9. - 10.7.2009 Za železničními kuriozitami v Orlických horách
Trávil jsem se svou přítelkyní (a naší bývalou členkou) Karolínou, týden v malém penzionku nad přehradou Pastviny, nedaleko stejnojmenné obce. Přehrada i penzion leží daleko od tratí i civilizace, ukryty v lesích. Ale přece jen jsem za dobu pobytu narazil na zajímavosti z našeho oboru, o které bych se s vámi rád podělil.
První setkání s železnicí, bylo v městečku Vamberk, kde jsme narazili na malé, oprýskané nádražíčko, nevalného vzhledu. Město i ona stanice leží na trati Doudleby-Letohrad. Stél tam pouze opuštěný nákladní vlak, který posléze odjel, uvnitř budovy unuděná pokladní a pár svačících penzistů. Návěstidlo nahlodával rez a mezi kolejemi bujela vegetace. Těžko uvěřit, že tam funguje pravidelný provoz. Nicméně funguje to a zajišťuje tam provoz naše známá 810-„Orchestrion.“
Mé další setkání s vláčky, přesněji, s těmi modelovými, bylo při návštěvě muzea hraček v Rychnově nad Kněžnou. K vidění zde bylo hodně věcí, mohli jste tu spatřit průřez vývojem hraček, od 19.století po 60.léta století dvacátého. Já se však zaměřil na expozici vláčků. Nejvíce mě zaujalo modelové kolejiště firmy Merklin. Bylo asi z 30. let minulého století, obsahovalo veškeré doplňky, jako domečky, návěstidla i tunel, dvě těžké kovové vlakové soupravy, jejichž lokomotivy při jízdě svítily. Koleje byly také masivní, kovové, uprostřed nich měly ještě jednu kolej, která sloužila jako vodič proudu, lokomotiva si jej odebírala podobně jako to dělají autíčka v autodráze. Vše bylo vyvedeno do nejmenších detailů, stejně jako repliky lokomotiv za vitrínou. Příjemná atmosféra a velice milá paní, co nás po muzeu provázela, jen dokreslila téměř rodinnou idylku. Všem doporučuji Rychnovské muzeum navštívit.
A mé poslední setkání s železnicí mě zavedlo do města Králíky, na Šumpersku, na jehož okraji stojí jedna z pěti tvrzí Čs. Opevnění, vznikajícího v třicátých letech, proti napadení našeho státu německou armádou. Pevnost Hůrka, jak se tato jmenuje, však stejně jako další pevnosti, byly vojáky opuštěny po podpisu Mnichovské dohody 29. září 1938. Poté se jí zmocnili němečtí vojáci, kteří na ní testovali své střelivo. Po válce sloužila jako muniční sklad naší armády, až do roku 2008, kdy ji přebrala Společnost přátel čs.opevnění a provozuje ji jako muzeum. A jak toto souvisí s železnicí? V útrobách tohoto podzemního komplexu, jsou v podlaze uloženy koleje o rozchodu 600mm. Po těch vojáci ručně tlačili vozíky s municí, s proviantem, nebo součástkami ke zbraním.Koleje vedly centrální chodbou a z ní pak vedly odbočky do některých sálů. Po jednotlivých úsecích se i hlavní chodba rozšiřovala na tzv. výhybny, kde se lidskou silou hnané vozíky mohly potkávat. Každá tato, měla pak být osazena dokonce návěstidly, aby nedošlo ke kolizi. Výhybky už tehdy měly mít čidlo na počítání náprav, aby ten, co měl na starost provoz, věděl, zda na místo určení dojely všechny vozíky. Vchod do pevnostního komplexu tvořily troje plynotěsné dveče, za nimi už začínaly koleje, které po několika metrech vedly svážnicí do podzemí. Celý systém chodeb leží cca 45m pod povrchem. Poté, co se z pevnosti stal muniční sklad, byla síla lidských rukou nahrazena akumulátorovou lokomotivou, s maximální rychlostí 20km/h. Nynější provozovatelé muzea dokonce zamýšleli lidi vláčkem po expozici vozit, ale nebylo jim to umožněno ze strany Drážního úřadu z důvodu bezpečnosti.
Takové tedy bylo naše dovolenkové setkání s železnicí….
Autor: Kamil KYZLINK