Ježkův železniční most
Nejen železniční nadšenci z Blanska , ale i místní veřejnost zná Ježkův most. Je zajímavý jak svou historií, tak i současným osudem. Na otázky, kdo jej vyrobil, kdy byl postaven a kdo je jeho nynějším vlastníkem, není lehké odpovědět.
Ježkův most je železniční most přes řeku Svitavu a stojí u nynějšího blanenského obchodního domu Billa. Mimo provoz je od roku 1996. Most dnes slouží jen jako zkratka pěším přes řeku a přístřešek pro bezdomovce. V jeho bezprostředním okolí je smetiště a vše, co se dalo z mostu odnést nebo odmontovat, je nenávratně pryč. Prohlídkou mostu jsem dále zjistil, že most nenese žádné označení, je zkorodovaný a jen na kolejnicích je vyražen název „Třinec“ spolu s dalšími číselnými údaji. Dřevěné pražce také nejsou nejnovější a již pohledem nezaručují velkou bezpečnost.
Tzv.Ježkův most je příhradovým, přímopásovým železničním nýtovaným mostem s dolní mostovkou vyrobený ze svářkové oceli. Je jednokolejný a byl součástí závodní vlečky Adastu a.s. Blansko. Železniční přeprava přes něj byla zajišťována z blanenského nádraží ze staniční koleje č.4 a na kusé koleji před mostem ruční točnou o průměru 7,5m. Stejná točna byla také v objektu továrny, kde sloužila k dalšímu využití kolejového systému. Z důvodu technicky nevyhovujícího stavu byla závodní vlečka v roce 1996 zrušena a vlečkový spodek a svršek snesen. Zůstal jen most jako historický doklad hospodářského rozmachu firmy K. a R.Ježek Blansko. Na přelomu 19. a 20. stol. se Ježkova továrna úspěšně rozvíjela a rozšiřovala. Postupně od r.1887 vybudovala slévárnu šedé litiny, strojírnu, kovárnu, stolárnu, sklady a v r.1905 novou slévárnu /první tavba 6.12.1906 a poslední tavba 24.9.1993/. V tomto období postaven tovární vodojem a správní budova zvaná „hrad“, nyní „Zámeček“. Celkový počet zaměstnanců byl v r.1911 něco přes 500 osob. V letech 1905 až 1911 Ježkova továrna získala svou vlastní konečnou podobu.
Rozvoj výroby a export výrobků, hlavně do celého tehdejšího Rakouska-Uherska, logicky vyžadoval změnu v tovární dopravě. Automobilová doprava začala vznikat později v 30.letech 20.století a je tedy zcela přirozené, že v době současného rozvoje lokálních a závodních železnic se představitelé firmy rozhodli vybudovat závodní vlečku spojující továrnu s tehdy již dvoukolejnou železniční tratí Brno – Česká Třebová.
A kdo je výrobcem mostu? V dostupné literatuře, zejména článku J.Jaroše „Příhradový železniční most……“uveřejněný ve Sborníku muzea Blansko 2004, jsou uváděni dva potenciální výrobci. Spojené strojírny Adamov, dříve Ruston, Bromovský a Ringhoffer a Wiesnerova strojírna v Chrudimi. Nejen jako patriot dávám přednost předchůdci Adamovským strojírnám a.s.Adamov. V r.1905 došlo v Adamově k zásadním změnám v organizaci a řízení výrobní společnosti a k jejímu novému výrobnímu rozvoji. V r.1910 byla zřízena nová mostárna a dílna na velké železné konstrukce a továrna se začala specializovat na stavby železničních a silničních mostů, takže lze oprávněně předpokládat, že v Adamově dokázali most vyrobit a včas jej dodat do blízkého Blanska.
Také přesné datum vybudování vlečky a zahájení jejího provozu není z dostupné literatury zřejmé a i tento údaj chci zjistit v podnikovém archivu uloženém v Třebíči. S největší pravděpodobností byla vlečka vybudována a provoz na ní zahájen v letech 1911 až 1913. Tomu nejvíce nasvědčuje datum projekčních a přípravných prací r.1910 až 1911.
Otázka současného stavu mostu je pak z mého pohledu jasnější. Z hlediska tovární průmyslové architektury se jedná o stavební unikát s významnou historickou hodnotou zasluhující památkovou ochranu. Nezapomínejme , že most před zničením v samém sklonku 2.světové války dne 9.5.1945 zachránil s nasazením vlastního života zaměstnanec Ježkovy továrny pan Karel Musil. Most byl Němci podminován a hlídán. Pan Musil po přiblížení se vodou most odminoval a záchranou mostu urychlil postup Rudé armády přes řeku Svitavu, protože v Blansku zůstaly nepoškozeny jen dva pro silniční přepravu méně vhodné mosty ,náš Ježkův a dřevěný u „Mlýna“. Zbývající dva silniční mosty Němci zničili, avšak jeden z nich u železniční zastávky, byl již téhož dne velmi primitivně zprovozněn.
Vycházím z Aktualizovaného privatizačního projektu Adastu st.podnik Adamov k 31.12.l991 a příslušného zápisu v Katastru nemovitostí, kde pod položkou výkazu změn č. 208/93 je uveden pod inventarizačním č. 00109 „most železniční“. Most jako věc movitou zprivatizovaly v r.1992 nejdříve Adamovské strojírny a.s. Adamov /zakladatel/ a poté jej v témže roce vložily spolu s peněžním vkladem a cenou hmotného a nehmotného majetku podle výše uvedeného privatizačního protokolu do Adastu Blansko, a.s. jako své dceřiné akciové společnosti. Dnes jsou obě akciové společnosti v konkurzu. Adast Blansko, a.s. byl do privatizace závodem Adastu st.podnik Adamov a vložení hmotného majetku bylo pochopitelně provedeno jen účetně. Ježkův železniční most „vždy“ patřil Adastu v Blansko, který se o most řádně staral bez ohledu na privatizaci a konkurz a vždy jej považoval za „svůj“. Nelze proto dnes tvrdit, že most byl nebo nebyl Adastu Blansko, a.s. předán. Most byl zprivatizován, hmatatelně existuje a tato skutečnost je všeobecně známa. Možná je méně známo, že v jeho mostní ocelové konstrukci vede ze starého Blanska kabel vysokého napětí právě pro potřebu Adastu Blansko, a.s. v konkurzu.
Most tedy má být v konkurzní podstatě Adastu Blansko, a.s. v konkurzu. Snad bude lepší, když zůstane sirotkem. Město Blansko se o něj jako věc opuštěnou určitě postará lépe než správce, a tak město zachrání další blanenskou historickou památku.
Autor: Martin BOJDA, žák střední školy