20.-21.8.2011 Druhý vícedenní vandr po české železnici
Konec prázdnin se nezadržitelně blíží. Týden se sešel s týdnem a mě opět čekala víkendová zábava na dráze. A protože jsem na konci článku o svém prvním vandru po kolejích slíbil, že podobná akce se někdy zopakuje, a protože sliby se mají plnit, přináším tedy článek o tom nejzajímavějším, co se událo. Od prvního vandru se zde lišila spousta věcí, například ujetá vzdálenost, typ jízdenky, délka akce a využití volného času ve stanicích. Ke všemu se ale dostanu podrobněji. Čas byl bohužel neúprosný a délka musela být pouze na víkend, ale i přes to tento výjezd stál za to.
Sobota 20.8.
Možná se říká, že Brno je město uprostřed Evropy. V tom případě nechápu, proč je všechno tak daleko a proč se na každou delší akci musí vstávat ještě za tmy. Větší obavu mi ale dělala moje spolucestující, která měla přistoupit až v Ostravě na hlavním. Sice měla více času na vstávání, problém ale je, že touto dobou chodívá spát. Ke spánku jsem využil i já svoji cestu do Ostravy a na tamním hlavním se nemohl dočkat čerstvé kávy. Shledání s Aničkou, které se toulání republikou evidentně zalíbilo, proběhlo ale podle plánu, což se sám divím. Visela na mně zodpovědnost, protože trasu výletu a keše během ní jsem z větší části plánoval já, ale na druhou stranu, už několikrát mi to vyšlo, takže nebyl důvod k obavám. Po čerstvé kávě a najití keše jsme se už společně vydali na Svinov, odkud nám krátce po osmé hodině ráno jel rychlík do Opavy, kvůli výluce za Opavou mimořádně v podání „Tornáda“ neboli „Pantografu“ řady 460. Cesta proběhla v duchu přepisování souřadnic z několika papírů do gpsky.
V Opavě jsme nejdříve nastoupili do „Regionovy“ směr Hlučín, kde byla naše první větší zastávka na lov pokladů. Sice nejsem příznivcem pobíhání po městě, ale musím uznat, že místní hradby opravdu stály za to. Odměnou nám byla příjemná keška, byť mohla mít lepší umístění. Taktak jsme stihli vlak zpátky, kterým jsme jeli ale jenom do Kravaří ve Slezsku. Zde následoval přestup do šukafonu směr Chuchelná, druhé koncové stanice ten den. Krátký pobyt vlaku byl využit na focení všeho možného i nemožného, kešky tady totiž nejsou. Brzy jsme opět stáli v Kravařích ve Slezsku a netrpělivě čekali na spoj do stanice Opava Východ.
Po vyběhnutí do centra města na posbírání několika údajů ke keši jsme se vydali do stanice Hradec nad Moravicí, druhého keškovacího místa dne. Po návštěvě místní lesní studánky se lezlo i na méně příjemná místa, ale o to větší byla radost z pokladu. Mezi naším příchodem a odjezdem motoráku zpět do Opavy moc času nezbývalo, ale my to úspěšně stihli a mohli se tak vydat do čtvrté koncové stanice našich tratí na pořadu dne, Jakartovic. Pobyt zde byl jenom pár minut, ale na fotku to stačilo.
V Opavě nás na cestě do Krnova čekala plánovaná výluka a tedy i náhradní autobusová doprava. Zde nám bylo dáno fajn doporučení od jedné blonďaté slečny, která se evidentně nudila a tak poslouchala cizí rozhovory, že v Krnově je úžasná a romantická procházka na kopec Cvilín a že bychom ji určitě neměli vynechat. Jak se nám její doporučení povedlo splnit popíši níže.
To už náš pohodlný autobus zastavil u nádraží naprosto přesně kolem 19. hodiny a mně bylo jasné, že ulehnutí za světla nepřipadá v úvahu. Naštěstí jsem měl čelovku… Na nádraží jsme dokoupili potraviny a po zastavení u památníku parní mašiny zamířili na lávku přes kolejiště. Ještě za světla se nám povedlo vylézt na kopec, kde stála mohyla Petra Bezruče. Poté už jsme potmě pokračovali k parku a dalším kostelům, u kterých jsou schované poklady, které se nám dařilo i nedařilo odlovit.
Na místních jsme určitě zanechali také hluboký dojem, jak jsme chodili po náměstí tam a zpět a počítali souřadnice. Další chuťová keš byla v místech, kam se nechtělo nikomu z nás, ale pohled na chudáka paní, cože to po ní chceme, stál za to. Její šéf profesionálně zachránil situaci a my mohli s úsměvem na rtech pokračovat. Krátce před půlnocí se nám povedlo vylézt i na Cvilín a tímto děkujeme blondýnce z autobusu, která měla pravdu. Výhled na noční a nasvícený Krnov stál vážně za to. Je nám jasné, že s naším pojetím procházky nepočítala, ale o to lepší byl výsledný efekt.
Neděle 21.8.
Sotva se malá ručička hodin přehoupla přes dvanáctku, dali jsme se do počítání dalších souřadnic, které zpočátku neseděly. Domorodci z nás museli mít zvlášť velkou radost, protože jsme jim probudili všechny psy, kteří začali zuřivě štěkat. Po opravení chyby jsme už šli správně a po zalogování pokračovali dál na zříceninu hradu Šelenburk. Posledních pár stovek metrů vážně stálo za to, ale hrad byl na spaní jako stvořený. Moc času na odpočinek nezbývalo, ale i pohled na jasnou oblohu a hledání souhvězdí za to stál.
Ráno byla docela kosa a moje nálada tomu údajně odpovídala. Inu, pranostika „Svatá Anna, chladno zrána“ platí spolehlivě. Po lehké snídani ze zbytků pečiva a donesení keše doslova až pod nos ze mě i ta nepříjemná zima spadla a mohli jsme se vydat na cestu zpět do civilizace. Přes krám s pečivem jsme došli až do nádražní budovy, kde jsem od pokladní zjišťoval, zda platí jízdní doklady SONE+ Moravskoslezský i na trati do Vrbna pod Pradědem, kam jezdí Viamont. Bylo mi řečeno, že ne, ale SONE+ jsme si koupili stejně, protože nás ještě čekaly další cesty. Krátce po deváté jsme opustili Krnov rychlíkem do Olomouce a první stanici, v Miloticích nad Opavou, vystoupili. Zde už čekal šukafon s nápisem Viamont a jízdenka SONE+ v něm samozřejmě platila. Ještě že jsem nebyl aktivní a nekoupil lístky už v Krnově. Byli jsme s Aňou celkem rádi, že Vrbno byla konečná, protože nás cestující nebyli schopní vzbudit. Inu, únava z noci se dostavila.
Po vystoupení jsme se vydali hledat keše v rámci „Vrbenského čtyřúhelníku“. Našli jsme teda jen dvě, ale horší bylo, že nám ujel asi o pět minut plánovaný spoj zpět. Ale chladný Mirkův pramen a lezení skoro po čistých skalách za ujetý přípoj rozhodně stálo. Neplánovanou dvouhodinu jsme využili k obědu složeného z konzerv a spánku kousek od nádraží na louce. V plánu dne byl ještě Bruntál a Havířov a že budeme muset plány přehodnotit bylo nad slunce jasné.
Nakonec jsme zamířili o dvě hodiny později do Bruntálu, do města, které znám hlavně díky seriálu Comeback, podle kterého „je to velmi tvrdý kraj“. Cestou na Čertův hrádek za keškou můžu potvrdit těžký terén, ale zubaté žáby v Comebacku slibované jsme naštěstí nepotkali… Poté jsme posbírali poklady ve městě a posledním možným rychlíkem zamířili do Krnova, opět náhradním autobusem do Opavy a zase vlakem na Svinov. Zde jsem si odlovil poslední keš, koupil si lístek do Brna rozloučil se svojí skvělou společnicí, která pokračovala osobákem na Český Těšín. Poté jsem už čekal na poslední rychlík do Brna toho dne. Po nastoupení jen uléhám a budím se doma na hlavním. Chvíli přemýšlím, kam všichni běží, ale pak se přidávám, protože mi dochází, že máme drobné zpoždění a v 11 večer jede rozjezd nočních autobusů. Nakonec stíhám, zbývá mi ještě asi 15 sekund, protože autobusy s úderem celé zavírají a odjíždí. Domů přicházím ještě relativně včas a už se strašně těším do vany a následně do postýlky, ve které není zima a ani se nehoupe. Krásně vydařená akce, už aby byla příští. Kdy, kam, na jak dlouho a s kým? To ještě nikdo neví.
Podrobnosti cesty
Během tohoto dvoudenního dobrodružství jsme společně použili celkem 15 vlaků Českých drah a 2 osobáky firmy Viamont. Dále jsme byli nuceni jet v úseku Opava – Krnov autobusem. Vlaky použité na dopravu nás obou do Ostravy nezapočítávám. S českými drahami jsme cestovali 6 rychlíky a 9 osobáky. Najeli jsme s touto společností celkem 287 km. S Viamontem jsme cestovali 2 osobními vlaky a najeli s ním rovných 40 km. Na oba dny jsme využili síťovou jízdenku SONE+ region Moravskoslezský, na kterou jela moje společnice z domu do Ostravy i zpět. Možná existovala levnější varianta, ale toto nám plně stačilo a vyhovovalo. Krabičky se slonem z Kauflandu to bohužel nejsou. Tahle akce, byť asi prodělečná, tehdy dostala do vlaku hodně lidí. Nezbývá než doufat, že se někdy zopakuje.
Text a foto: Honza Nekvapil