Železnice ve filmu
Toto téma na našem webu ještě probíráno nebylo a troufnu si jej nakousnout, i když kdybychom jej chtěli obsáhnout opravdu detailně, asi by byl článek dosti dlouhý. Na železnici ve filmu se dá pohlížet hned v několika odvětvích. Asi nejrozšířenější je amatérské video. O šotouších už tu byla řeč a že jich znám mnoho - a spousta z nich už někdy natočila alespoň krátkou sekvenci, ve které se mihne jejich oblíbená souprava. Známý internetový server pro sdílení videí YouTube je semeništěm takovýchto filmečků. Jen si zkuste do prostorru pro klíčová slova (search), na těchto stránkách vepsat slovo vlak. A vyskočí tu na vás desítky videí, ve kterých se to hemží rychlíky, expresy či osobáčky. Pokud jste jazykově zdatní a vepíšete slova jako railroad, railway, train atd., můžete takto cestovat virtuálně po kolejích celého světa. Přiznám se, že i já se takto kochám pohledem na vlaky v zemích, kam se sotva asi podívám. Díky amatérskému videu vím, jak vypadá interiér lůžkového vozu železnice v USA. A třeba zase nějaký americký vlakový nadšenec slintá nad vlaky u nás…tedy nad videí, která natočili naši vlakaři.
Dalším pohledem jsou jistě filmy, jako ty, co jsou natáčeny proto abychom se pobavili. I zde se najdou výjimečné snímky. Ve mně zanechal hluboký dojem film Přejezd Cassandra (Cassandra Crossing), Tento film z roku 1976 byl natočen v koprodukci Německo, Itálie, Velká Británie, pod taktovkou režiséra George Cosmotose. V hlavní roli se představila krásná Sophia Lorenová a Richard Harris. Šlo o opravdu zdařilý katastrofický snímek, kde zápletku tvořilo přepadení budovy Zdravotnické organizace v Ženevě, expres z Ženevy do Kodaně plný lidí, prchající terorista nakažený smrtícím virem a snaha vládnoucích složek vše ututlat. Závěr filmu tvoří pád části soupravy z velikého mostu a i když na tu dobu je to dost trikově slabé, stejně to uchvacuje a každému filmovému a železničnímu fandovi bych doporučil si tento film sehnat.
Dalším filmem, kde si zahrál vlak a který mě zaujal, je snímek s názvem Transsibiřský expres, už jen proto, že i když nesnáším zimu, rád bych si někdy Transsibiřskou trať projel. Film tuto trasu ukazuje s nadsázkou v celé její zrádnosti. Jde taktéž o koprodukční film, z roku 2008, pod který se podepsaly státy Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie a Litva. Ve filmu se vydáme s mladými členy nejmenované církve na cestu vlakem z Pekingu do Moskvy. Mladý pár se cestou seznámí s jiným párem, ovšem to netuší že jeden z cestujících pašuje drogy, které předtím sebral jinému překupníkovi. A na magistrále probíhají proti pašerákům dosti pečlivé razie… Film je napínavý od začátku až do konce a když si přičteme prostředí ruského lůžkového vozu nebo vozu jídelního či okolí trati, kde spousty kilometrů není zhola nic, jistě taky stojí za shlédnutí.
Vlak si zahrál i v syrovém hororu s nádechem krimi, s názvem zcela všeříkajícím - Noční vlak. Jde o film z roku 2009, který vyšel z USA, režíroval jej Brian King. Zápletka filmu je vcelku zvláštní. Do nočního rychlíku nastoupí starší chlapík s podivnou krabičkou. Krátce poté co se vlak rozjede avšak tento pasažér náhle zemře. Cestující společně s průvodčím zkoumají tu věc, kterou vezl…. Ta všechny zcela ovládne a na malé ploše vlaku začne kolotoč intrik, zrad a vražd… Vcelku povedené a máte-li rádi mysteriozní filmy a rádi se bojíte, směle do toho! Stojí to za to.
Asi bych si neodpustil, kdybych tu nezmínil starou, dobrou klasiku a to film podle románu A. Christie Vražda v Orient expressu. V roce 1974 ji natočil Sydney Lumet. Jistě nemusím děj moc připomínat. Ale pro ty, kdož neviděli, či nečetli: známý detektiv Poirot cestuje legendou evropských železnic Orient expresem v dobách jeho slávy. Druhý den cesty je objeven jeden z cestujících nalezen mrtvý ve svém kupé s dvanácti bodnými ranami v těle. Právě na Poirotovi je, aby celou věc vyšetřil, vzhledem ke skutečnosti že souprava uvázla ve sněhové závěji, má na to dost času…
Evropská i zámořská provenience nabízí jistě filmů s vlaky dost a dost. Avšak ani naše končiny nejsou pozadu. I u nás se najdou snímky, ve kterých zní houkání a klapot kol. Snad nikoho neohromí hrabalovská klasika Ostře sledované vlaky. Film uvedl v život Jiří Menzel a to už v roce 1966. Snad každý z nás alespoň jednou viděl příběh mladého výpravčího Miloše Hrmy, jehož ztvárnil Václav Neckář a snad každý z nás milovníků vlaků si pamatuje nacisticky smýšlejícího drážního inspektora, zahrál si jej pan Brodský, či historickou zabezpečovací techniku. A nezklamu vás jistě, když zmíním notoricky známou scénu s razítky na holé ženské zadnici…
Když jsem byl malý, vyprávěla mi babička vždycky před spaním pohádku o staré parní lokomotivě, která byla odstavená za stanicí a hrozilo že ji odvezou do šrotu, ale její bývalý strojvedoucí ji společně s učedníky opravil a ona zase vyjela na trať. Až mnohem později jsem shlédl film Železný dědek a zjistil, odkud babiččina inspirace na mou oblíbenou tehdy to pohádku, pocházela. Strojvedoucího na filmovém plátně ztvárnil pan Marvan a ve filmu situovaného do období konce války a krátce po ní lze spatřit i mnoho parních strojů. Dodnes si rád připomenu, jak Marvan v lokomotivě chytá ujeté nákladní vozy. To byl pro mě tehdy čin takřka hrdinský.
Takovou pamětnickou „pecku,“ jako je Přednosta stanice, snad nemusím ani zmiňovat, neboť Vlasta Burian to zahrál prostě jedinečně! Každý z Kolejové by vám zazpíval o přednostovi stanice, co nekouká na šíny a umí prohnat mašiny… A pamětníci by mi neodpustili, kdybych nevzpoměl na seriál, z dob vlády jedné strany, Dynastie Nováků, který je plný hereckých hvězd, představujících členy jedné velké železničářské rodiny.
Film, kde si také vlaky zahrály, ale od kterého jsem čekal víc, je jistě Hlídač č. 47 Filipa Renče. Film se odehrává na horské trati kdesi v Krušných horách, krátce po prvé světové válce. Mučivé vzpomínky vojenského vysloužilce Douši, který dostal na starost strážní domek a přejezd na oné trati, se tu mísí s jízdami vlaků v ponurých zasněžených exteriérech, je mi však jasné, že železnice tu není hlavním vodítkem příběhu.
Zatím posledním počinem našich filmařů, který mi prošel životem, byl film Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí. Jde o film z roku 2006, stojí za ním dvojice režisérů Pavel Gold a Roman Švejda. Názory na tento film se dosti různí a je pravda, že kdo nezná život kolem železnice nebo nechápe nádražácký humor, film mu toho moc neřekne. Recenze uvádějí že jde o přiměřeně suchou, lehce absurdní tragikomedii, z prostředí jednoho středně velkého nádraží v létě… Je to dosti výstižné shrnutí obsahu, děj je totiž tak nejednoznačný, že se dost zle popisuje a musí se to vidět.
Takže jak jsme se právě dověděli, je dost filmů, kde producenti kromě lidí, obsadili i naše milované vlaky. Je však také dost filmů, kde si vlaky zahrály jen epizodní role, zato zásadní. Když začnu opět u našich tvůrců, tak například seriál Četnické humoresky, v první řadě si v mnoha dílech střihly role parní lokomotivy, aby mohli četníci řešit své případy… Jistě vzpomenete na epizody Směšný vrah, Defraudant, nebo na epizodu hned prvou z další série, kdy je na kolejích starší žena sražena motoráčkem zvaným „Věžák…“
Ve starých krimipovídkách o policejním radovi Vacátkovi a jeho detektivech, Hříšní lidé města pražského si vlaky zahrály také v několika epizodách a to ne ledajaké - jestlipak jste věděli, že dříve jsme měli přímé spojení Praha-Užgorod? Nebo Praha-Paříž? Toto spojení bylo dlouho přerušeno. V komedii století dvacátého, S tebou mě baví svět se mihnul rychlík Praha - Ostrava, neboť do Beskyd se z Prahy logicky vlakem jinak dostat nedá. V pár případech ze Třiceti případů majora Zemana se taky mihly vlaky, dokonce i motorový, tehdy ještě rychlík Vindobona a pak expres Hungaria v epizodě Bílé linky.
V rodinné komedii Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli, tam jsme mohli vidět malou roli vlaku IC „Košičan.“ A jak je to v zahraničních filmech? V trhácích z USA se většinou lítá, nebo jezdí v nadupaných autech, ale i vlak se občas objeví. V Bondovce Casino Roayal se mihnulo Pendolino a to dokonce to české. Ve filmech, které já osobně teda moc nemusím a to jsou ty, označované jako romantické a chrlí je německý filmový průmysl, protože na jednom scénáři lze s obměnou postavit stovky příběhů, se občas objeví soupravy ICE, nebo soupravy v barvách DB, které vídáme i na našich koridorech.
Takže jak vidíte, železnice a filmy jdou mnohdy ruku v ruce a fanoušek tak není odkázán jen na to, vzít kameru a natáčet si své soupravy jen sám, ale tvůrci filmů pamatují leckdy i na nás, milovníky stříbrných stuh a těžkých strojů, kteréžto obsadí do svých příběhů…. Pokud se vám některé tituly líbily a neviděli jste je, vřele doporučuju, stojí za to.
Text: Kamil KYZLINK
Fotografie pochází z webu České televize.