5.6.2010 Brno - město uprostřed Evropy
Že jsme zeměpisně opravdu uprostřed Evropy, to vám potvrdí každý Brňan a po konfrontaci s atlasem to možná i sami zjistíte. Jestli jsme tak dalece i politicky, o tom už by se dalo polemizovat, ale od toho tu nejsem, ani já, ani náš web. Vás milí příznivci, zcela jistě zajímá to, jak jsme si tento ojedinělý festival v naší metropoli užili a hlavně co bylo k vidění z dopravní nostalgie. Článek bych mohl ukončit už zde jedním slovem - mnoho! Ale tím bych asi nikoho neuspokojil, a proto povím, že bylo neustále kam se dívat a všude jste narazili na dobové přibližovátko, ať na kolejích či na silnici.
Ráno jsem se v Brně sešel s naším fotografem Leošem a nastoupili jsme do zvláštního vlaku vedeného lokomotivou 433.001 „Matěj.“ Vlak mířil do městečka Šlapanice nedaleko od Brna, takže jsme si ani nesedali, jízda trvala kolem 20 minut a vlak byl vcelku plný. Mám sice rád delší jízdy, ale ty krátké se těší zájmu hlavně rodičů s malými dětmi, které nevydrží dlouho sedět. Slunce pálilo, taky konečně po tolika dnech deště a vláček si supěl průmyslovou periferií Brna. Projeli jsme Slatinou a za pár minut zastavili na nádražíčku ve Šlapanicích, kde byla terčem zvědavců nová lokomotiva, která se objevila v čele vlaku. Leoš šel na zhlaví stanice, aby zhotovil fotky, jak se „Matěj“ přepřahá, aby se vlak mohl vydat zpátky k Brnu. Tak se i stalo a kolem půl 11 jsme přisupěli opět na hlavní brněnské nádraží, kde se připojili náš předseda s Davídkem a náš kolega Martin, se svou máti a sestrou, abychom se - poté co jsme zanechali v Brně Leoše - vydali se soupravou do zase nedalekých Hrušovan. Hrušovany jsou městečko, které leží na koridoru na Břeclav a vede odtud už neužívaná trasa do Židlochovic. Právě odtud je další člen Libor, který na „Matěje“ čekal v Hrušovanech. Poté co kolem projel vlak EC tažený Taurusem rakouských drah, jsme se zase vydali s mašinkou zpět k Brnu. To se jelo dobře po rovince a tak jsme zase, já už po čtvrté, dojeli do Brna. Poslední „Matýskův“ obrat do Střelic, už jsme nejeli.
Přesunuli jsme se na Náměstí Svobody, kde se prezentovala jednotlivá vozidla brněnské MHD. A tak jste tu mohli vidět autobusy od 30. let minulého století, až do let nedávno minulých, stejně jako tramvaje. Takže jela tramvajka s koníky, ekologická to doprava, za ní parní tramvaj Caroline, vyrobená v Linci koncem 19. století. No a následoval královopolský Plecháč, kterým jsme se vezli do vozovny Medlánky na exkurzi. Tam taktéž bylo k vidění mnoho zajímavého, prošli jsme tramvajové i autobusové opravny, viděli zázemí, kde, jak říkaly dětem maminky „spinkají šalinky a autobusky,“ viděli jsme modeláře z oblasti vojenství, co s námi byli o Vánocích na radnici v Brně a Leošův foťák samozřejmě nezahálel.
Zpátky na „Svoboďák“ jsme cestovali taky Plecháčem, takovým reprezentativním, se stolečky a květinami, chyběl jen guláš a pivo. No prostě dnes v Brně opravdu byla pastva pro nadšence dopravy. Tramvaje, jejich zvonění se mísilo s houkáním jejich parní předchůdkyně, kterou zbrojili hasiči taktéž s veteránským autem, do toho houkala auta hlídek VB a čas se zastavil. Tím že se umoudřilo počasí, byla i velká návštěvnost, takže myslím že jsme si to užili do syta.
Autor článku: Kamil KYZLINK
Autoři fotografií: Leoš KNECHT a Kamil KYZLINK