozřejmě zde neuvádím kde je, jen to, že jsme ji společně vyzvedli. Tímto máme celou sérii TtK splněnu. Honza ne, protože TtK 4 bohužel není mezi živými. Snad ji vlastník opraví a Honza jednou nalezne. To však již v dáli zablikala světla rakouské lokomotivy Taurus a vlak EC se vřítil k peronu. Cesta do Brna nám uběhla v družné zábavě, ani průvodčí nepřišel, snad na dálku vytušil, že se Honza vyzul… a po jeho celodenní výšlapu… no comment.
Po příjezdu do Brna byl Honza ve výhodě. Za moment byl doma. My se ještě bohužel, díky tomu, že byla sobota, trmáceli dvě hodiny a to mizerných 15 kilometrů. Ale dorazili, s šesti geobody, 26 dřevěnými kolečky a jedním TravelBugem, no na Honzu se 34 body za den nemáme, ale my se zase vyspali, on ne. Tak veselé Vánoce… no vidíte jak mě to počasí plete, chci říct Velikonoce… nebo ne? Už zase sněží…
Text a foto: Kamil Kyzlink