Týden s týdnem se sešel a mně se opět povedlo najít chvilku na opravení chyb ve své další slohové práci, tentokrát na téma Muselo se to stát?. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku ji přináším i Vám, věrným příznivcům Kolejové a jako obvykle, svému dobrému kamarádovi Kamilovi.
Fotografii přiloženou u článku asi pozná každý, protože zastávka s přejezdem a běžným provozem vlaků vyšší kvality je podle mě na našich tratích celkem výjimečná.
To by mohlo na úvod stačit a rovnou se pustíme do čtení, ne? Příjemnou zábavu...
Muselo se to stát?
Zná to snad každý. Nebo alespoň většina lidí, která dojíždí například z Ostravy nebo Brna do Prahy vlakem. Bohužel, málokdo má tyhle cesty rád, a to ani nemusí dojít k následujícím událostem, které dokáží tříhodinovou cestu protáhnout na více než dvojnásobek. Ale jsou všechny tyto mimořádnosti opravdu nezbytné? Nebo je to jen neschopnost Českých drah (ČD) a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) dovézt cestující včas do cíle cesty? A nemůžeme si za to vlastně sami? Vzhledem k faktu, který uvádí jeden z mnoha vtipů, že ČD mají 4 hlavní nepřátele – jaro, léto, podzim a zimu - je toto celé docela k zamyšlení. Pojďme se raději podívat na jednotlivé problémy:
Vegetace – ano, nebo ne?
Každý romantik se zajisté zasní u našich tratí, bohužel nejen lokálních, ale i tranzitního koridoru mezi Německem a Rakouskem. Vlak totiž není téměř vidět mezi stromy, ale donedávna jsme měli ve vládě Stranu zelených a ministra životního prostředí Bursíka, který „kácení zdravých stromů“ odmítal kdekoliv. Okolo tratě zatím ještě neexistuje, jako například v okolí vodárenských objektů, ochranné pásmo, kde nesmí být nic, proto je SŽDC téměř bezmocná. A pak se nikdo nemůže divit, že když přijde bouřka nebo silnější vítr, že tahle „chráněná shnilotina“ stejně spadne, v ideálním případě „jen“ poškodí trakční vedení, v horším případě do ní narazí vlak jedoucí rychlostí přes 120 km/h. I kdyby jeho strojvedoucí chtěl zastavit sebevíc, nemá nejmenší šanci na několika desítkách nebo stovkách metrů. A pak už se pouze čeká na vymotání daného vlaku ze spadlého vedení, jeho odtáhnutí do stanice, opravu trolejového vedení, někdy i na zajištění dieselových lokomotiv, pokud oprava bude trvat delší dobu. Další vlaky mezitím stojí v blízkých stanicích a nikdo není schopen říci, kdy se pojede dál. A kdo může za zpoždění? Příroda, špatná údržba tratí nebo nějaký ekoterorista z Greenpeace?
Poruchovost vozidel
Toto téma zná taky asi každý. Vlak jede, jede a najednou se z lokomotivy ozve hlasitá rána a v lepším případě samospádem dojíždíte do následující stanice, kde pro vás možná dráhy nechají zastavit následující spoj. V tom horším zastavujete záchrannou brzdou uprostřed polí nebo lesa a jste na dlouhé hodiny odkázáni na čekáni na novou lokomotivu, protože jakmile není u vlaku nástupiště, nikdo si „na své triko nevezme“ nouzový výstup. A u 30 a více let starých hnacích vozidel není nic divného, že se občas pokazí, zvlášť při současné údržbě, na kterou chybí peníze. A aby v každé větší stanici byla nějaká záloha, nejlépe včetně strojvedoucího? V době finanční krize zcela nemyslitelné. Proto každý, kdo cestuje vlakem, s tímto potenciálním rizikem počítá.
Buď to vyjde, nebo to nevyjde a to je dle mého názoru špatně. Jako zákazník drah platím celkem vysoké jízdné a ani v tomto případě až na výjimky, kdy jedu do zahraničí a zpoždění překročí 2 hodiny, nedostanu ani korunu zpátky, ani teplou kávu, prostě nic. Je toto správně, když se Česká republika chce řadit k vyspělým západním státům?
Přejezdy, sebevrazi – lidé porušující zákon
Každý si sáhněte do svědomí: kolik z vás u každého přejezdu návěstícího příjezd vlaku počkalo, nepodlezlo závoru nebo nepřejelo autem? Troufám si tvrdit, že to jde spočítat na prstech jedné ruky. Přitom zákon hovoří jasně ve prospěch dráhy – vstupovat do kolejiště všem osobám, jež zde nekonají službu, je zakázáno a na každý přejezd, i když není ve výstraze, vjíždět rychlostí 30, resp. 50 km/h, pokud přerušovaně svítí bílé světlo.
Statistiky bohužel také hovoří ve prospěch dráhy a není mezi námi mnoho lidí, kteří by mohli povykládat, jaká ta srážka s vlakem vlastně je, ať už jako řidič, nedočkavec u přejezdu, lenoch vyhýbající se podchodu nebo sebevrah.
Sebevrah si už vůbec neuvědomuje, co všechno vlastně způsobí. Kromě zastavení veškeré dopravy na trati může i za mnoho naštvaných lidí ve vlaku, pod který skočil, v dalších vlacích, které nemohou jet, nutný přestup do náhradní autobusové dopravy a v neposlední řadě i otřesný zážitek pro strojvedoucího na celý život, kterého se těžko zbavuje v péči psychologů. V pří¬padě auta ještě můžeme doplnit zranění nevinných lidí a strojvedoucího ve vlaku, který nestihl uniknout z řídícího stanoviště. Opravdu není lepší 5 minut počkat a přejít nebo přejet přejezd v klidu, vyhnout se vyšlapaným cestičkám v polích přes trať a používat podchody?
Za vším hledej peníze
Možná si říkáte, proč píši o nedostatku peněz, když jste den předtím ve zprávách slyšeli o 10 miliardách korun pro dráhy a dotacích od krajů. Bohužel, tyto peníze končí v nutné údržbě tratí, modernizaci vozidel a vůbec provozu jako takovém. Tímto nechci říci, že vše je v pořádku. Možná by stačilo „ke korytu“ na generálním ředitelství dosadit někoho, kdo si nejen chce „nahrabat“, ale kdo tomu také skutečně rozumí. Normálnímu cestujícímu je jedno, jaký má vlak nátěr, ale je pro něj důležité, že jede včas a je čistý. Tato narážka směřuje na nový nátěr ČD Najbrt, nicméně jako běžní lidé tuto skutečnost neovlivníme. Snad to ředitelství drah někdy dojde, o co cestujícím vlastně jde.
Závěrem
V tomto článku jsem se snažil uvést některé příčiny, proč lidé utíkají z vlaku do aut a autobusů a podat alespoň základní informace o správném chování v okolí dráhy. Doufám, že alespoň někdo si z tohoto vezme po přečtení ponaučení a bude respektovat zákony.
Text a foto: Honza NEKVAPIL