Historie Orient Expresu
Úplné počátky Orient Expresu sahají až do roku 1883, kdy se stal skutečností projekt Belgičana Georga Nagelmackerse. Vlak s luxusními goblény, sametovými závěsy a křišťálovými číšemi byl připraven a vydal se na cestu z Paříže do Istanbulu, tehdejší Konstantinopole. Slavné jméno bylo však s vlakem spojeno až po první světové válce. Mezi tím přibyla další významná zastávka - trasa se rozrostla o Londýn. Na cestě do Istanbulu začal také využívat Simplonský tunel, tenkrát nejdelší na světě, a začalo se mu říkat Simplon-Orient-Express.
Za zmínku stojí i hotel Pera Palace. Místo, kde byli ubytováni lidé dorazivší Orient Expresem do bývalého hlavního města Turecka. Pochází z dílny francouzského architekta Alexandera Vallauryho, který byl pověřen postavením hotelu, jež by ohromil orientálním pohostinstvím a přepychem cestující zvyklé na standard západní Evropy. V roce 1891 tak mohl sám osmanský sultán Abdülhamit slavnostně budovu otevřít. Stylově si noc v tomto hotelu objednala už zmiňovaná autorka Vraždy v Orient Expresu. A i toto je výhodný obchodní artikl; nejeden cestovatel sní o chvílích strávených v Agátině pokoji č. 411.
Obnovení provozu Orient Expresu roku 1921 provázely těžkosti. V souvislosti s okupací Porýní byla trasa vlaku v roce 1923 odkloněna přes švýcarský Arlberský tunel, který byl dokončen v roce 1884. Tato cesta se pak stala součástí stálé trasy vlaku. Expres, který směřoval přes Arlberg ze Švýcarska do Vídně získal v roce 1932 označení Arlberg-Orient Expres. Z Vídně pak pokračoval přes Hegyeskhalom do Budapešti a přes Sighisoaru do Bukurešti. Lůžkové vlaky z Paříže do Athén vyjížděly dvakrát týdně, na trati Paříž-Istanbul třikrát týdně.
Druhá světová válka napáchala na evropských železnicích velké škody. Po opětovném přerušení provozu byla sláva Orient expresu obnovena v roce 1947. Tvořily jej však jen obyčejné vagony, s jedním nebo dvěma lůžkovými vozy a občas i jídelní vůz. Úsek z Bukurešti do Bělehradu zanikl v roce 1963. Orient Expres zažíval dlouhé období úpadku, a to až do roku 1977, kdy se znovuobjevily dva vagony na aukci v Monte Carlu. Prezident sítě hotelů Orient-Express James B. Sherwood neváhal a oba vozy koupil. V roce 1982 zkompletoval celou sbírku a restaurovaný vlak vykonal cestu z Paříže do Benátek. A na kolik to všechno pana Sherwooda přišlo? 11 milionů liber!
Současná podoba Orient Expresu je proslulá nejen stylovým interiérem, ale hlavně kvalitou služeb. Jakmile vkročíte dovnitř, ocitnete se v jiném světě. Vše je dokonale sladěno a perfektně funguje. O 120 pasažérů se starají francouzští šéfkuchaři s praxí z nejlepších hotelů, italští číšníci a angličtí nebo francouzští stewardi. Vše šlape jako švýcarské hodinky a třeba i takovému detailu, jako jsou květiny, je věnována speciální pozornost. Na každém z třiceti šesti stolů je váza s orchidejí, jejíž stonek měří přesně 27 centimetrů.
Připravila Karolína Brožová podle knihy Maxe Wade-Mathewse Velké železniční tratě světa: encyklopedie nejkrásnějšch železničních tratí světa, 2. vydání, 2002.