31.7.–13.8.2012 Jízdenka na léto 2012: Podruhé…
Byl by hřích takto výhodnou jízdenku využít pouze jednou za celou dobu dvouměsíční platnosti. A když mi bylo oznámeno, že práce je málo a že nejsem potřeba, byla volba co s volným časem naprosto jasná. Hurá na nádraží pro tento skvělý lístek a další den na vlak. Kam? Nebojte, jako u prvního článku, i zde vše poctivě rozepíšu, pokusím se doplnit nějakou fotkou a na závěr přidám souhrn ke druhé Jízdence na léto. Směle do čtení.
Úterý 31.7.: Hustopeče nad Bečvou, Velké Karlovice, Vsetín, Rožnov pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí, Veřovice, Studénka
První den, já ještě pln sil, proto mi odjezd prvním rychlíkem na Ostravu nedělal potíže. Jel jsem jen do Hranic na Moravě a hodinu při čekání na vlak dál využil k pokusu o odlov jedné kešky ve městě. Nepochodil jsem. Nakonec se na moji hlavu snesla kritika jisté osoby umývající okna, že se jí nelíbím a mám zmizet. Řekl jsem jí svůj názor na věc a šel zpět do stanice. Tam už stál osobák na Valašské Meziříčí v podání jednotky 460 a bez problému mě přepravil do Hustopečí nad Bečvou. Razítko a pečivo získáno lehce a dále jsem doplnil svoji sbírku o 1 dřevěné kolečko a 2 bodíky, z toho jeden u zapomenuté hrobky blízko vlakového nádraží, ke které jsem dlouho hledal přístup. Nakonec jsem ale stokou nemusel a po zalogování jsem se vrátil do stanice, kam už doléhalo klinkání nedalekého přejezdu ve výstraze díky dalšímu osobáku do Vsetína. V tomto městě jsem ho vyměnil za rozhrkanou klasiku řady 810 a dojel s ní až k zarážedlu koncové stanice Velké Karlovice. Pokladna byla sice zavřená, ale nedaleká keška a pěkná procházka mi náladu spravily. Stejným vozidlem jsem dojel zpět do Vsetína a konečně našel rest v blízkosti nádraží, který se mi v květnu nepovedl. A zase, na místě, kam jsem určitě v květnu několikrát sáhl… nechápu.
Závlekem přes Valašskou Polanku kvůli razítku jsem dojel do Jablůnky a GPS mě vedla cestou necestou k hlubinnému vrtu nedaleko nádraží. Kraťasy a sandále, to nebyl dobrý nápad. Ještě ve vlaku jsem ze sebe vytahoval trny, abych to do Valašského Meziříčí stihl. Zde jsem jen přeskočil na dvě „dvojregionovy“ do Rožnova pod Radhoštěm. Hodina ve městě přinesla setkání s mnoha kačery, 4 bodíky a konečně něco k pití, žízeň byla příšerná. Rychle na vlak a zpět do Valmezu. V tomto městě mě nejvíce potěšila keška o pivovaru, jednak provedením a jednak tím, že ji založil mně dobře známý kačer z našeho Štatlu. Taktak jsem stihl vlak na Veřovice, jeden z posledních úseků tratí v těchto končinách, který jsem ještě nenavštívil. Kešku nedaleko nádraží jsem měl sice vypsanou, ale nakonec jsem nikam nešel. V klidu jsem počkal na „šukafon“ do Studénky a odsud to byla rychlíkem do Brna pohodička. Krásný výlet, plno bodíků a spousta nových míst. Tak se mi to líbí.
Středa 1.8.: Přerov, Grygov, Brodek u Přerova, Drahotuše, Lipník nad Bečvou
Vstávat se mi moc nechtělo, proto jsem vyjel až rychlíkem v 9 ráno a musím říci, že tuto chybu jsem udělal naposledy. Skoro v každé stanici křižování, plno lidí a ještě otravní cyklisté. V Přerově jsem přestupoval a čas jsem využil k vykouknutí z nádraží. Ještě rád jsem se na ně vrátil, protože se mi doslova zatmělo před očima a já mám svůj foťák, mobil a navigaci opravdu rád, takže nebylo co řešit. Pokračoval jsem osobákem na Olomouc, nejdříve do stanice Grygov pro razítko a následně do Brodku u Přerova. Zde už na mě čekala i keška u kostela a při pohledu na hodinky jsem ještě jednu přidal. Nesla jméno „Ve středu“ a napíšu vám k ní akorát to, že s tím dnem v týdnu to má pramálo společného, přestože jsem ji lovil ve středu ve 12:00. Po odlovu jsem si řekl, že budu muset zhubnout, že tohle už pro mě není to pravé ořechové.
Vrátil jsem se na vlakové nádraží a opět přes Přerov dojel až do stanice Drahotuše a vydal se na delší výlet k Bečvě k mostu, který střeží svůj poklad ze série “Suchou nohou přes Bečvu“. Bonusové číslo opsáno a teď přichází to nejhorší, zastavit se pro bonusovou kešku, protože další keše ze série už mám odloveny. No, někdy na ni dojde… Rychle na vlak zpět. Další zastávkou na programu dne byl Lipník nad Bečvou. Na multiny jsem neměl chuť, takže jen razítko a prohlídka města. I tohle je ta pohoda cestování. Odsud osobákem s přestupem opět v Přerově až do Nezamyslic a rychlíkem domů. Posbíral jsem ještě mnoho razítek a doma si nemohl výlet vynachválit.
Čtvrtek 2.8.: Lipová lázně, Javorník ve Slezsku, Jeseník, Zlaté Hory, Jindřichov ve Slezsku, Třemešná ve Slezsku
Tentokrát už neudělám chybu jako posledně, že budu lovit v okolí domova, což jde i na Regionet Jihomoravský. 4:30 vstát a před půl šestou odjezd směr Zábřeh na Moravě. Cestou jsem dospal 2 chybějící hodiny a přestoupil na spěšný vlak do Lipové Lázní a po zisku pamětních razítek mě čekala klasika v podání 810 směr Javorník ve Slezsku. Cestou jsem posbíral všechna razítka co se dala a spokojen odjel do Jeseníku. Vlak jel bohužel hned, pokračoval jsem tedy až do Zlatých Hor po trati, která už to podle mě má taky sečteno. Po krátkém pobytu jsem se vrátil do Písečné a odlovil konečně i kešuli nedaleko zdejších jeskyní. Přes potraviny na vlak a přes Glucholazy do Jindřichova ve Slezsku pro multinu, opět z fondů EU a opět bez koleček. Poslední zastávkou byla Třemešná ve Slezsku a keška věnovaná úzkokolejce do Obrataně. Pak už přijel osobák do Krnova a já po přestupu na rychlík dojel až do Ostravy a rychlíkem od Bohumína až domů. Už to ale není, co to bejvalo. Pohodlná „béčka“ byla nahrazena čímsi bez možnosti otevřít pořádně okno (v létě je ve voze k nevydržení) a bez klasické lavice, ale za to s oddělenými sedadly, na kterých se dá spát jako v béčkách leda v případě, že člověku nevadí, že zapadne do mezery mezi nimi. Jako šotouš jsem si sice poradil, ale vzhledem k tomu, že mám rád při spaní klid, neprozradím jak. Ono to člověku, co je zvyklý jezdit vlakem, stejně jednou dojde. Cestou jsem se opět prospal a v hlavě se mi začal rodit plán na další den.
Pátek 3.8.: Opava, Chuchelná, Kravaře ve Slezsku, Ostrava, Pržno, Paskov
Další den je tu a s ním i další výlet na Ostravsko. Odjížděl jsem ráno „Radegastem“ a opět si říkal, proč si já blbec nepřivstal a nejel v pět. Lidí spousty a zpožděných vlaků též. Na Svinově jsem ale vlak na Opavu stihl v pohodě. Keška v okolí už žádná nebyla, tak jsem se alespoň najedl a vydal se vlakem do Kravaří ve Slezsku a následně do Chuchelné. Trať sice znám z loňského léta, ale tentokrát už tu byla keš od EU (zase bez koleček) a otevřená pokladna. Focení „koček chovaných v železničních stanicích“ se tentokrát nekonalo, jednak mi chyběla ta „kočka“ a jednak nebyl čas. Povedlo se mi stihnout totiž dřívější spoj, zastavil jsem se proto ještě v Kravařích a odlovil jednu multinu, i když nebyla v plánu. Potěšila mě a tak akorát jsem stihl vlak do Opavy a s různými přestupy dojel přes Frýdek-Místek až do Pržna.
Po dojezdu jsem udělal pár kroků od nádraží a spustil se slejvák. Sice jsem se rychle vrátil zpět, ale vypadal jsem, jako když mě postříká hasičská hadice (i deštník, kdybych nějaký měl, by mi na nic nebyl). A ostatní nešťastníci, co došli až po mně, na tom byli ještě hůř. Naštěstí déšť rychle přešel a já mohl vyrazit, nejdříve k mlýnskému náhonu a poté i do kopců pro dlouho vyluštěnou mysterku. Dostal jsem se k ní na vzdálenost 400 metrů a zjistil, že ten zbytek budou spíše metry výškové než vzdálenostní. Kešku jsem ale našel, akorát se vrátil do vesnice, opět zmoknul cestou na vlak a dojel do Paskova. Měl jsem štěstí, mezi Lískovcem u Frýdku a Paskovem prošla pořádná bouřka a polámala hodně stromů. Náš fíra to pomalu projel a za tímto vlakem byl zastaven provoz. Tímto jsem úspěšně zdolal jedinou mimořádnou událost během platnosti jízdenky.
Já se vydal na lov a akorát na šestou večerní došel na souřadnice kačerské sleziny neboli eventu „Paskovské posezení“. V hospodě už seděly staré známé tváře z bowlingu z Příbora a vlakeventu ze Svinova. Poté, co jsem si objednal pivo a zakoupil eventové CWG od sympatické ownerky (pořadatelky), dal jsem se do výměny cestovních předmětů a dřevěných koleček. Řeč přišla na místní geo vychytávky, série keší po okolí a již zmíněnou mimořádnost na trati, která nechala spoustu kačerů viset v Lískovci u Frýdku. Čas plynul rychleji, než mi bylo milé a já se chtě nechtě musel rozloučit a jako první opustit event a jít na vlak. První odcházející a jako poslední doma. To není fér.
Z Paskova jsem dojel na hlavní do Ostravy a přesedl na poslední rychlík na Brno. Z tohoto rychlíku se na hlavním v Brně nechodí, ale běhá, protože na odjezd nočního rozjedu zbývá necelých 5 minut. Já svůj autobus našel rychle a během chvíle byl doma. Krásné cestování, spousta kešek a ještě více koleček. Největší radost mi ale dělala skutečnost, že zase znám tváře více lidí, co pro mě a spousty dalších chystá skvělé kešky a udržuje je. Tímto mi taky došlo, že je nejvyšší čas něco někde založit taky.
Sobota 4.8.: Havlíčkův Brod, Chrudim, Slatiňany, Žďárec u Skutče, Borová u Poličky
Po Paskově jsem si udělal spíše oddechový výlet. Navštívil jsem chalupu a po delší době dostal teplý oběd v poledne. Po jídle jsem pokračoval do Křižanova osobákem a odtud rychlíkem do Havlíčkova Brodu. Zde byl celkem ostrý přestup a Regionova kapacitně naprosto nedostačovala. Inu, poslat dvouvozový vlak jednou za 4 hodiny na celkem vytížené trati z Brodu do Pardubic může jen někdo provozu neznalý. Místo na mě nezbylo, proto jsem usedl do uličky a usnul. Pár lidí mě sice přeskakovalo, ale spát se dalo. Cestou na Chrudim se vlak pomalu vyprazdňoval a nakonec už jsem seděl jako člověk a mohl si dojít i na WC. V Chrudimi se mi povedlo konečně ukořistit razítko a důmyslně schovanou keš. V plánech to sice nebylo, ale jel vlak do Slatiňan, tak proč nezískat razítko i odsud, že? Razítko se povedlo, ale keška ve stanici ne. Co se dá dělat. Dalším vlakem jsem se vrátil do Žďárce u Skutče a přesedl na směr Borová u Poličky. Logické uvažování krajských úředníků opět nepochopeno, trať je totiž dálkově řízená a zmodernizovaná. Ve všední den tudy jede jeden pár vlaků, o víkendu tuším dva nebo tři. Děs, tomuhle se říká vyhozené peníze.
Mezitím jsme dojeli do zastávky Krouna a mně se vybavila děsivá nehoda z 90. let. Tehdy ze stanice Čachnov ujely 4 naložené vozy a díky klesání trati nabraly rychlost asi 100 km/h. Proti nim jedoucí 810 rychlostí asi 30 km/h neměla nejmenší šanci. Při střetu zahynul strojvedoucí a dalších 18 lidí, další 4 byli zraněni. Jediná dívka zůstala nezraněna, protože v době srážky byla na WC. Místo události je označeno pomníkem a ač jsem se snažil sebevíc, z vlaku jsem ho neviděl. Po dojezdu do Borové u Poličky jsem zjistil, že jsem se doma díval špatně do jízdního řádu a vlak dál jede za 2 hodiny. Vytáhl jsem tedy GPS a vydal se do lesa na lov. Mohu potvrdit, že houby rostou, já je sice nesbíral, ale několik pěkných hříbků jsem viděl.
Kešule posbírány a do odjezdu vlaku zbývá ještě 20 minut. Byl by hřích si tak blízko Poličky nedat jednu točenou Poličku. Všude pozavíráno, akorát „U Škopka“ hned u nádraží jsem se dočkal jednoho zaslouženého oroseného za solidní cenu. Vlak přijel od Pusté Kamenice včas a já jako jediný nešel kolem fíry, za což jsem se dočkal kritiky důchodců (na trati je specifický způsob odbavování cestujících). V Poličce se náš stroj řady 810 spojil s dalším vozem a odjeli jsme ke Svitavám. Vlak zde většinu zastávek projíždí, ale vzhledem k tomu, že jsme v Pardubickém kraji, nijak mě to nepřekvapuje. Ve Svitavách jsem stihl rychlík a krátce před desátou byl doma. Skvělý výlet a já poznal další tratě.
Neděle 5.8.: Ústí nad Orlicí
Kampak se jen vydat? Je neděle, jezdí toho minimum všude a já jsem poměrně utahán, protože jsem se včera vrátil domů až před desátou večer. Vzpomněl jsem si ale na kačerský ráj – Ústí nad Orlicí a bylo jasno okamžitě. Vyjel jsem až krátce před jedenáctou ráno pohodlným vlakem EC 78 „Gustav Klimt“ a ve Třebové ho vyměnil za jednotku 471. Ta mě načas dovezla do Ústí nad Orlicí a já se vydal na plánovaný lov. Dařilo se a ke konci už jsem jen stál u trati a fotil. Přece jen, byl jsem nedaleko Bezpráví. Rád jsem využil přímý rychlík na Brno a doma byl tentokrát v rozumnou dobu a připadal jsem si dokonce jako člověk. To se mi na výletech nestává moc často.
Pondělí 6.8.: Karviná, Třinec, Český Těšín, Šenov, Ostrava, Lískovec u Frýdku
Další pěkný slunečný den je tu. A já mám tentokrát jasný cíl cesty. V Moravskoslezském kraji byly publikovány nové kešky v rámci projektu EU a když jsou nové, jsou v nich mnou vyhledávaná CWG. Naplánoval jsem tedy výlet tak, abych je pochytal. To se mi téměř povedlo, ale nepředbíhejme. Protože mělo být horko, vyjel jsem klasicky v 5 ráno, cesta proběhla v pohodě. Jel jsem až do Bohumína a po přestupu na osobák jsem před osmou ráno stanul v Karviné na hlavním nádraží. Z něho jsem se vydal do lázní Darkov, které sice mají svoji zastávku též, ale většina vlaků ji, nevím proč, projíždí. Cestou jsem alespoň posbíral další pěkné kešky a v multině o lázních našel první potřebné CWG. Rychle zpět na vlak a cestou nakoupit pití a jídlo.
Moje další cesta vedla do Třince, kde se asi kilometr od nádraží ukrývá zapomenutá pec a keška na téma „Cesta z města“. V ní bylo druhé chybějící CWG a mně taktak stačila zde nachystaná hodina. Při příchodu na nádraží jsem si myslel, že se udusím. Ostrava mi nevadí, ale tenhle oranžový prach ze železáren mi vážně nesedl. Rychle pryč. Další bod na programu byl Český Těšín a resty od února v něm. S jednou keší jsem byl v koncích, ale ochotný „kačer na telefonu“ Kamil mi poradil a já mohl zalogovat i tuto.
Rychle zpět na vlak. Ocenil jsem, že podchod je přístupný z obou stran a já tak stihl vlak na Šenov, kde se daleko od vlaku nachází keš „Výhledy na MSK“. Opět střežila unijní kolčo a já je s radostí vyměnil. Dalším vlakem jsem popojel do Ostravy-Kunčice a přestože jsem měl ještě jiné plány, vydal jsem se pro kešku ke kunčickému zámku, respektive jeho ruinám, které jsem ani neprohlížel. Keška padla rychle a já si vzpomněl na Lískovec u Frýdku a jedno z posledních razítek na této trati, co nemám. Hurá pro ně. Díky tomu, že vlaky křižují ve Frýdku, nemusel jsem se ani moc zdržet. Pak už následovala klasická cesta domů přes Ostravu hlavní nádraží. Krásný to výlet a splnil účel, už jen „Poklady bílé paní“ a bude série kompletní. Škoda jen, že už musím do práce, další výlet bude nejspíš až o víkendu. Co se dá dělat, peníze na cestování na stromě nerostou.
Sobota 11.8.: Jeseník nad Odrou, Hradec nad Moravicí, Ostrava, Přerov, Olomouc
Konečně víkend. Hurá pro poslední kolečko opět na Ostravsku. Server Medard sliboval od cca devíti hodin déšť, takže odjezd ráno v 5 byl jistý. Předpověď počasí nezklamala, po odjezdu z Hranic před sedmou ráno se spustil déšť. V Suchdole nad Odrou nakonec plánované kešky padly a já stihl osobák do Jeseníku nad Odrou o 2 hodiny dříve než jsem čekal. Skvělé. Zde jsem s deštníkem v ruce odlovil multinu o zdejším zámku a ve finálce jsem hledané kolečko opět nenašel. Při pohledu do navigace jsem zjistil, že půl kilometru ode mě jsou „Vodníkovy dušičky“ o meandrech staré Odry. Hurá pro ni. Bohužel jsem se nepodíval na terén ani atributy, ale ono to bylo stejně jedno. Když už prší, proč se i nevykoupat, že? Zdoláno lehce a ještě s velkým náskokem jsem se vrátil do zastávky a čekal na vlak na Ostravu.
Předpověď počasí mě naštvala podruhé, nebe se vyjasnilo a přišlo se na mě povídat sluníčko. Kdybych jel v sedm, bylo vše v pohodě. S myšlenkou, že normálně se za špatnou práci strhává mzda nebo i z práce vyhazuje, což se pí Honsové zjevně netýká, jsem nastoupil do vlaku a dojel na Svinov. Následoval přestup na spěšný vlak do Opavy a vlak na Hradec nad Moravicí s cílem zkusit štěstí na kolečko na zdejším krásném zámku. Keška nalezena a… zase nic, bez koleček. Grr. Rychle zpět na vlak, cestou koupit něco na zub a dojet zpět do Ostravy. Protože jsem měl 2 hodiny navíc, rozhodl jsem se pro sběr razítek mezi Opavou a Ostravou a nakonec jsem kouknul i do Vítkovic, kde mi díky zpoždění ujel plánovaný vlak zpět. Následný expres „Kysuca“ měl sice taky zpoždění, ale ještě se to dalo zvládnout.
Na Svinově mě čekal nelehký úkol. Najít logbook a další kačery, protože od Brna dorazil vlakový eventík a přivezl sadu nádherných dřevěných koleček. Nakonec jsem si všiml kolegy nesoucí TravelBug a v zápětí i velké hromady lidí na 3. nástupišti. Potkal jsem známé tváře z Paskova a další kačery z okolí Ostravy. Protože plánovaný spoj na kačerské čištění Bašky mi ujel, dal jsem se do řeči a získal opět cenné rady a typy na keše v okolí. Nakonec jsem improvizoval a společně s nemnoha dalšími nasedl do EC směr Přerov společně s pořadateli eventu. Do kupé s ownery eventu jsem se nevešel, usedl jsem tedy vedle společně s další místní kačerkou a zároveň i pořadatelkou nedávného setkání v Paskově. Chudáci spolucestující, museli si myslet, že mafie přesedlala z mercedesů na vlaky. Tipuji, že nám rozuměli tak každé 3. až 4. slovo a to jen občas. Nicméně já se dověděl ještě více věcí o keškách v MSK a nejspíše jsem i získal společnici na některé geo výlety. Kéž by…
Mezitím jsme dojeli do Přerova a přestoupili na vlak na Olomouc, ve kterém jsem do posledního kusu vyměnil všechna svoje CWG. Účast kačerů z Olomouce ale nebyla valná, takže vyšlo na všechny. V Olomouci se každý vydal svojí cestou. Event usedl do „Klopidla“ neboli jednotky 680 směr Pardubice, místní kačeři se vydali zase domů, moje kolegyně z Paskova na jiný vlak domů a já si dal pořádné kafe a začal vyhlížet rychlík, jak jinak, než do Brna. Výlet se maximálně podařil, i když hlavní účel, zisk posledního CWG, mi nevyšel. Zítra je poslední možnost…
Neděle 12.8.: Slezské Rudoltice, Hranice na Moravě
Poslední možnost. Jízdenka už končí a můj cíl, získat kompletní sérii koleček z fondů EU stále nesplněn. Další možností jsou Slezské Rudoltice a keška o místním opraveném zámku. Ale to spojení, škoda slov. Je neděle a evidentně lidi mají být doma a ne jezdit vlakem. Sice jsem vyjel v sedm ráno, ale v Rudolticích jsem byl až kolem dvanácté po absolvování dvou přestupů a závěrečné jízdě úzkokolejkou na Osoblahu. Ale cíl cesty tentokrát vyšel. Kolča byla tam. Třikrát hurá. Během čekání na vlak zpět jsem Slezské Rudoltice prolezl skrz na skrz a byl docela rád, že očekávaný spoj přijel včas, vážně tu nebylo co dělat. Opět jsem přestupoval ve Třemešné a v Ostravě-Svinově. Ne ale na rychlík domů, ale zpožděný expres směr Hranice na Moravě. Zde se povedl odlov bonusové keše o místních mostech přes Bečvu a dalších tradiček, které zde loni v září nebyly. Zašel jsem i pro razítko do nedaleké stanice Hranice na Moravě – město a příjemnou procházkou centrem se vrátil na nádraží ležící na koridoru. Přesně akorát na rychlík domů. Když už očekávaný spoj skoro přijížděl, projela kolem mě od Přerova jedoucí souprava, snad ruských vozů. Táhla ji tuším loko 380 nebo 363 a celkem by mě zajímalo, co to vlastně bylo za vlak. Foťák byl v batohu příliš hluboko, což mě docela mrzí. Snad to nejelo naposledy… Poté už přijel můj rychlík a v pohodě mě dovezl až domů. Druhá jízdenka na léto je na konci své platnosti. I přes pracovní nasazení to ale stálo za to. Díky moc, České dráhy.
Podrobnosti cesty:
Na tuhle jízdenku na léto jsem nacestoval celkem 3904 km. Využil jsem k tomu 58 osobních a 5 spěšných vlaků, dále 22 rychlíků, 3 expresy a 2 vlaky EC. Jedinou mimořádnou událost jsem projel bez problému, což mě těší a ještě dodám, že jsem utratil opět kolem šesti stovek za jídlo a další nezbytné věci na cesty. Kilometrů je najeto sice méně, ale za to může pracovní nasazení ve druhém týdnu platnosti, které nešlo ovlivnit. Akce se mi líbila moc a moc a snad to nebylo naposledy, co dráhy něco takového udělaly. Snad.
Text a foto: Jan Nekvapil