23.5.2010 Vlakem RegioJet prvním železničním koridorem
Mnozí z vás jistě znají firmu Student Agency a její žluté dálkové autobusy. Proto, když se začaly v médiích objevovat zprávy o expanzi této firmy na české koleje, jistě zpozorněli mnozí vlakoví nadšenci, ale i odpůrci, jakož i ti z nás, co vlak používáme mnohokrát do roka.
Zajásal jsem, když jsem se na Internetu dočetl, že ona zmíněná firma si pronajala soupravy Desiro Classic od německého Siemensu, obráží s nimi kraje naší vlasti a v rámci reklamní akce „Žluté jaro na železnici,“ ukazuje lidem, že na našich kolejích lze najít místo i pro jiné dopravce než pro ČD a také že jde cestovat i jinak a netradičně.
Abych si tedy jízdu za Kolejovou i já vyzkoušel, vyjel jsem si tu květnovou neděli na výlet, abych vám zde mohl popsat co jsem zažil. Vybaven žlutým jízdním řádem jsem stál na našem nádražíčku v Bílovicích a vyjímečně si nevšímal pantografu, který s ohlušujícím skřípotem zastavil u nástupiště, nabral lidi a odsvištěl rychlostí závodní želvy k Brnu. Za slabých pět minut se s tichým brumendem přiblížila i z dáli viditelná souprava Desiro Classic v barvách Student Agency - tedy celá žlutá, s červenomodrými nápisy, jen okna tónovaná do hněda, stejně jako jejich okolí. Starší lidé, příp. vozíčkáři jistě ocení, že souprava je nízkopodlažní, i když na našem koridoru je mezi její podlahou a hranou nástupišť dost velká mezera, ale nemusí to platit o všech stanicích. Zkrátka když žlutá jednotka stanula dveřmi zrovna přede mnou, neváhal jsem a nastoupil. Dobře působící interiér, bleděmodré sedačky a lidé v úžasu. No, kdo by čekal průvodčí v modrých uniformách, jak jsme zvyklí, bohužel. Mladé dívky v černobílých stejnokrojích dávaly na odiv svá těla a nešetřily úsměvy. Každá u sebe měla POP (příruční osobní pokladnu) a za „bůra,“ tedy 5 Kč, prodávaly jízdenky. To už vlak uháněl tunely k Židenicím, kde před polednem nikdo nenastupoval a za slabých 11 minut po mém nástupu v Bílovicích jsme dostáli Brna hlavního nádraží.
Tam se vlak stal terčem pohledů zvědavých lidí, kteří čekali na jiné spoje, nebo zrovna na tento, protože když jsme se vydali po čtvrt na 12 znova na trať, byla 220-místná souprava plná, dokonce i lidé stáli. Oni stáli ale taky proto, že skleněnými dveřmi které oddělují prostor cestujících od kabiny strojvůdce, je krásně vidět, co vlastně takový strojvůdce cestou musí dělat. A ten den to měl chlapec dost fajn, kolem sebe dvě mladé slečny a před sebou volnou trať…
Příjemný hlas jedné ze slečen přivítal cestující „na palubě vlaku RegioJet,“ dověděli jsme se kde vlak zastaví, i kdy dorazíme do cíle, do Skalice nad Svitavou. Připomínám, že hlas byl příjemný, ne ten co ve spojích IDS oznamuje zastávky z pásku a natrefí li se do toho jízda soupravy přes výhybky, lecky to připomíná jako by nebožáka co to hlásí, někdo škrtil.
V Blansku se vlak z části uvolnil a já potkal jednoho taktéž železničního nadšence, který co by trávil květnovou neděli se svou milou, nebo kdekoli jinde, zasvětil ji zážitkům s železnicí. Dívali jsme se tedy jak se říká, strojvůdci pod ruce a ten neomylně dovedl vlak až do Skalice. (Odsud je odbočka z koridoru na regionální trať směr Boskovice a Šebetov. Svezete se tu vozy řady 810 a repasy RegioNovy). Slečna se rozloučila s těmi, o nichž si myslela že dál nepojedou, motor utichl a my šli dělat fotky. Měli jsme na to hodinu čas. Obešli jsme soupravu snad kromě spodní strany odevšad a protože ve Skalici je nadchod přes kolejiště, mohli jsme ji spatřit i shora.
Projel osobní vlak od a do Letovic, jeden vlak EuroCity a už stačilo nastoupit a vydat se na cestu zase k Brnu. Kolem druhé hodiny odpolední naše souprava opět dorazila do moravské metropole pod Petrovem, jenže se za krátko jelo dál. V Hrušovanech u Brna přistoupil kolega ze spolku Libor, taky vyzbrojen foťákem a pokračoval s námi do Šakvic. (Ze stanice Šakvice je odbočka z koridoru do obce Hustopeče. Provoz je tam zajišťen motorovými vozy řady 810.) Tato stanice je velmi zajímavá, hlavně tím že vlaky které tudy pouze projíždí na Břeclav, jedou rychlostí až 160 km/h, takže když se po jedné z kolejí přehnal vlak EC, pěkně s námi vítr za ním zamával. Po půlhodinovém pobytu se vlak RegioJet vydal zpátky k Brnu.
A jaký mám já z toho tedy dojem, či pocit? Já osobně jako železniční nadšenec nemám nic proti ČD, máme zažito že k vlaku patří modrá a ne žlutá, ale to je síla zvyku. Konkurence na železnici je asi potřeba a bude to zajímavé za podmínek, kdy se firmy budou s to na lecčem dohodnout. Obyčejný cestující si bude moci vybrat, kterým vlakem se sveze za prací, či zábavou a za kolik, uvidíme zde mnoho zajímavých souprav a snad se docílí i toho, že to leckteré lidi, co jsou dnes železnicí znechuceni, vytáhne ze svých plechových miláčků opět na koleje. Ale měli bychom se zamyslet i sami nad sebou, hlavně ti z nás, co nadáváme na to, jak máme škaredé a nevzhledné regionální soupravy. Chceme-li kulturně cestovat, měli bychom se kulturně chovat, neničit vybavení vlaků, ani nádraží a pak bude příjemné cestovat jak s vlakem RegioJet, tak s „dědečkem“ pantografem od ČD, ale jinak – pane Jančura, jen tak dál, Kolejáci Vám fandí!
Zajímá-li vás milí příznivci něco víc, spousta informací je na webu www.regiojet.cz
Autor článku a fotografií: Kamil KYZLINK