25.9.2010 Den železnice v Olomouci
Uběhl týden, nad Olomoucí se ještě skoro nestačila rozplynout pára z výroční jízdy historického vlaku po trati do Šternberka a už se zase oslavovalo. Tentokrát však mohutněji a ve velkém se účastnilo i naše sdružení. Zatímco na předchozí akci jsem byl za Kolejovou sám, tak na tuto nás jelo tolik, že jsme v ranním rychlíku zabrali dvě kupé. Za sdružení jel samozřejmě předseda Jirka a náš fotograf Leoš. Dále Libor, „starší“ ze dvou Zdenků a náš kolejácký potěr Davídek, Martin a Mirek. Samozřejmě má maličkost že, no a jako bonus pro nás a pro lidi s námi opět cestovala dobovka Veronika, kterou jste si už pomalinku zvykli na akcích vídat. Přidali se k nám také příznivci z řad blízkých příbuzných, no prostě silná skupina zájemců o zážitky s vlaky.
Bylo na co se dívat, vše vypuklo příjezdem Pendolina k 1. nástupišti olomouckého nádraží, které přivezlo vedoucí garnituru ČD. Protože jsme však byli nedočkaví a spěchali objevovat co kde je, nedopřáli jsme Verunce ani šampus s ředitelem, tak snad jindy. V prostorách remízy s točnou, na nás čekaly naleštěné lokomotivy, za ty parní mohu jmenovat 498.022 „Albatros,“ 486.007 „Zelený Anton,“ tato nádherná lokomotiva přijela až z Vrútek. Na zvláštním vlaku do Uničova a zpět, prvním ze dvou, kterým jsme jeli i my, byly nasazeny lokomotivy „Šlechtična“ a „Kremák,“ souprava sestávala z vozů Baj, z čehož jsme neměli moc radost, ale tak zažili jsme i horší sestavy. Fotit se při jízdě moc nedalo, nikde se vlak nezdržel déle, než pět minut a do hodinky byl zpět v Olomouci. Tam ovšem železniční nadšenec plesal. Z Ostravy přijel zvláštní vlak vedený elektrickou příměstskou jednotkou řady 471 „CityElephant,“ nedaleko něj jste mohli navštívit Regionovu, nebo zrekonstruované vozy obou tříd a nový bistrovůz.
Velký zájem však byl o naši dobovku, obohacenou o dítko, taktéž z dob prvé republiky. Tuto roli mistrně zvládnul Michal malý z Řícmanic, který spolu s Verunkou by naprosto nepřekonatelný. Snad největším lákadlem byly dva salonní vozy, jeden z dob Rakouska-Uherska a další byl známý modrý vůz T. G. Masaryka. Lidé si jej mohli prohlížet otevřenými okénky zvenčí, pouze náš fotograf Leoš s Verčou dostali jedinečnou šanci jej navštívit i zevnitř. Dívek v dobových kostýmech bylo kolem vlaků mnoho, dokonce i mužů, ale nejen my, taktéž lidé se dali slyšet, že naše paní z první republiky, byla prostě nejlepší. Jeden z cestujících druhého obratu zvláštního vlaku se do ní přímo zahleděl, takže jediné štěstí, že se vlak hnul a odjel.
Jistě bych neměl opomenout závody drezín v prostorách depa, nebo jízdy motorovým vozem M120 „Věžák,“ kinematovlak, či vůz s modelovým kolejištěm. Prostě lákadel moc a času málo, takže jsme vše ani pořádně nestihli. Hlavně že se však ukázalo, že naši železničáři umí udělat krásnou akci a protože vyšlo i počasí, pršet začalo až cestou zpět, byl to nádherně strávený čas.
Text: Kamil KYZLINK
Foto: Leoš KNECHT a Kamil KYZLINK