31.7.2010 Motoráčkem za permoníky
Jak jsme avizovali v reportáži z Nedvědice, do které jsme parním vlakem přivezli naši dobovou cestující, znova jste ji mohli vidět právě poslední červencovou sobotu, spolu s námi a motorovým vozem M131, kterému se také říká „Hurvínek.“ Tyto motoráčky, vyráběné v 50. a 60. letech minulého století, byly u ČSD užívány pro příměstskou dopravu a u nás na Brněnsku zbyly provozní pouze dva, v celé ČR snad 5 kusů. Tímto motoráčkem jsme se vydali do Oslavan, se zastavením v Zastávce u Brna. Létům, kdy motoráček byl ještě mladík, jsme přizpůsobili i naši „dobovku,“ oblékla se do šatů právě ze 60. let a vypadala jako z filmu Rebelové.
Pár minut po deváté hodině, kdy už jsme Zdenek, já a naše cestující z dob nedávno minulých Verča, byli na místě, nastoupil ještě Leoš, motor zaublal a Hurvínek vyrazil na cestu. Po půlhodině jízdy jsme dorazili do Zastávky, kde spousta lidí vystoupila a zamířila na autobus do Zbýšova. Motoráček osiřel a stal se terčem Leošova fotoaparátu. Po asi hodině pauzy, kdy přišlo pár lidí, jsme pokračovali v jízdě dál. Tento úsek trati byl zajímavý, neboť nám pan strojvedoucí vysvětlil, jak se s takovým motoráčkem jezdí, byť to někteří moc dobře ví. Jako první jsem za páky zasedl já a vezl jsem pěkně padesátkou vláček směrem k Tetčicím. Poté jsme se prostřídali i s naší kolegyní Verčou, která to brala velmi zodpovědně a kontrolovala hodiny, jen aby dojela včas do Ivančic. Však se také měli malí cestující co držet.
V Ivančicích přistoupil náš další člen Martin, aby s námi absolvoval poslední úsek cesty do Oslavan. Trať je to tam velmi krásná, plná zeleně a malých zastávek. Oslavany jsou bývalou hornickou osadou, což připomíná už jen halda nedaleko nádraží a těžní věž, co se tyčí kousek od ní. Na místním zámku je také muzeum energetiky.
Dále jsme šli na oběd do hotelu Horník jako vždycky, když do Oslavan zavítáme. Po obědě jsme opět navštívili muzeum energetiky, kde se naší milé kolegyni velice líbilo, skoro tak, že jsme měli co dělat, abychom se včas dostali zpátky na nádraží. Leoš opět fotil, já taky pár snímků vytvořil, no a byl čas návratu. Před půl pátou odpolední se náš motoráček vydal k Brnu, my jsme jízdu trávili, jak jinak než u strojvedoucího, abychom to vše dobře viděli. Když se před skly motoráčku objevila odbočka ke koridoru, zalitovala Verunka, že už jízda končí, i když se před tím velice zajímala o to, jaký význam mají všecky ty návěstidla a značky okolo trati. Má na vlaky talent a získává k nim vztah…
Cesta zpět do Brna byla rychlejší a tedy utekla. Na nádraží jsme se shodli že to byla hodně zajímavá akce a že je věčná škoda, že se jí nemohl účastnit náš předseda, toho času ve stavu nemocných. Takže děkujeme KCOD Brno za krásně prožitý den s motoráčkem a nashledanou na Parním létě na Vysočině…
Autor článku: Kamil KYZLINK
Autoři fotografií: Leoš KNECHT a Kamil KYZLINK