19.2.2011 Exkurze na SŠ informatiky a spojů Brno
I když mnozí z nás už odrostli všem typům škol a mnozí naopak ještě ne, tento den jsme se do školy podívali a ne do ledajaké. Střední škola informatiky a spojů v Brně-Komíně, nabízí více oborů, nás ale zajímal hlavně jeden - telematika v dopravě, ne že bychom se ještě chtěli učit, i když by to některým prospělo, ale…
Zkrátka, náš přítel pan Pavlas, který na oné škole působí jako pedagog, nás pozval v rámci dne otevřených dveří. Tušil, že nás bude spousta věcí, pomocí nichž se studenti učí, dost zajímat. Poskládali jsme tedy menší skupinku, stávající nejen ze členů spolku, ale i ze sympatizantů a vyrazili Leoš, Martin a já za Kolejáky a náš bývalý člen Ferda a Karolína za nadšence, i když u posledně jmenované osoby šlo možná o zvědavost.
Škola je snadno dosažitelná tramvají č. 1 z brněnského hlavního nádraží směrem na Bystrc. Za slabou půlhodinu jsme vcházeli do velikého areálu a neomylně vedeni Ferdou Polákem dosáhli cíle. Prvně jsme vešli do učebny zabezpečovací techniky a bylo se opravdu na co dívat! Podél zdí byly samé nádherné kousky, snad nejhezčí a nejzajímavější bylo elektromechanické zabezpečovací zařízení, ještě dodnes někde zabezpečující jízdy vlaků. Viděli jsme hradlový přístroj Rank, kompletní stojan se stavěcími pákami (my máme podobnou páku v našich sbírkách), dále přejezdové zabezpečovací zařízení (PZZ), ještě sovětské výroby, i s ovládací skříní, lokomotivní návěstní opakovač, se simulací toho, jak funguje tlačítko bdělosti, neboli „živák“ a nakonec reléové zabezpečovací zařízení. V rozích třídy stála světelná návěstidla a model mechanické návěsti i s předzvěstím. Zkrátka mnozí nevěděli kam se dívat dříve. Pan Pavlas ochotně předváděl názorně všecky pomůcky a vysvětloval. Veškeré přístroje byly plně funkční, opravdu se jimi řídil provoz - na výukovém kolejišti velikosti H0. To je velké přes dvě třídy a studenti tak poznají, jak se zabezpečuje jízda mezi jednotlivými dopravnami. V tomto modelovém světě jsme viděli lokomotivy zvané „Brejlovec,“ motoráček co se mu říká „Kredenc,“ ovšem největší šperk je tam asi soupravička Desiro Classic v barvách oné školy. Pak jsme přešli do další učebny, kde byl panel nejmodernější zabezpečovačky - tzv. JOP (Jednotně obslužné pracoviště). Sestává z obrazovky počítače, na níž je reliéf kolejiště a pomocí myši se stavějí vlakové cesty. V prozějším rohu místnosti jsme si pak prohlédli maketu brněnského letiště - to pravda s dráhou nesouvisí, ale zaujalo nás to svým precizním provedením. Pomocí LED diod bylo celé letiště osvětleno, pojížděcí dráhy, vzletová a přistávací dráha, prostě vše co má letiště mít.
Naše další cesta vedla do učebny sdělovací techniky, kde nám bylo ukázáno jak fungují tabule pro informovanost cestujících, či jak se tvoří hlášení o odjezdech a příjezdech vlaků. Dále jsme si prohlédli různé typy traťových telefonů a ústředen, dokonce jsem po dlouhé době viděl dálnopis, ten si sice pamatuju, ale už jako hodně malý kluk jsem jej viděl naposledy.
Zkrátka když jsme se po jedné hodině odpoledne loučili, byli jsme plni dojmů a spokojeni. Rozhodli jsme se tedy, že tento den ještě nějak hezky zakončíme a stavili jsme se v restauraci Výtopna, o níž už zde byla řeč, kde jsme vydatně poobědvali.
Děkujeme tedy panu Pavlasovi a jeho kolegům za milé přijetí, i poutavý výklad. A těm co nebyli s námi přinášíme pár fotek nejen zde, ale i na Facebooku na profilu Kolejové.
Text: Kamil KYZLINK
Fotografie: Leoš KNECHT a Kamil KYZLINK