21.6.2014 Brno - město uprostřed Evropy a 10 let IDS JMK
Ten rok nám vždycky uteče jako voda a je tu opět konec června. S ním, jako každoročně, končí i festival Brno - město uprostřed Evropy. Soutěž ohňostrůjců ze všech koutů světa Ignis Brunensis, ta mě osobně až tak nezajímá. Osobně se vždy těším na zakončení celého festivalu. Tím je vždy víkend dopravní nostalgie. Letos se přidalo i desetileté výročí fungování Integrovaného dopravního systému. Pro ty z vás, kteří neví, co že to je: IDS je hlavně o zjednodušení cestování, co se týká jízdních dokladů. Celý kraj je rozdělen na jakési pomyslné dopravní zóny a já, jakožto cestující, když potřebuji jet např. z Řícmanic do nějaké zapadlé vísky na Břeclavsku, mohu použít jedinou jízdenku, na odpovídající počet zón. V Jihomoravském kraji toto funguje již od roku 2004. Nemohu se nezmínit o tom, že mnohé obce na této změně vydělaly, co do obslužnosti. Opět uvedu příklad od nás z obce Řícmanice. Když jsem se tam přistěhoval, v roce 1991, dalo se do Brna za den dostat asi pěti autobusy, později se jejich počet zvýšil, ale za pár let zase snížil. Cesta do centra trvala 30-40 minut, v závislosti na dopravní špičce. Díky IDS JMK je možné od nás ve všední den cestovat do Brna každou hodinu, ve špičce po půlhodině. V Bílovicích nad Svitavou se sice musí přestupovat a to buď na další autobus, nebo na vlak, ale i s tímto přestupem je člověk ve městě o dost rychleji, a to na jedinou jízdenku. Takto nějak funguje tento systém.
Oslavy se nesly v duchu nostalgie (nejen) v ulicích města Brna. Nás z Kolejové zaujala hlavně jízda historického vlaku v trase Brno – Blansko. Už jen proto, že po I. koridoru pára zas tak často nejezdí. Osobně mě trochu zamrzelo, že vlak neměl zastávku v Bílovicích a zjevně jsem nebyl sám. Na tom už ale nešlo nic změnit. Protože se jezdilo do Blanska a to je, jak víte, naše sídelní město spolku, museli jsme se opět maličko vytáhnout. Jako dobový doprovod z první republiky jsme se vydali v klasické sestavě, Karolína, Adéla a já, co by továrnická rodinka a náš předseda Jirka Šimkůj vsadil na styl venkovského lékaře, včetně autentické vážné tváře s dýmkou a kufříku.
České dráhy měly při sobotě ovšem trošku problémy s jízdním řádem. My jsme počítali s tím, že osobním vlakem z Bílovic, stihneme odjezd historické soupravy z Brna. Vlak od Blanska měl ale 15 minut zpoždění, i náš předseda toto řešil operativně a jel do Brna rychlíkem. My se na poslední chvíli rozhodli chytit vlak v Adamově, což se nám povedlo. Souprava vlaku byla složena z vozů 3. třídy, tzv. rybáků, služebního vozu, upraveného na bufetový a v čele vlaku na prvním obratu byla parní lokomotiva řady 475.101. Nastoupili jsme do bufetového vozu, kde byl nejen předseda, ale i další členové Kolejové: Marťas Havlíček, Zdenek Otoupalík a Roman. Před jedním z posledních tunelů u Blanska jsme se soupravou zůstali delší dobu stát, což nám bylo trošku divné, ale do Blanska jsme nakonec dojeli v celé sestavě dobového doprovodu. Vystoupili jsme na nástupiště a hned jsme se těšili zájmu lidí. Přispěchal samozřejmě i Leoš s fotoaparátem. O historickou jízdu byl nebývalý zájem. Není se čemu divit, počasí přálo a jízdenka odpovídala ceně klasické jízdenky v rámci IDS. Zpáteční Brno-Blansko-Brno, přišla dospělého na 68 korun. V Blansku se vlak zdržel půlhodinu a vydal se na cestu k Brnu. Pro množství lidí měla i vlaková četa z VSPHŽ, včetně Marka Říhy co dělat, aby se protlačila vlakem a prodala cestujícím jízdenky. I my jeli ve stoje, ze všech stran mačkáni převážně rodiči a jejich dětmi. V Brně zůstaly holky ve vlaku, aby nám držely místo a my s předsedou šli reprezentovat na peron. Tam jsme zjistili, že parní lokomotiva má poruchu, odjela tedy do Maloměřic, kde se jí pokusí opravit. Další obrat tedy bude veden dieselovou lokomotivou T478.001, které se přezdívá „Zamračená,“ nebo „Bardotka,“ podle vyboulené přední části, připomínající ženské poprsí. Potěšila nás pohotovost organizátorů, že tato lokomotiva byla rychle k dispozici, připravena zastoupit parní stroj. Druhý obrat vyjel včas. Stejně tak plný lidí, jako první, ale my už jsme měli místa a pohodlně se vezli v sedě. V Adamově u zastávky probíhala nějaká akce pro děti, takže nejvíce lidí se střídalo právě tam.
Na poslední obrat se vrátila do čela vlaku i parní lokomotiva, ale tím už do Blanska odjel pouze předseda. Naši mladou Kolejačku Adélu totiž tlačily boty. No jo, parádnice, vzala si je malé. My už ale taky měli hlad, takže jsme se stavili ještě za Markem Tomkem, který vystavoval svůj poštovní vůz a šli se potom najíst. Jako každoročně se všem organizátorům akce povedly. Do depa v Maloměřicích jezdila s lidmi souprava RegioPanter, ta má být nasazena právě na lince S2 do Letovic. Na Náměstí svobody se střídaly historické vozy MHD od koňky po tramvaj z 60. let.
V neděli se pak vydal parní vlak z Brna do Kuřimi, tuto jízdu už jsme však neabsolvovali. I tak to ale stálo za to.
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Leoš Knecht, Marie Veselá, Nikola Muchowitzová