7.3.2010 Oslavy 160. let od narození T. G. Masaryka
Ten víkend byl pro „Kolejáky“ dost nabitý, zatímco našim blanenským kolegům ještě nevychladla autodráha, část našich členů už se procházela ono nedělní ráno po peroně brněnského hlavního nádraží. Proč? I když ještě paní Zima svým pláštěm chladu halila nejen Moravu, byla tu 1. letošní parní jízda - a to si přece pravověrný Koleják nenechá ujít, i kdyby se měl k nádraží brodit po pás sněhem. To jsme naštěstí nemuseli a tak jsme „venčili náš potěr….“ To víte, jednou zestárneme a kdo to vezme po nás? Mladí, tak ať se učí. Proto kromě vám už jistě známých členů, jako Zdeňka, Libora, Jirky a mé maličkosti, usedali v kupé pro nás zadaném také Mirek Polák, náš nadějný Koleják, „mladej místopředsedík“ Romča Otoupalík a novopečený kolega Adam s jeho strejdou. Na konci soupravy se skvěl salonní vůz našeho Tatíčka Masaryka, vyrobený v prvé republice, vagonkou hraběte Ringhoffera na Smíchově. Na onu dobu vybaven tak, že předčil i Orient express. Pánská a dámská ložnice, nádherný salonek, místa pro doprovod, sprcha a luxus až po střechu. Ani dnes není problém s vozem jezdit, je stavěn na rychlost 140 km/h. My jakožto občané prostí jsme vzali za vděk třetí třídou a kochali se okolím, když vlak tažený lokomotivou 475.101 vyrazil po koridoru směrem na Břeclav.
Vlastně ne tak docela, po hlavní trati pouze do Zaječí a pak jsme odbočili do kraje vína a laskavých, milých lidí, na hodonínsko. V Čejči měli nastoupit prezidenti Klaus a Gasparovič, ale oba se omluvili, nebo se asi báli vlaku a prostě nejeli. Hodonína jsme tedy dosáhli bez státníků, byť nějaké politické špičky jsme dovezli. Vlak se po odpojení „salonu“ vydal z Hodonína do Břeclavi, i s námi. Cestou náš pan předseda přesvědčil „nejvyššího pana železničáře,“ co má na starosti pořádání a obsazování nostalgií osádkami, o tom, že není dobré námi pohrdat, že také umíme a známe a dokonce tak, že nás chtějí na Slovensku. Z jeho nabídky bylo jasné, že se trochu zastyděl že zanedbal takové talenty, jako lidi z Kolejové. Příště nás jistě angažuje. V Břeclavi následoval dobrý obídek za velmi příznivé ceny a návrat do Hodonína. Někteří z členstva zůstali v kupé, jiní šli s kolegy v modrém na pivo. A Hodonínský pobyt rychle utekl, vlak byl opět zkompletován, nu a vyjel zpět. A protože národ vlakařský je jako rodina, je třeba příbuzným dělat radost ne? Povozili jsme se na lokomotivě, nejdříve Mirek a Adam a pak Libor a já. Plni zážitků jsme se tedy z prvé letošní nostalgie vrátili do Brna a nejen já mám pocit, že tento rok bude dost zajímavý…
Autor článku: Kamil KYZLINK
Autor fotografií: Mirek POLÁK