Kolejácký geocaching
Mnozí z vás si všimli, že v některých článcích, hlavně kolegy Honzy Nekvapila se toto slůvko z nadpisu objevuje podezřele často. Dokonce někdy častěji, než samotné vlakové téma. Je tedy na čase malinko rozkrýt, o co že to tady jde. No tak se tady o to pokusím, co možná nejsrozumitelněji, protože celá tato „srnada“ se vlastně může týkat i železnice.
Ale od začátku: my dříve narození (já teda v roce 1979) si jistě pamatujeme na tzv. branné hry - vytýčila se trasa a na ní se ukrylo nějaké množství obálek. V nich většinou hledači našli úkoly s obtížností úměrnou věku hráčů. Jejich polohu a trasu k nim prozrazovaly šipky a pokyny psané dle druhu terénu. Křídou na asfalt, či vyryté do písku, nebo ze šišek v lese. Není třeba na to až tak žehrat, tyto hry naučily školáky trošku samostatnosti. Orientace v mapě byla samozřejmostí a úkoly daly možnost dívat se kolem sebe, orientovat se v jízdních řádech, vyzkoušet si první pomoc či znalosti přírody. Ta doba je pryč a moderního člověka by asi podobná kratochvíle nebavila, nehledě na to, že dnešní malé, či mladé dostat ven, byť i na tu nostalgickou jízdu je mnohdy výkon heroický.
Moderní doba dala tedy vzniknout jiné hře, dost možná podobné té co jsem popisoval, pouze s využitím dnešních technologií: GPS a Internetu. A to je právě onen záhadný geocaching. Jak souvisí s vlaky, k tomu dojdeme, nejdříve co že to celé je. Název je z angličtiny a je tvořen slovy GEO - to jak mnozí víme, označuje vše, související se zemí,terénem (GEOgrafie, GEOlogie…) a CACHING - tady je to složitější, slovo cache může být buďto kazeta, nebo je to vyrovnávací paměť počítače - ale taky je to skrýš, úkryt. Takže je to jakési „ukrývání v terénu.“ Encyklopedické servery uvádí, že geocaching je turisticko-navigační hra na pomezí turistiky a sportu. Já bych to sportem nenazýval, výstižnější je hra na hledání pokladů, aneb návod jak se donutit zvednout zadek od PC a jít se projít.
Celé to vzniklo v květnu roku 2000 v USA, kdy z rozhodnutí tehdejšího prezidenta Clinton dal zrušit uměle zanášenou chybu systému GPS - dříve mohla přesnou polohu zaměřovat pouze armáda, obyčejný člověk mohl GPS použít, ale záměrně byl znepřesněn o stovky metrů. Po vyjmutí této odchylky má tedy voják i nevoják jasno, kde se nachází a to s přesností na pár metrů. A už 2. května jistý nápaditý turista ukryl v Oregonu nádobku do níž napsal: Něco si vem a něco tu nech. Zaměřil jí pomocí GPS přístroje a souřadnice s krátkým popiskem místa uveřejnil na Internetu. První skrývačka byla na světě.
Takže už vám možná dochází o čem to celé je - cílem hry geocaching je hledat nějaké schránky, případně je ukrývat pro jiné. Jako však nic není bez pravidel, i zde nějaká jsou. Schránky, které se v angličtině nazývají právě CACHE, u nás je nazýváme KEŠ a takto to i píšeme, se ukrývají tam, kde to má nějaký smysl, tj. místo je turisticky významné, nebo se vám líbí tak, že tam chcete dostat lidi, aspoň na moment. Jejich umístění nesmí ohrozit případné nálezce na zdraví. I když hledání je dobrovolné a pokud si polámete nohy, nemůžete žádat odškodné na majiteli schránky, protože jít za ní, to je vaše rozhodnutí.
Je však dobré, že systém hry si může najít opravdu každý, dokonce i vozíčkáři, protože i jim jsou mnohé schránky dostupné. K zapojení se do hry je potřeba pouze dostupný Internet a navigace GPS, nejlépe turistická, dnes nazývaná outdoorová.
A teď co má tato hra společného se železnicí a Kolejáky. Dost - jak se říká ve Francii, za vším hledej ženu. Začalo to jako pohádka: byl jednou jeden Koleják a ten kromě vlaků miloval tanec. A na jedné takové taneční akci poznal skvělé lidi, díky kterým další den sice skoro prospal parní jízdu, ale kteří mu ukázali cestu za pokladem. I milý Koleják Honza si našel svůj systém hraní: jezdit vlaky a hledat a hledat. Inu proč ne, mnohé schránky jsou tematicky spjaty se železnicí, nebo v blízkosti tratí a nejsou-li, pak aspoň přiblížit se k nim vlakem lze.
Náš Koleják to však pojal velmi maratónně, jeho styl hledání, to bych přirovnal k EC vlaku řítícího se koridorem. Najde kýženou bedýnku, vykoná co dáno jest a hurá pryč. Ale svou zapáleností strhnul i pár dalších členů do této kratochvíle. Moje přítelkyně a taktéž Kolejačka Karolínka, kterou jsem s touto docela smysluplnou činností mezi řečí obeznámil, se stala náruživou hledačkou pokladů. Moje doby poflakování se ve volnu jen po jízdách a akcích s vlaky jsou ty tam. Dnes se naší člence tak jako mnohým dalším kývá na krku GPSka, která ji (ne)omylně vede za pokladem ukrytým v malé krabičce. Že je to mnohdy jen sešitek s tužtičkou, to nikomu nevadí.
Zkrátka poznávání míst nejen u nás, to prostě ke Kolejové patří. A díky krabičkám jsme už poznali DKV Maloměřice z výšin přechodové lávky a to je jen zlomek vlakových pokladů. Takže, až uvidíte někdy někde divně zkrouceného Kolejáka, nevolejte rychlou záchrannou službu, nepokouší se o něj mrtvice, ale nejspíše něco hledá. Tajemnou krabičku zvanou cache, která se mu stala dalším osudem po vlacích.
Pokud se chcete dozvědět něco více, nebo jste vášniví turisti a chcete dostat ven i manželku a děti, kontaktujte www.geocaching.com a tam to všecko je.
V rámci našeho sdružení máme malý hledačský tým, jenž si říká GeoKolejová. Taktéž pro tyto stránky jsme vytvořili jakýsi „magazín,“ zaměřený právě na hledání těchto pokladů, najdete jej na adrese www.geokolejova.estranky.cz, je na ni odkaz hned v úvodu tohoto webu.
Honzík to, co povím závěrem, už kdesi psal,ale opakování nezaškodí - pokud na svých cestách kamkoli, náhodou naleznete nějakou podezřelou krabičku, ne vždy jde o bombu, proto ji neničte, neberte z ní nic, ani nevolejte pyrotechniky. Pokud jde o keš, nekažte radost tomu, co ji hledá a pokud jde opravdu o bombu, ať utrhne ruce jinému, ne vám, ne?
Tak šťastnou cestu nejen za poklady…
Text a foto: Kamil Kyzlink