16. - 17.5.2009 1. parní víkend v Lužné u Rakovníka
Obec Lužná u Rakovníka vlastně jinak není ničím vyjímečná…Nebo možná je, o to jsem se ani já, ani moji kolegové nikdy nezajímali. Co ale vyjímečné je, je železniční stanice v tomto městečku, nebo co že to vlastně je. V její blízkosti se totiž nachází muzeum ČD, u nás asi největší železniční muzeum, kde můžete spatřit ucelený řez historie kolejové dopravy u nás. I my toto muzeum pravidelně navštěvujem, v menším, či větším počtu členů, alespoň jednou za rok. Vzhledem k značné kilometrické vzdálenosti a ochotě členů věnovat této akci pouhý jeden den, jde o dost fyzicky náročnou cestu a i když po většinu dne „prosedíme na zadku,“ jsme po návratu unaveni tak, že sotva držíme otevřené oči. Proto se pro každou cestu do muzea ČD vžil název „vlakový maraton.“
On scénář takové jízdy je v podstatě pokaždé stejný. Domluvíme se všichni, co bychom chtěli do Lužné jet, (pak jich polovina ještě před odjezdem cestu vzdá) a sejdeme se v některé hospůdce vždy večer před odjezdem. Nutno říci, že „vlakový maraton“ v minulých letech absolvovaly i zástupkyně něžné lidské (populace, bohužel už z řad našich bývalých členek, mohu jmenovat-na tabuli cti žen, co tuto cestu ustály se zapsaly Karolína Brožová (nezaměňovat prosím s onou mediální hvězdou, ta se jmenuje Kateřina) a Iva Svozilová. Pevně doufáme, že v budoucnu s námi tuto cestu absolvují i nynější členky sdružení. No takže jsme se sešli tentokrát v malé hospůdce v Blansku, v podvečer páteční, dne 15.5.2009, v počtu čtyř lidí a to Jirka Šimkůj, Lukáš „Kočička“ Vlček, Leoš Knecht a moje maličkost. Lukáš byl letos za spojaře, neboť byl vybaven laptopem s připojením k internetu a udržoval tedy spojení se sličnými dívkami v sídelním městě Blansku. Po pár pivkách jsme se odebrali na železniční zastávku Blansko-město, kde jsme ve 23:25 nasedli do osobáku, tedy přesněji do motorového vozu M 810, známého jako „Orchestrion.“ (Bývalé označení M152.0, výrobcem je MSV ve Studénce, na přelomu 70. a 80. let minulého století a samotný tento drobeček váží 20 tun). Na brněnské hlavní nádraží jsme už tedy dorazili v sobotu 16.5., neboť byly 2 minuty po půlnoci. Ještě pro pořádek doplním, že Leoš cestu vzdal a ujel autobusem do náruče své choti. Popovídali jsme si s průvodčími motorových vlaků, které se právě po půlnoci z Brna rozjíždějí do všech směrů a ani jsme se nenadáli a v oblouku se objevila trojice světel elektrické lokomotivy, která přivezla náš vlak EuroNight(EN), jménem Metropol-pro neznalé uvedu, že vlaky EN jsou jako EuroCity(EC), vlaky vyšší kvality, u nás bez příplatku, jsou určeny pro noční cestování a sestaveny tedy ve většině z lůžkových a lehátkových vozů.Samozřejmě jsou k dispozici i běžné vozy s oddíly 2.třídy. Ten náš vlak vezl za lokomotivou navíc i vůz pro přepravu automobilů. Vyjeli jsme tedy v 0:52 z Brna a protože vlak nemá na trase až di Prahy žádnou stanici, dorazili jsme už ve 3:29 do hlavního města Prahy. Protože já ze své zkušenosti vím, že Praha, i když je třeba krásná, je v noci nebezpečná, nakázal jsem držet se pohromadě a nerozcházet se po nádraží. Tak jsme tam přečkali do 5ti hodin, kdy začíná jezdit metro. Tím jsme se přepravili na stanici Praha-Masarykovo nádraží (v minulých letech Praha-střed). Mezitím už se rozednilo, ale dost pršelo a Prahu zakrývalo šedivé nebe. Počasí připomínalo spíš podzim, protože bylo i dost chladno. Okolo půl 8 ráno nasunuli pražští nádražáci soupravu vozů řady Bai k nástupišti. Zanedlouho po ní přijela i parní lokomotiva 475.179, provoz zajišťují ČD, vyrobena byla v roce 1948 v plzeňské Škodovce. Disponuje výkonem 1430 kW a může upalovat až 100km/h.. Do kopcovitého terénu této dámě pomáhala dieselová lokomotiva 753.101 . Bývalé označení mívala tato lokomotiva T 478 a vyráběla jí ČKD v letech 1968-77. „Brejlovec“ jak se této lokomotivě říká, disponuje výkonem 1325 kW a jezdit může taktéž stovkou.
Tak jsme tedy po 8 hodině ráno s touto dvojicí strojů vyrazili směrem na Kladno, minuli jsme Ruzyň, vlnili jsme se právě kladenskou, průmyslem poznamenanou krajinou a zastavovali na nám známých staničkách. Když jsme dosáhli vesničky Řevničov, rozhodla se nás zkontrolovat naše bývalá členka Iva, o níž už byla řeč. My ze spolku, nebo lépe řečeno někteří, máme na svých mobilních telefonech vyzvánění, které zní asi takto: „…dále upozorňujeme cestující, vlak bude opožděn z důvodu ztráty lopatky na uhlí. Děkujeme za pochopení.“ A to celé je říkáno oním hlasem, jaký slýcháme na nádražích a doprovázeno i totožnými džingly. Když mi tedy telefon začal zvonit, utichl celý vůz, neboť vlak jako z udělání zrovna stál. Když hlášení doznívalo, nějaké malé dítě vyděšeně zvěstovalo: „Maminko, my už nikam nepojedem, nemáme lopatu…“ Když však cestující pochopili, že jde o zvonění telefonu, rozesmál se celý vůz. Topič lopatku neztratil, vlak pokračoval a bez potíží do Lužné dojel.
Jak jsem se již zmínil, v muzeu ČD je mnohé k vidění. Ze strojů bych vyňal např. předchůdce motorových vozů, parní vůz M124 „Komárek“-podle zhotovitele kotlového zařízení. Vyroben byl v roce 1903, vyrobili jej ve spolupráci Ringhoffer/Komárek, výkon má pouhých 38 kW a jezdíval si po tratích v klídečku jen padesátkou. Proti ostatním strojům je to „tintítko“ má pouze 23 tun. Nesmím vynechat ani Lukášovu favoritku řady 555, tzv. „Němku,“ jde o robustní parní lokomotivu , vyrobenou v roce 1944, firmou WLF. S výkonem 1216 kW ze sebe snad ještě dnes dostane 80ti kilometrovou rychlost. A drobeček to teda není, váží 84,3t. V muzeu je tolik věcí k vidění, že bych zde opravdu vše neobsáhl, za kuriozitu zmíním snad ještě zahradní železnici v měřítku 1:8, s vlastním parním pohonem, která byla hostem víkendu a doma je v Německu. Tam ji provozuje Bayreuther Gartenbahn GbR. Já nezapoměl navštívit expozici zabezpečovací techniky a taky jsme všichni navštívili Jirkova známého z Plzně, co tam byl se svým vozem a svou sbírkou železničních relikvií. Některé vlastní i náš spolek, jako třeba onu velikou signální trumpetu, které jsou už pouze 4 v republice, jde tedy o unikát. Setkali jsme se i s vedoucím muzea ČD, panem Kaplanem, kterému jsme sdělili naše plány a on nás nejen povzbudil, ale slíbil i odborné rady v případě potřeby, čehož si velmi ceníme.
Ta chvíle v muzeu utekla jako voda, dorazili jsme tam okolo desáté dopoledne a po 14té hodině už byl čas k odjezdu. Zpět jely opět vozy Bai, pouze v čele už jela menší lokomotiva 354.195. Provozovatelem jsou ČD, vyrobila ji ČMK, v r.1925. Její výkon je 830 kW a rychlost 90 km/h. Hmotnost má 84,8 t. Této babičce pomáhal opět „Brejlovec.“ Vyjeli jsme z Lužné s téměř půlhodinovým zpožděním, ale díky krácení pobytu vlaku v Kladně a skvělé práci strojvůdců jsme do Prahy dojeli i o malinko dříve proti plánu. Po příjezdu jsme se přemístili na nádraží Praha-Holešovice, kde jsme parní stroje vyměnili za ryze moderní vlak EC a závratnou rychlostí se po půl 6 večer řítili koridorem zpátky na Moravu. Navštívili jsme i jídelní vůz, kde jsme si dali velmi dobré točené pivo, co stálo….no za to. Utahaní jako kočky jsme dorazili do Brna a už se viděli doma. Svých domovů jsme kolem 22.hodiny všichni dosáhli. Jak jsem už uvedl, výjezd do Lužné je náročný, jedete ve vlacích různých druhů, v noci, ve dne, po více než 24 hodin pouze cestujete, bez pořádného spánku a pokud nemáte nic sebou, tak i bez jídla, protože není čas si někde ani něco dát. Ale stojí to za to a pokud budu mít možnost, pojedu s kolegy zase.
Autor: Kamil KYZLINK