4.12.2010 Střípky z Mikulášské jízdy parním vlakem
Když se řekne prosinec, každému z nás se vybaví něco jiného. Někomu začnou drkotat zuby zimou a raději by se bavil o létě, někdo si začne dělat plány na úžasnou lyžovačku ale asi všem ať už velkým nebo malým, těm především, začnou svítit očka, protože prosinec nám krom sněhové nadílky přináší také pohodu vánoc, klidu, oslav konce roku ale hlavně se nadělují dárečky.
A s nadělováním dárečku se začíná hned začátkem prosince kdy dětem naděluje Mikuláš. A jelikož jsme všichni v podstate stále děti, je fajn ze si také umíme nadělit sami a to v podobě jízdy nostalgickými vlaky, kterých hned několik během Mikulášského víkendu vyjelo do různých koutu naší republiky a Brno se může pochlubit hnedle dvěma vlaky a to parním a motoráčkem. Všichni jsme se těšili především na poslední jizdu párou z Brna a tak jsem také navnadila kamarády z Řícmanic, kteří se nadchli pro tento výlet. Děti se těšily na dobrůtky od Mikuláše a dospěláci na zážitek z jízdy parním vlakem, který měl být doplněn i dobovými cestujícími v podobě mojí maličkosti a malého Míši. Přípravy převleků na cestu vrcholily ale na poslední chvili se plán musel změnit a doboví cestující se vydali na Mikulášskou jízdu jiným směrem a jiným vláčkem doplněni i o další dobovou cestující Janičku. Ale jelikož umíme všichni náramně improvizovat, vše se nakonec vydařilo. Jízda byla skvělá, personál, cestující a hlavně děti spokojeni a i s nadílkou jsme se vrátili zpět do Brna.
Z hlavního nádraží jsme se pouze ve dvou vagonech všichni přesunuli do Adamova, kde na nás čekal Leoš a vyfotil několikero skvělých fotek. S červenými líčky zimou jsme se všichni odebrali do tepla a zasedli v nádražní hospůdce. Mezi tím jsem průběžně dostávala informace od kamarádů z Oslavan, kam se vypravil právě vlak parní. Bylo jim líto, že jsem si nemohla užít výletu s nimi a jaká to škoda, že v tak úžasném vlaku chybí dobová cestující. A tak mi to nedalo a po vlastní ose jsme se vydala do Oslavan.
V Oslavanech na nádvoři renesančního zámečku probíhala od desáté hodiny dopolední akce Čertovský zámek, kde pro děti byly připraveny čertovské soutěže s rozličnými úkoly. Na jarmarku se dalo koupit plno krásných věcí a nebo si jen smlsnout na tradičních dobrůtkach a hlavně se zahřát medovinou či svaráčkem jelikož odpoledne začalo docela mrznout. Když už ani svařáček nepomáhal tak se celá skupinka dala do hledání volné restaurace. To už ručička hodinek ukazovala k 17. hodině a já se pomalu blížila a za světel ohňostroje, který se ten večer také konal, jsme vstoupila do restaurace U Stadionu, kde na mě kamarádi čekali. Kolem 18. hodiny jsme se všichni vydali na cestu zpět na nádraží abychom nezmeškali odjezd úžasného vlaku ze 30. let. Tomuto vlaku vévodila krásná čtyřnápravová lokomotiva řady 433.001 Skaličák a vozy s označení Ce (3. třída) kterým se říkalo Rybáky. Už netrpělivě vyfukovala oblaka kouře a my jsme hledali naše kupé. Naše místa byla bohužel obsazena, jelikož někteří cestující si nepamatovali kde seděli na cestě do Oslavan, tak se nám podařilo usadit pouze děti a dospěláci strávili celou cestu na chodbičce. Už jen příchodem k vlaku, který v přítmí a ve sněhu čekal na nádraží, bylo tak trošku tajemno a dobově oblečení průvodčí dodávali celé akci opravdu atmosféru jiné doby. Nevím na kolik tohle vnímali i jiní cestující ale já se opravdu přenesla v čase zpět, snad také díky šatům, které jsem na sobě měla i když nebyly přímo z 30. let. Přece jen ale lidičky zálibně pokukovali a páni a paní průvodčí byli velice příjemní a zdvořilí. V kupéčkách se dělalo pomalu teploučko když jsme se začali po půl sedmé přesouvat směrem k Brnu a nám na chodbičce bylo veselo jak jsme stěbetali a šprýmovali s kolemjdoucími cestujícími i personálem. Závěrem celé akce na dětičky čekala sladká odměna v podobě balíčku od ČD a adventních kalendářů, které roznášeli čerti a Mikuláš s úžasným andělem. Během jízdy jsme dýchali na zamrzlá okna a prstem si dělali kukátko abychom mohli mrknout na zasněžená nádraží. Při každém průchodu personálu na spojnici vagonů nás zavanul studený vzduch a bylo vidět motající se sníh pod vagony a já se mohla zachumlat do kožešinky na svém kabátku a jen se sladce usmívala. Opravdu to byl opět zážitek nevšední a jsem ráda, že se takové jízdy konají a lidičky mohou vychutnat jinou atmosféru cesty vlakem.
Doufám, že se na nějaké z dalších nostalgických jízd potkám nejen s Kolejáky ale i s ostatními milými lidmi a všem vám přeji krásné pohodové Vánoce.
Vaše dobová cestující Veronika
Text: Veronika Hajzoková
Foto: Romana Vaníčková