1.12.2013 Mikulášská jízda Chornického železničního klubu
Začátek prosince je nejen začátkem Adventu a nákupního šílenství, ale taky má svátek Mikuláš. Ten naděluje hodným dětem dárečky a na ty zlé volá čerty. Po celé republice nezůstávají pozadu ani mnohé železniční spolky, které touto dobou pořádají Mikulášské jízdy. Děti se svezou netradičním vláčkem, většinou parním, společně s Mikulášem, anděly a čertíky, případně dostanou nějakou drobnost. Fanoušci železnice asi tolik neláká onen světec, jako právě svezení se historickým vlakem.
Chornický železniční klub (CHŽK), to umožnil první prosincovou neděli, dětem i dospělým v trase Česká Třebová-Svitavy-Letovice-Skalice nad Svitavou-Boskovice-Šebetov-Chornice-Mor.Třebová-Česká Třebová. Kdo jel celý okruh, svezl se historickou soupravou více jak 120 kilometrů, Soupravu tvořilo 6 vozů 3. třídy, klasických Rybáků, jeden vůz bufetový, s občerstvením a suvenýry. Vlak vezla parní lokomotiva řady 423.009 z depa v Letohradu (dříve Kyšperk). Vlakový personál tvořili právě členové CHŽK a lokomotivní četa depa Letohrad. Protože jsem s Karolínkou trávil víkend nedaleko České Třebové, rozhodli jsme se taky se svézt. Původně jsme měli v plánu jet pouze do Skalice, pak do Boskovic a nakonec jsme se vezli až do Šebetova, tam nás čekal fotograf Leoš. Ale nepředbíhejme.
V České Třebové, na 4. nástupišti vlak okukovalo dost zvědavců, ale když v 10:45 Třebovou opouštěl, zcela plný ještě nebyl. Zaujali jsme místo v předposledním voze a zakoupili jízdenky. Pěkné, repliky historických, lepenkových, což mě příjemně potěšilo. I cena 120 korun za úsek Č. Třebová-Šebetov nebyla zase tak hrozná. Já vím, někdo možná řekne, že je to moc, ale vezmeme-li do úvahy, že náklady celé jízdy jsou hrubě nad 100 tisíc a starosti k tomu, určitě to není mnoho. Tentokrát jsme si to chtěli užít, nebýt až tak středem pozornosti, jeli jsme oblečeni zcela nehistoricky, takže jsme i jako normální cestující zaplatili jízdné. Pára na koridoru, kde je i v neděli hustý provoz, možná trošku připomíná jízdu staré Aerovky po dálnici, jen s tím rozdílem, že není možné jet v bočním pruhu že… Ale jak uvedl Marek Říha (CHŽK), sestavit jízdní řád takového vlaku umí kde kdo, ale plnit jej potom… V Opatově se v protisměru kolem nás proplížil vlak EC, ve Svitavách nás jeden předjel s hlasitým houkáním. K mé ostudě jsem si zvuk jeho lokomotivní houkačky amatérsky spletl s houkáním motorového vozu řady 810. Fuj! Ve Svitavách se taky už vlak solidně naplnil a pan průvodčí měl co dělat, aby od všech vybral jízdné. Ještě že na nostalgiích jsou lidé poctiví a sami se hlásili o jízdenky. Zároveň jsem taky spatřil čerty-byli naprosto úžasní-vypadali jako zombies z klasických hororů a trošku jako netvor z filmu Kráska a zvíře. Asi tak nějak bych si opravdu představoval opravdového čerta. A ne sympatickou rozcuchanou postavu v mysliveckém oblečku. Však také z obou pekelníků, hlavně mladší děti, chytal běs. Jedno z nich dost silně ječelo strachy a ve Březové už pouze sípalo… Inu, kdyby nezlobilo, tak by jej pekelnící nechali, no ne? Vlak samozřejmě zastavoval i na těch malých zastávkách na koridoru a mnoho lidí se tedy svezlo pouze ze zvědavosti. Podle výrazu mladých slečen, co nastoupily v Letovicích a jely pouze jednu stanici a divily se, že vlak je celý dřevěný, mám za to, že takovouto soupravu viděly poprvé. Smekám, že ani ony neunikly pozornosti pana průvodčího a zaplatily za jízdu. Ve Skalici nad Svitavou se stalo několik věcí - dohonil nás osobní vlak s řídícím vozem v čele, minul další EC vlak na Prahu, vlak se naplnil na nejvyšší mez a uhnul z koridoru. Ze Skalice vede právě lokálka na území tzv. Malé Hané. O této trati, na níž je v jednom jejím úseku pozastaven pravidelný osobní provoz, psala i naše bývalá místopředsedkyně, Mgr. Jiřina Tomková (Kolejová), má k trati vztah, pochází od Jevíčka.
Od Skalice tedy vlak stoupal obloukem k železniční stanici Boskovice, kde proběhlo dozbrojování vodou, tudíž zde byl půlhodinový pobyt. To jsme nezapřeli geokačery v sobě a čas využili k nálezu jedné keše, kousek od nádraží. Po návratu k vlaku nám Marek předal nějaké archiválie pro Kolejovou. Poslední úsek naší cesty, do Šebetova, už jsme si nesedli, ale problémy měl i Mikuláš a jeho parta, projít vlak byl výkon. V Šebetově jsme vlak opustili a sešli se s Leošem. Čekali jsme tam tu hodinu, než vlak odjel, protože Leoš chtěl fotit právě odjezd. Za dobu pobytu páru předjela Regionova a mašinka si opět brala vodu od hasičů. V Šebetově cestující mohli dostat něco na zub i na zahřátí, koupit předměty s železniční tématikou a otisknout si pamětní razítka, asi z dřívějších akcí. Když vlak odjel, i pára se rozplynula a lidi, kteří zůstali, taky odešli pryč, nasedli jsme, dost prokřehlí zimou do auta k spokojenému Leošovi.
Mikulášská jízda se mi velmi líbila, nejen organizačně a milým přístupem všech pořadatelů, který neměli pouze k nám, protože nás jich spousta zná, ale ke všem cestujícím. Dokazuje to i Marek, který zveřejnil, že vlakem se svezlo více než 1700 lidí. A je to tak dobře, dokud je nostalgie železnice tak oblíbená, bude tu s námi i dál.
Takže děkujeme a budeme se těšit na další jízdy s CHŽK.
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Kamil Kyzlink a Leoš Knecht