1.-2.12.2012 Mikulášský víkend na kolejích
Nenechte se zmást, že Mikuláš s čerty a anděly chodí s nadílkou k dětem pěšky. I on kráčí s pokrokem a proto si už delší dobu na tuto práci najímá zvláštní vlaky. Kvůli čertům, co mají rádi oheň a dým, leckdy vlaky parní.
Nejinak tomu bylo i letos a Kolejáci opět nechyběli. Tradiční parní jízdu pořádalo KCOD ČD Brno. Byl vypraven zvláštní historický vlak v čele s parní lokomotivou 433.001, vlakový doprovod tvořili členové Volného sdružení přátel železnice. Trasa vlaku, jako již tradičně, vedla z Brna do hornického městečka Oslavany. Tato parní jízda je moc hezká a těší se zájmu z řad veřejnosti. Trošku mi vadí, že jízdenky na tuto nostalgii jsou pouze v předprodeji na brněnském ČD centru a už mnoho dní před akcí jsou vyprodány. To je sice potěšující, nicméně diskriminuje to ty zájemce, kteří by se rádi pouze projeli a třeba jen jednu cestu a nejedou kvůli nadílce, nebo programu pro děti. Sám jsem si všimnul, že ač byl vlak dost plný, hlavně dětmi, našla se nějaká místa, co mohla být doprodána ve vlaku. Cena jízdenky totiž není zase až tak přemrštěná. Dvě stokoruny za svezení s nadílkou je rozumný peníz.
Naše sdružení letos vsadilo na módu z let 50. minulého století, při koncepci dobového doprovodu. Ten obstarala naše slečna pokladní Karolínka a moje maličkost. V době odjezdu vlaku do Oslavan, tedy v sobotu 1. prosince ve 14.06 hodin, bylo ještě světlo, promenádovali jsme se tedy po prvém nástupišti brněnského „hlavasu.“ O zájmu fotografů jistě nemusím nic vykládat. Byli jsme usazeni do posledního „Rybáku.“ Vlak vyjel na chlup přesně, nicméně cesta do cíle byla zajímavá. V kupé s námi seděla babička se třemi vnoučaty a mladý tatínek s malým synkem. Vlak nebyl pomalu ještě pryč z nádraží, když rozpustilé dětičky hned chtěly „šůlat“ (čůrat) a ne jedno, ale hned všecky tři. Cestou na chodbičku se mi všecky krásně prošly po noze, cestou zpátky taktéž. Vedle mě sedící chlapeček pro změnu začal vyluzovat odporné skřeky, plazit se po otci a mě u toho asi pětkrát úspěšně kopnul do žeber… Pak se ještě pokusil svého otce uškrtit na sluchátkách přehrávače MP3. Napadla mě hláška z jednoho filmu: „Herodes, to byl král!“
Vlak zastavoval cestou pouze kvůli křižování protijedoucích spojů na Brno a na konečnou dorazil asi s desetiminutovým zpožděním, což ale u těchto vlaků zase nehraje roli. Všichni cestující se po vystoupení odebrali do města na zámek, kde byl nachystán program pro děti, ten byl v ceně jízdenky. My se přesunuli opět před vlak, kde jsme se trošku prošli pro fotografy a poté zalezli do vozu s občerstvením. Následoval panáček na zahřátí, neboť venku rapidně klesla teplota. Poté naše kroky vedly do hotelu Horník, jako vždy při návštěvě tohoto městečka. Očekávali jsme, že si dáme něco na jídlo, ale hotel tentokrát zklamal. Zrovna nevařili, což se mi zdálo jako nerozumný krok, když byla ve městě takováto akce. Nicméně pivo točili, tak jsme si dali aspoň to. Před osmnáctou hodinou zase zpět k vlaku. Tam už stál Mikuláš, obklopen anděly, i nějaký ten Belzebub tu pobíhal. Po odjezdu z Oslavan za okny vlaku létaly jiskry, voněl dým… to bylo něco pro čerty. Mohlo se začít nadělovat. Mikuláš vyrazil s nadílkou po vlaku. Někteří andílci se zatím posilňovali dobrým svařáčkem, nebo něčím ostřejším. Ve vozech bylo příjemně teplo a vládla ta pravá předvánoční nálada. V této atmosféře dorazila souprava po 19. hodině do Brna. Bez komplikací… teda nepočítáme-li to, že se jednomu z pasažérů podařilo vysklít okenní tabuli ve dveřích jednoho z vozů. Ta se s tříštěním sypala po nástupišti. Takže vystupovat, ještě malá promenáda a rychle domů, do tepla.
Ve stejný den jezdil Mikuláš vlakem i z Vranovic do Pohořelic. Tam pod taktovkou KPL o.s. nadílel ve voze Blm, taženém malou, zelenou mašinkou BS200. I tam bylo naše želízko v ohni. Náš člen Martin Havlíček doplnil vlakovou četu jako průvodčí. Přežil vlak, on, i cestující, zřejmě tedy odvedl dobrou službu, neudělal nám ostudu a snad i poreferuje, jak se mu vedlo.
V neděli 2. prosince se svezl Mikuláš a jeho družina pro změnu zase s brněnským KPKV, v trase z Brna do Sokolnice-Telnice. Vlak byl sestaven z vozů Blm a Bix, nechyběla ani Singrovka, tedy motorový vůz řady 240 a parní lokomotiva BS200. Vlak jel dva obraty, dopoledne a odpoledne, aby se dostalo na všecky zájemce. Ve druhém obratu se nám vezla vedoucí garnitura: sám pan předseda Jirka a jeho pravá ruka místopředseda Zdenek Otoupalík. Jeli, aby vyvětrali náš „kolejácký potěr.“
Nuž, nicméně vše jsme zvládli a nyní začíná taková mrtvá sezona, co se nostalgií týče, takže se těšíme na jaro, kdy se opět nad tratěmi vyvalí oblaka dýmu…
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Leoš Knecht, Kamil Kyzlink, Honza Nekvapil