17.7.2010 Letní brigáda u Ježkova mostu
I když tento den slunce žhnulo letním jasem a rtuť teploměru se už po ránu šplhala na tropickou třicítku, vzali ženci kosy a ženy hrábě a nastala senoseč…. Prostě služby města Blanska pokosily trávu v parku, ve kterém je umístěn náš pozemek s mostem a tak bylo i na nás, abychom provedli základní údržbu a zastřihli bující vegetaci. Proto předseda svolal na tento den brigádu, jen se trošku, malilinko, ale opravdu malilinko zmýlil, neboť shánět brigádníky v době dovolených, je jako tombola. Buď a nebo… Mě osobně dost zamrzela a to zdůrazňuji, malá účast místních, kteří to mají kousek od svých bydlišť. Ani já nevěděl, zda pojedu, neboť jsem měl zrovna mírnou zdravotní indispozici, ale jel jsem, aby mohl vzniknout tento článek, i když pracovně jsem tentokrát moc nezazářil, ale co, vytáhl jsem se posledně a brigád ještě bude…
Nicméně dopoledne, kdy se předseda oháněl u mostu motorovou kosou, jako pravý sekáč, jsme se i s ním sešli u mostu čtyři. Již zmiňovaný sekáč předseda Jirka, Leoš, moje maličkost s hmyzem ohlodanou, bolavou nohou a naše bývalá členka, moje přítelkyně a v ten onen den moje náhradní ruce, dobrovolnice Karolína. A tak zatímco u lomu strojvedoucí vlaků, jedoucích kolem, sledovali vnady opalujících se žen, u mostu se pracovalo doslova v potu tváří. Karolína se chopila hrábí a shrabovala to, co předseda nažnul okolo mostu. Poté co vyžnul plochy kolem, vešel do nitra konstrukce, Leoš mu podal nebezpečný nástroj a předseda, připomínající horníka ve štole pod zemí, skrčmo bojoval s vegetací uvnitř konstrukce. Posečená tráva ovšem odkryla i poklady, které nám u památky nechávají nepořádní občané nejen bez domova. A já opět apeluji: most ani jeho okolí není skládka ani smetiště!! Takže jsme zde našli „poklady“ v podobě plechovek od piva, krabic i plastových lahví od vín, kterým se běžně říká „čučo.“ A nejkurioznější byl nález dámských kalhotek… Inu noci byly teplé…
Po lítém boji s vegetací, jsme se krátce po jedenácté hodině přesunuli do naší domovské hospůdky, o níž už zde padlo slovo a tam jsme dostali lehký letní oběd. Výbornou fazolovou polévku, kterou platilo naše sdružení. To už nás míjel vlak, kterým přijel Libor, který den před brigádou sloužil odpolední směnu a proto přijel později, ale přijel. Po dobrém obídku, jsme se jali dělat další úpravy v zadní místnosti hospůdky. Přibyly další fotky nejen lokomotiv a na jedné ze stěn visí i dres legendárního Vlakového maratonu, který se konal loni.
Akce to byla pro některé jistě namahavá, ale nezbývá, než poděkovat těm co přišli, dobrovolnici Karolínu nevyjímaje.
Autor článku a fotografií: Kamil KYZLINK