27.9.2014 Národní den železnice Břeclav
Závěr září patří v našich končinách tradičně oslavám železnice. V loňském roce probíhaly pouze lokální oslavy Dne železnice, letos se vrátil ten velký, národní. Na letošní rok totiž připadlo výročí a to velmi významné. 175 let uplynulo od chvíle, kdy na naše území dorazila první parní lokomotiva. Přesněji řečeno dvě lokomotivy - nesly názvy Moravia a Austria a dorazily v roce 1839 z Vídně do Břeclavi. Právě Břeclav hostila i letošní Národní den železnice. Patřilo mu celé nádraží, i depo, kde návštěvníci mohli vidět nádherné historické lokomotivy, jak ty parní, tak i motorovou trakci. Za zmínku stojí např. 475.101, parní lokomotiva z roku 1947, 556.036, parní lokomotiva Štokr z roku 1952, ze sousedního Rakouska dorazily parní lokomotivy řady 109.13 z roku 1912 a 310.23 „Hrboun“ z roku 1911. Obě tyto lokomotivy dorazily ze železničního muzea ve Strasshofu. Ze Slovenska přijel již zmíněný Štokr a Poláci navštívili Břeclav s parní lokomotivou řady O12-7 „Austrianka“ z roku 1912. Z těch motorových lokomotiv za zmínění jistě stojí několik „Bardotek,“ tedy lokomotiv T478 a „Brejlovců“ 754. Nechyběly samozřejmě příměstské jednotky RegioShark, Panther a Spider, nebo jednotky pro dálkovou dopravu RailJet a Pendolino.
Organizátorům bych vytknul to, že jednotlivá stanoviště s programem byla od sebe docela daleko. Svět historie, kde se prezentovaly výše zmíněné lokomotivy a vozy, umístili pořadatelé do břeclavského depa. To je vzdáleno od nádražní budovy téměř 2 kilometry a přímou cestou v kolejišti se samozřejmě jít nedalo a ani nesmělo. Při dni železnice v Děčíně zajišťovala dopravu posílená tamní linka MHD a ještě vozy RegioNova. Zde se také dalo jet autobusem, ale vlak zde bohužel nependloval, škoda. Bokem staniční budovy se nacházel Svět zábavy a změny. Na pódiu se střídaly vystoupení a pro děti nachystali pořadatelé bohatý program.
Z celé republiky se do Břeclavi dalo dojet zvláštními spoji - z Prahy RailJetem, z Ostravy Pendolinem, vlaky tažené parními lokomotivami dorazily z Vídně, Brna a Bratislavy.
Náš spolek samozřejmě nemohl chybět. Co se týká dobového oblečení, v tak významné výročí jsme vsadili na průřez časem. Takže jsme se v Brně u parního vlaku sešli opravdu v pestrém složení. Karolína a já v šatech z období zhruba okolo roku 1860, náš místopředseda Zdeněk a Roman nám reprezentovali dobu konce I. světové války, jakožto „Zilvar starší“ ve vojenské uniformě a „Zilvar mladší“ v retro klukovském oděvu. Sám pan předseda Jirka se proměnil v prvorepublikového lékaře a doplnily ho dvě malá děvčátka z Řícmanic. Terezka Malá (6 let) a Mia Semíková (5 let). Z toho jsme měli trošku obavu, holky s námi jely poprvé a netušily co se bude dít, ale zvládly to neskutečně profesionálně. A partu nám uzavřel bývalý Koleják Mirek se svou přítelkyní Luckou, jako pár závěru první republiky. Jako zázemí s občerstvením jela Svaťa, jakožto vzorek soudobé módy. Díky kolegyni Nikole, která dělala výpomoc četě parního vlaku jsme si pohodlně sedli, jen Karol měla malinko problémy sedět. Její bohatý šat vyztužený plastovými kruhy zabíral půl sedadla i uličku.
Do Břeclavi vlak dorazil asi o půl hodiny později, pro malý technický problém na lokomotivě. V Břeclavi nastaly drobné problémy, když se jedné z našich malých dobových dobrovolnic rozpadla bota. Další dobrodružství nás čekalo, protlačit se davem lidí do nádražní haly. Vysloužilec Zdenek se ukázal jako pravý gentleman a ochotně se vydal do města koupit botičky nové. Zato Mirek, asi jak se snažil se udělat zajímavým, jak se stará o svou dívku, to s tou snahou přehnal, obdiv od nás se nedostavil, ještě prý dostal vynadáno a tak odjel domů. Inu s dětmi bývá potíž, jen mě překvapilo, že s těmi dospělejšími.
Pak už vše probíhalo bez potíží. Naše Kolejácká banda budila obdiv, takže nebyl důvod nevěřit slovům fotografa Leoše, že jsme ozdobou mnoha rodinných alb a asi nejen u nás. Proběhlo i nezbytné a tradiční focení v salonním voze T. G. Masaryka. Zůstali jsme překvapeni, že jeden z jeho kustodů nás navždy opustil. Takže čest jeho památce, vzpomněli jsme na něho. Nebylo to tedy letos s máváním z oken lidem, ani s prohlídkou a posezením na kanapíčku, ale i tak to stálo za to. Když si uvědomíme, že do tohoto vozu mohou jen státníci a Kolejáci...
Ukázalo se, že náš předseda to velice umí s dětma, protože naše malé dobrovolnice si ho hned oblíbily a už se ho nepustily. Všude s nimi musel chodit, dokonce si i společně zazpívali Jede jede mašinka. Na závěr jsme ještě navštívili výstavu moderních kolejových vozidel, kde jsme teda působili dost exoticky. Ale holky s předsedou se prošly po moderních soupravách, divily se, že vlaky nemají volant. Proč ho nemají, to jim a Zdenkovi vysvětlil náš student železniční průmyslovky Marťas Havlíček.
Čas mezi vlaky i lidmi ubíhal velice rychle, ani jsme se nenadáli a byl tu odjezd domů. Zamávali jsme břeclavské stanici a parní vlak se vydal starou tratí na Mikulov, Moravské Bránice a Brno.
Mám za to, že i přes drobné problémy se den železnice opět vydařil a jsem zvědav, kde bude příští rok. Tak jestli bude, snad se tam sejdeme.
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Leoš Knecht