Kolejová - občanské sdružení příznivců kolejové historie a současnosti

3. a 5.7.2011 ČD Net Lidl

3.7. Vlakem na Říp

„Jak v dálce vidím zasněžený Říp, říkám si, praotče Čechu, tys byl ale strašny cyp, kdyby si, popošel ještě o pár kilometrů dále…“ Tak přesně tato věta ze známé písně Jarka Nohavici Ladovská zima, se mi vybavila, když jsem okolo 11. ráno stanul pod tímto kopcem. A poté, co jsem ho přešel směrem na Roudnici, jsem pochopil, proč praotec řekl, že zde kmen Čechů zůstane. Dál prostě nemohl, tak zde radši zůstal. Na druhou stranu, teď už vím, proč koridor na Německo dělá u Vraňan velký oblouk a jak ten svět vypadá z výšky. Navíc, když dráhy udělaly tuto úžasnou akci, že v Lidlu byla k sehnání poukázka na celosíťovou jízdenku ČD Net, běžně stojící 550 korun, za úžasných 199 korun. Sice to stálo ještě čas strávený cestou na nádraží, ale ten jsem milerád obětoval. Jak se rodinná výprava povedla, můžete posoudit sami níže.

Pohodlný vlak EuroCity „Johannes Brahms“ jsme v Praze na „Lahváči“ vyměnili za klasické béčko a vydali jsme se do Kralup nad Vltavou. Zde byla bohužel hodinu pauza, protože směrem na Vraňany o víkendu nic nejelo. Ale na druhou stranu, banán na rychlíku do Ústí nad Labem a asi dál do Chebu se na této trati nevidí každý den, zvlášť při potkávání jakéhosi EuroNightu z Německa do Prahy. Hodina uplynula jako voda a už jsme se vezli pohodlným „Ešusem“ do Vraňan. Rodiče jeli soupravou poprvé, takže jsme samo sebou zamířili do horního patra, kde jsme si postupně omlátili hlavu o přihrádku na zavazadla, zde velmi nedomyšlenou. Další problém byla tradičně toaleta a pochopení magnetového zámku. Vše jsme nakonec zvládli a čekal nás poslední přestup, na orchestrionek v najbrtu. Ten jsme ve Ctiněvsi opustili a na rozcestníku KČT zjistili, že nás na vrcholek čeká dva a půl kilometru cesty. Ty jsme zdolali poměrně rychle, a protože jsme měli moc času, rozhodli jsme se, že si uděláme výlet z Řípu do Roudnice nad Labem. Cesta byla nádherná, akorát poslední kilometr nemuselo pršet.

Po příchodu na nádraží jsem si připadal jako kačer, který právě vylezl z vody. Aniž jsem věděl, co a kdy jede na Prahu, čekali jsme jen asi 20 minut na rychlík, který dojíždí do Prahy okolo třetí odpoledne. Na Brno krásně navazoval Ján Jesenius, bohužel vezoucí nedělní frekvenci a lídlenkáře k tomu. Pozitivní na tom všem bylo, že jel alespoň rovnou na hlavní nádraží do Brna, žádné odklony. A ještě pozitivnější bylo, že jsme projeli Prahu – Běchovice v čase 15:51 a o pouhé 4 minuty později se zde pokazilo zabezpečovací zařízení. Na dlouhou dobu tak bylo naše EC poslední, které se vydalo na východ včas, další až po hodině a půl stání v Praze nebo odklonu přes Lysou nad Labem. Spokojenost všech byla maximální a už jsme se nemohli dočkat jednak teplé večeře a jednak druhého výletu na již zmíněné poukázky.

lidl01

lidl02

lidl03

5.7. Vlakem na Větruši

Jízdenky ČD Net Lidl, které občas dráhy a tato obchodní síť pustí do prodeje, jsou pro vlakaře rájem. Proto mě bodlo u srdce, když kolega Honza zjistil, že zase budou a dalo by se tedy bezstarostně vyjet. No řekněte sami, za pouhé dvě stokoruny jezdit v oblíbeném dopravním prostředku - ve vlaku a jakýmkoli směrem… no není to nádhera? Ihned mě napadlo cílit naši cestu na sever republiky, do Ústí nad Labem a vyzkoušet tam onu novou lanovku na Větruši, když na poslední cestě do těch krajů se nám to nevyvedlo. Kolejáci, alespoň někteří, nemají od slov daleko k činům, takže slovo dalo slovo a cesta byla stanovena na 5. července. Na rozdíl od Honzy, kterýžto bydlí v Brně a na hlavní nádraží dojde i pěšky, já jsem v nevýhodě, musel jsem vstávat už krátce po čtvrté hodině ranní, abych se stihnul dopravit na místo setkání včas. Odjížděli jsme totiž v 5.35 vlakem EC 176 Johannes Brahms. Sešli jsme se podle domluvy, zaujali místo v kupé a vlak vyjel na minutu přesně. Docela mě překvapila absence „lídlařů“, neboť z minulých ročníků jsem očekával, že si nesedneme. Asi za to mohlo počasí, které ten den vypadalo všelijak. Cesta probíhala klidně a bez komplikací, až do Prahy, kde vlak na hlavním nádraží odbočil zcela bokem, na to nejposlednější nástupiště. Na hlavním nádraží, vlaky jedoucí dále na Německo, mění lokomotivu i směr jízdy. Napsali nám deset minut zpoždění, to proto, jak se kolega Honza později dočetl na svém chytrém mobilu, že nějaký chlapík, jehož omrzel život, se rozhodl skočit z výšin střechy haly stanice dolů na peron a záchranné složky se mu v tom snažily zamezit. Zabraly přitom i větší část stanice. Nicméně další cesta započala s tím, že k nám přistoupily dvě cizinky, mluvící španělsky a zcela nás zarovnaly bagáží. Když potom nedaleko za Prahou přišel průvodčí a prohlásil: „Show me the passport number,“ zjistil Honza, že dámy jsou doma v daleké Argentině… Inu aspoň jsme měli trochu exotiky, ale mezi námi, ty dívky… nic moc.

Krátce před desátou dopolední jsme stanuli na nádraží v Ústí nad Labem a ihned vyrazili za našim cílem, za lanovkou. Honza z vlaku zjistil, kudy dráha vede a neomylně chytil směr. Zakrátko jsme také dorazili pod dolní stanici. Nyní si teda o této lanovce něco povíme.

Jde o městskou lanovku s kyvadlovým provozem, jejíž dolní stanice leží v obchodním centru Forum, v nadmořské výšce 156,15 m. Horní stanice je u výletního zámečku s restaurací, jenž nese název Větruše, tyčí se nad městem, na kopci okleštěném tratěmi. Stanice leží ve výšce 206 m. Délka lanovky je 330,4m, její cestovní rychlost 6 m/s a celková doba jízdy jedním směrem jsou dvě minuty, kdy po dvou jízdních větvích jedou dvě kabiny s kapacitou 15 osob.

Lanovku ústečtí začali stavět v březnu loňského roku a už 7. prosince toho roku se svezli první zájemci.

Po chvíli bloudění v obchodním centru, jsme našli vchod do stanice i my. Lanovka je stále v záběhu, jízdenka stojí pouhých 15 Kč jednosměrně. Během jízdy je krásný pohled na část města a kdo chce vidět záznam z jízd oběma směry (videa jsou na síti Facebook v profilu našeho sdružení). Na vršku po výstupu jsme udělali pár snímků a shlédli okolí. Je zde k vidění zrcadlové bludiště jako v Praze na Petříně a labyrint z živého plotu, velmi zajímavé to zahradnické dílko. Neopomněli jsme navštívit samotnou Větruši, tedy zámeček s restaurací, kde jsme ochutnali pivní bylinný speciál rubínové barvy Březňák. Pivo dobré, ale pořád bych ho nemusel. Poté jsme se vydali opět na lanovku a sjeli zpět do nížin, abychom pokračovali v putování.

Rozhodli jsme se pokračovat po opačném břehu Labe, než vede koridor z Děčína. Na tuto trať se vlaky dostávají z nádraží Ústí nad Labem západ. S malou komplikací jsme nádraží našli a pohledem na jízdní řád jsme se rozhodli pro Os 6411 do Lysé nad Labem, s odjezdem krátce po poledni. Na stanici asi málo dbali o bezpečnost, neboť přistavili soupravu osobáku a před ní si v klidu posunovali s nákladem, přičemž lokomotiva lítala po stanici sem a tam a nikdo ani nic nehlásil… no nikoho nepřejeli a my vyrazili. Polabská krajina je nádherná, plná zeleně a malých staniček, na protějším břehu za stromy se ztrácel koridor, zatímco my se hnali místní tratí chvíli v lesích, chvíli na planině. Na čas, tedy o půl druhé vlak dostál konečné stanice v Lysé nad Labem.

lidl04

lidl05

lidl06

Odtud vede jednokolejná elektrifikovaná lokální trasa, spíše odbočka, do města Milovice. To je historicky známé tím, že tam dlouhá léta měla posádku sovětská vojska. Nyní však je trať i stanice opravena, kuriózní je však to, že pod dráty uhání ve zhruba půlhodinových intervalech, motorové vlaky RegioNova. Samozřejmě i tuto trasu jsme vyzkoušeli a jedním spojem na otočku vyjeli tam i zpět.

Po návratu do Lysé nad Labem, nám za pár minut jel R 889, s nímž jsme měli namířeno do Kolína. Pouze v Nymburce jsme převzali od jednoho z Kolejáků, co se tam odstěhoval, zásilku pro spolek. Byl jí model našeho mostu v měřítku H0. Vše jsme zvládali, i počasí se vyjasnilo a umoudřilo, takže jsme ve 14:40 brzdili v žst Kolín. Zrovna odjížděl rychlík na Brno, ale přes Vysočinu, a to jsme zamítli. Rozhodli jsme se pro přesun do Pardubic. Nejbližší spoj co jsme mohli užít byl Ex 147 Hukvaldy mířící na Slovensko. Byl docela plný, ale místo jsme chytili. Takovýto vlak však nejede dlouho, cesta z Kolína do Pardubic expresem trvá něco přes dvacet minut. Před půl čtvrtou už jsme sledovali na tamním peróně, kterak vedle na koleji jezdí bagřík na železničním podvozku a upravuje podloží. Čekala nás poslední a v závěru nejzajímavější cesta.

lidl07

lidl08

Cesta vlakem EC 79 Gustavem Klimtem probíhala klasicky až po vjezd do Maloměřic. Tam jsme místo klasické jízdy zpříma do Židenic uhnuli doprava na nákladní nádraží. Na hlavním nádraží v Brně totiž právě probíhala výluka, vlak tedy mimořádně zastavil před Židenicemi, poté odbočil z páteřní trati a p nákladním průtahu přes Brno dolní nádraží, dojel do stanice Modřice, kde zastavil pro výstup a nástup cestujících. Ti, kdož chtěli do centra města, si přestoupili do motorové soupravy RegioNova, jež nesla shodné označení, tedy EC 79 a vypadalo to velmi vtipně, motoráček jako EC, to se nevidí každý den. Ten nás dovezl na hlavní nádraží, kde jsme viděli probíhající opravy na trolejovém vedení. Honza byl opět ve výhodě, byl doma. Já musel ještě autobusem a pak vlakem a nakonec po svých.

Ale i tak, nádherný den, nádherná akce a poznali jsme spoustu nového,tak snad nám Lidl umožní opět takto vycestovat…

lidl09

lidl10

Závěrem

Protože textu bylo tentokrát na psaní více, o psaní jsme se podělili a věřím, že i přes to se bude líbit. Nyní už nezbývá než popřát pěkné čtení všeho nově přidaného a slíbit brzké informování o velké akci. Že nevíte o jaké? Tak se jen pěkně těšte, pokud vše vyjde jak má, bude to určitě moc zajímavé.

Text a foto: Honza Nekvapil a Kamil Kyzlink

Copyright © 2009 l Design by Iva "Smajlenka" Svozilová