Když je Čech na cestách
Sice se nikam nejezdí s párou, ale přesto se nenudím. Ve škole mi dávají co proto, např. slohovými pracemi. Jednou z nich byl i fejeton na několik vybraných témat, ze kterých se mi zalíbilo nejvíc to úplně poslední – Když je Čech na cestách. Námět byl jasný, totiž zakomponovat do textu něco, čemu alespoň trochu rozumím. Jak to dopadlo můžete posoudit sami, hlavně díky mému kamarádovi Kamilovi, který mi dovolil celé dílo zveřejnit na stránkách svého sdružení Kolejová o. s., za což mu patří můj velký dík.
Jak moc jsem se svými úvahami daleko od pravdy možná napoví i fotografie, pořízená někde u Nového Města na Moravě při SPP 2010 při jízdě páry od Havlíčkova Brodu. Přesné místo si už bohužel přesně nepamatuji.
Přeji proto příjemné čtení a slibuji, že se brzy můžete těšit na analytický článek o příčinách mimořádných událostí a další fejeton na téma Náhodné setkání.
Šotouš obecný – nový živočišný druh
Někdo má rád vdolky, někdo holky a někdo si vdolky společně s holkami vezme s sebou do vlaku nebo tramvaje. Teda vlastně šaliny. A proč taky ne, že? A odkud se ti „lidi“ vlastně berou? A jsou použitelní i jinde než u dráhy? Hlavně klid, všechno si řekneme, ale musíme pěkně pomalu a postupně.
Většinu obyčejných lidí napadne, co to vlastně ten šotouš je. Nebezpečné zvíře? Uprchlík z psychiatrické léčebny? Notorický alkoholik? Šílenec, či homosexuál? Většina se mylně domnívá, že vše dohromady. Není to ale pravda, neboť jde většinou o naprosto neškodného človíčka, obvykle muže, který svůj volný čas tráví na nádraží nebo někde u trati s fotoaparátem na krku a jízdním řádem v ruce.
Pokud i ty, čtenáři, někdy sedneš do vlaku, vyrazíš na cesty a spatříš cestujícího s velkým batohem, ze kterého kouká stativ nebo něco podobného, raději se mu vyhni. Nemusí to být vždycky, ale na 95% to je ON. Otevřít dveře kupé a položit otázku: „Máte tu volno, prosím?“ je čisté šílenství. Sice budeš přijat, ale na klidnou cestu můžeš zapomenout a na spánek teprve. Čekala by tě hrozná, strastiplná, nekonečná a vyčerpávající cesta. Protože tolik blábolů o mrtvých gorilách, šukecu na korytu a převlečených mrtvolách; rádoby vtipů a „odborných“ úvah a nevím čeho všeho, jsi ještě neslyšel nikde. Vzdělaný čtenář promine několik slov na vysvětlení toho, co jsem právě řekl. Jedná se o věčně porouchané lokomotivy řady 350 „Gorila“; malý motorový vůz řady 810 přezdívaný Orchestrion nebo Šukafon jedoucí po páteřní trati, tedy po koridoru a „nových“ vozidlech řady 814/914 Regionova, vznikajících ve firmě ParsNova v Šumperku pouhopouhou modernizací z již zmíněných osmsetdesítek. Dále zde platí klasická přímá úměra: čím je JICH víc, tím je to horší a jejich nejoblíbenější pití, zlatavý mok české výroby o vysokém oktanovém čísle, to celé akorát umocňuje.
A nejhorší, ale úplně nejhorší na tom celém je, že mi včera zavolal kamarád a ptal se, jestli bych s ním nejel na výlet vlakem jen tak nazdařbůh. Polilo mě horko. Ale pak si říkám: „Přece to nevzdám bez boje.“ A klidným hlasem odpovídám: „Ale jo, klidně, ale fotoaparát necháš doma.“ Dočkal jsem se strohého prásknutí telefonem. „1:0 pro mě“, spokojeně se usmívám. Takže, až se ti stane něco podobného, takhle se na ně musí. Jasně a nekompromisně stát za svým cílem.
A teď už mě všichni omluvte, musím si jít připravit fotoaparát, štafle pro lepší pozici a svoji In-kartu na slevu při cestování. Dočetl jsem se totiž na diskusním serveru, že v čele prestižního dálkového vlaku z Maďarska do Německa jede náhradní lokomotiva, a to si přece nemůžu nechat ujít. Zbytek článku si proto prosím všichni domyslete, protože já, jako správný Čech – šotouš, vyrážím na cesty a musím, prostě musím si vyfotit tento vlak. Na viděnou příště…
Text a foto: Honza NEKVAPIL