6.12.2015 Mikulášská jízda Chornického železničního klubu
Na Mikuláše se tradičně pořádají různé jízdy historických vlaků. Hlavním bodem je samozřejmě mikulášská nadílka pro nejmenší, spolu s postrašením těch zlobivých… a když se k tomu přidá parní lokomotiva, dřevěné vagóny, dobové uniformy i někteří cestující, je to zaručená zábava pro všechny věkové skupiny.
Členové Kolejové se letos (v neděli 6. 12.) přidali k jízdě, kterou pořádal Chornický železniční klub. Startovním místem byla Česká Třebová – předseda se dvěma vnuky jel z Blanska s náskokem. Druhá skupina jela z Brna (já, Kamil, Karolína, Svatava) a našli jsme je jak jinak než v nádražní restauraci. Protože bylo zataženo a chladno, bylo příjemné se tam chvíli ohřát. Ale za chvíli jsme slyšeli zvláštní zvuky, takže hurá na perón, kde se už chystá parní vlak. Konkrétně s lokomotivou 423.009 z roku 1922 a soupravou dobových vozů.
Celkově byla akce, včetně uniforem, stylizována do doby 30. let. I část naší skupiny byla dobově oděna: předseda jako doktor, Kamil s Karolínou jako pár z lepší společnosti. Takže o zájem fotografů bylo postaráno. Obsadili jsme pro nás rezervované kupé a sledovali jak se vlak úspěšně plní. Účast byla letos opravdu vydatná.
Jízda vlaku měla následující trasu: z České Třebové zpět po koridoru do Skalice nad Svitavou a odtud po lokálce přes Boskovice, Chornice a Moravskou Třebovou zpět do České Třebové. Postupně se kupé příjemně vytopilo, takže jsme si mohli užívat cestu. Navštívil náš Mikuláš se svým doprovodem (dokonce víckrát), byli jsme postrašeni (a umazáni od čerta) i podarováni od anděla (pardubickým perníkem). Cestou bylo možné navštívit bufetový vůz. O občerstvení bylo postaráno i v Šebetově, kde byla hodinová přestávka. Kluci mezitím postupně konzumovali neuvěřitelné množství namazaných rohlíků, které předsedovi neustále tahali z tašky. V Boskovicích jsme se setkali s naším „externím dvorním fotografem“ Leošem, který náš vlak cestou dokumentoval.
Cestou jsme nabrali zpoždění, ale nebylo to nic vážného. Z množství kouře bylo vidět, že lokomotiva zabírala jak o život, přece jen vlak byl dlouhý a plně obsazený. Venku se pomalu stmívalo a cesta se chýlila ke konci. V České Třebové jsme se rozešli na zpáteční spoje – předseda s vnuky na osobní vlak, který staví v Blansku, a my ostatní na EC do Brna. Jak jsme zjistili, naše volba nebyla úplně nejlepší, protože v neděli večer je vlak plný studentů… stáli jsme tedy celou dobu na chodbičce. Ale přežili jsme to a v Brně se rozloučili. Celkově to byl super zážitek a už se těšíme na příští mikulášskou jízdu.
Text: Jiří Ambros
Foto: Leoš Knecht, Jiří Ambros, Kamil Kyzlink