19.5.2012 Oslava 130 let trati Choceň - Litomyšl
Na rozdíl od dálniční sítě je ta železniční pro mě a další Kolejáky lepší dopravní spojnice, mnohem starší. Pravda, stáří se často podepisuje na její kvalitě, ale rozhrkaná osmsetdesítka neboli „šukafon“ už k těm našim lokálkám tak nějak patří. V současnosti je tato legenda nahrazována zmodernizovanou formou řady 814 s nejrůznějšími přezdívkami typu Regionova, Regiošuk nebo Regina. Tyto stroje vyjíždějí čím dál častěji na naši síť lokálních tratí. Buďme rádi, že vyjíždí, spousta tratí už takové štěstí nemá, díky nejmenované organizaci a údajným nutným úsporám. No, zpět k tématu, článek sice píšu po desáté večerní, ale na internetu bude celodenně… Lidé používající vlak z nutnosti dopravního spojení, ne pro zábavu jako já a další cvoci, se málokdy zamyslí nad věkem. Ne vlaku, ale trati samotné. Každý řeší jen (ne)pohodlí, (ne)dodržování jízdního řádu a (ne)použitelnost WC. Naštěstí existují železniční spolky podobné tomu našemu a ty na různá výročí upozorní zvláštní víkendovou akcí.
Tento případ potkal o víkendu i lokálku z Chocně přes Vysoké Mýto, Cerekvice nad Loučnou do stanice Litomyšl. Ta se dožila úctyhodného výročí 130 let a to se musí náležitě oslavit. Tato trať vlastní v síťovém jízdním řádu číslo 018 a je dlouhá 24 km. Je na ní zaveden provoz v režimu D3, to znamená výhybny bez návěstidel a výpravčích, pouze v Chocni je dirigující dispečer řídící dopravu na celé trati. Moc práce ale asi nemá, mezi Vysokým Mýtem a Litomyšlí jezdí (posledních) 5 párů vlaků, každý fanoušek tedy jen stěží zamáčkne slzu, nicméně koordinátor dopravy v okolí Pardubic se nejspíše raduje. Škoda slov… Nezbývá než doufat, že v příštím roce tu ještě stále budou vlaky jezdit.
Jako zajímavost zmíním ještě fakt, že z Chocně je trať vedena souběžně s koridorem, ba dokonce dříve využívala stejnou kolej jako koridor. Na nynějším místě, kde se od koridoru odděluje a mizí k Vysokému Mýtu, stávalo hradlo „Odbočka“. To bylo díky položení samostatné koleje v roce 1958 zbořeno (což je zároveň rok elektrifikace hlavní trati). Až do 90. let, do rekonstrukce trati od Chocně do stanice Zámrsk, zde ale stával strážní domek. To by na úvod stačilo, malá kulturní vsuvka a teď se pojďme podívat, co se uplynulou sobotu vlastně od samého rána dělo.
Počasí vypadalo, že připraví pořádný pařák, a proto jsem vyjel z Brna už minutu po půl páté ranní. Moje cesta směřovala jen do České Třebové, kde jsem si stanovil něco málo přes hodinu času a vydal se na místní tradiční kešulky a jednu jednoduchou multinu. Po zdárném odlovu jsem udělal pár fotek nádraží a odjel rychlíkem od Vsetína po staré části koridoru přes Ústí nad Orlicí a Bezpráví do stanice Choceň, kde jsem měl druhou kešovací zastávku, opět s hodinou času. Jedna keš mě dostala i do blízkosti trati, a já tak poprvé viděl jinak než z rychlíku, jakým hlubokým zářezem koridor vlastně vede. Vše jsem pochopitelně zdokumentoval a jednu fotku vybral i k článku. Odlovil jsem vše, co jsem naplánoval, a vrátil se do stanice, kde byl čilý ruch. Na nástupišti směr Litomyšl stála „Regionova“ s motivy divadla Chrudim, nedaleko od ní parní stroj a konečně modelové kolejiště se svými majiteli. V Chocni probíhala jen půlka všech oslav, ta druhá na mě čekala v Litomyšli. V plánu byl také jeden pár páry a 2 páry motorových vlaků, vedených „Hurvínky“.
Nakonec jsem se rozhodl, že párou pojedu jen z Mýta do Litomyšle, a proto jsem nastoupil do klasického osobáku. Ten nabral malé zpoždění díky čekání na rychlík od Brna, co se nejspíše zasekl na jednokolejném úseku před Českou Třebovou, kde se modernizuje jedna z kolejí a který já ráno díky téměř nulové dopravě projel bez nejmenších potíží. Rychlík dorazil a já uviděl známou tvář dobíhající můj osobáček. Kamarád Michal, se kterým jsem strávil už 2 dny otevřených dveří ve Vítkovicích, se sice nějak zapomněl zmínit, že se pojede, ale to nevadilo, hlavní je, že jsme se potkali. Moje obava se potvrdila, Michal se skutečně registroval na Geocaching.com a proto bylo naprosto jasné, co budeme oba ve volné hodině ve Vysokém Mýtě podnikat. Povedlo se nám najít asi 6 kousků a bylo by jich i víc, kdybychom sem primárně nepřijeli na parní jízdu. Z tohoto důvodu jsme se vrátili na nádraží a jako hodně dalších lidí počkali na vlak vedený „Velkým Býčkem,“ tedy lokomotivou 423.009. Nastal menší šok, vlak měl totiž jen 4 vozy a z toho dva v tmavě zeleném nátěru navlas stejném jako ty vagony, co stojí na bočních kolejích v Pardubicích na hlavním. V těchto vozech jsou ještě klasická kamna a co víc, na kraji je lehátko, kterým jsme s Michalem ve finále vzali za vděk.
Focení z okna tentokrát nebylo vůbec snadné, postel docela zavazela. Na výhybně v Cerekvicích nad Loučnou jsme měli dlouhý pobyt, jednak kvůli křižování s motorákem a jednak díky otevření soukromé sbírky železničních předmětů přímo v nádražní budově. Zde jsme dlouho okupovali pultík s historickými razítky, snad se nám oběma povedlo otisknout všechny, co tam měli. Čas odjezdu se přiblížil, mašinka zahoukala a my vyjeli dál k Litomyšli. Co nás mrzelo byl fakt, že pro tuto akci nebyla nachystána pamětní lepenková jízdenka. Pan průvodčí se tedy naše zklamání pokusil zmenšit jízdenkou dětskou, což nás oba s Michalem velice pobavilo. Až do cíle jsme si tedy recitovali básničky z jízdenky a asi jsme se opravdu chovali jako děti.
Příjezd do Litomyšle proběhl na minutu přesně a mě se povedl malý zázrak – fotka mašiny bez lidí, což při těchto akcích nebývá běžné. Následně jsem zamířil na nedaleké kešky ze série „katovské řemeslo,“ ale našel jsem jen jednu a to díky Michalovi. Alespoň to. Vrátili jsme se na nádraží a prozatím se rozloučili. Já nasedl do regionovy a jel do Mýta na naplánovaný lov a Michal se vydal do města Litomyšl a pak chtěl ještě nějaké focení v Zámrsku. Opětovné setkání jsme naplánovali do Chocně u rychlíku 875 „Rudolf Těsnohlídek.“
Jak se podařil Michalův program nevím, takže se pokusím v pár větách zhodnotit svoji část. Dojel jsem jen do stanice Vysoké Mýto město, kde mě na jedné koleji kus od sebe překvapily 2 vlaky, mezi kterými se přestupovalo. Plánovaný lov se dařil dobře, akorát se mi stala menší nehoda při vytahování jedné krabičky z úkrytu u země. Následkem toho jsem půl výletu včetně lezení na strom absolvoval s mikinou kolem pasu. No, hlídka policie mě za pobuřování nezatkla, takže když to shrnu, krásně jsem se poučil, že to chce do batohu cívku s nití a jehlu, nebo náhradní kalhoty. Bonusová čísla jsem poskládal, ale mysterka k nim patřící byla příliš daleko. Před pátou odpoledne jsem se odebral na nádraží, kde jsem spatřil opět historický motorový vlak do Chocně. Škoda, že mi na něj neplatil můj RegioNet Pardubický, ušetřil bych si stres s přestupem…
Nedlouho po historickém dojel i současný vlak, opět v podání jednotky 814. Příjezd byl včasný, ale odjezd proběhl s asi 7 minutami navíc. Při první příležitosti jsem, jako hodně dalších lidí, požadoval zajištění přípoje v Chocni, kde bylo na přestup pouhých 5 minut. Průvodčí tedy volala dispečera a pak nám jen oznámila, že je to zařízeno. Nedalo mi to a vytáhl jsem mobil s přístupem k Babitronu (stránky s přesnou polohou vlaků díky CDS – Centrálnímu Dispečerskému Systému). Musel jsem se usmát, protože rychlík byl teprve v Pardubicích s 10 minutami navíc. Nicméně průvodčí patří dík, že se vůbec ukázala, což při zajišťování přípojů bývá zázrak. Při příhodu k peronu, kam měl rychlík dojet vidím dojíždět na boční kolej osobák od Pardubic, ze kterého vyskakuje i Michal, který měl strach, aby se s rychlíkem nekřižovalo už v Zámrsku. Vyšlo nám to oběma a už ničím nerušeni uháníme k Brnu. Jsem opravdu rád, že alespoň Opatov, Rájec-Jestřebí a Adamov „rychlíky“ projíždí. V Brně jsme na minutu přesně a každý jdeme svojí cestou, tou nejlepší, až domů.
Text a foto: Jan Nekvapil