6.8.2011 Se Slezskými zemskými drahami do Osoblahy
Prázdniny jsou v plném proudu a mně se zastesklo po mém milovaném dopravním prostředku. Už skoro dva týdny jsem nikde nebyl a „absťák“ se samozřejmě dostavil. Počasí slibovalo jednu z lepších sobot, co se zatažené oblohy a teplot týkalo a kalendář akcí na Želpage.cz spoustu zajímavých jízd. Nakonec zvítězil parní vlak Slezských zemských drah z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy. Tato trať je úzkokolejná a běžný provoz na ní zajišťují České dráhy. Bohužel, tento den měl i jisté prvenství. Přestože jsem měl spojení vzorně zjištěné už předem, České dráhy se předvedly v plné síle a parní vlak mi z Třemešné ujel. Jak jsem nastalý problém řešil, se dozvíte níže. Příjemnou zábavu.
Co bych si na akci dokázal zcela určitě odpustit, bylo vstávání před čtvrtou ráno. Rychlík do Bohumína odjížděl krátce po páté ráno, ale naštěstí byl skoro prázdný a ve vozech řady „B“ se dá „pohodlně“ natáhnout na celou lavici. Celou dvouhodinovou jízdu na Svinov jsem vzorně prospal. Ve Svinově jsem se divil, co Ostrava dokázala během pár let a jak se nádražní budova pěkně změnila a že je velmi pěkná a moderní. Nakonec jsem použil osobák do Opavy v podaní nové jednotky „City elefant“, ze které jsme ovšem všichni museli v Děhylově vystoupit, protože dál probíhala plánovaná výluka. I přes náhradní autobusovou dopravu jsme do Opavy dojeli včas.
Ovšem zde nastal první problém, protože rychlík, kterým jsem měl pokračovat dál, čekal na přípojné náhradní autobusy, které jely už ze Svinova, a tedy přes zacpanou Ostravu. Rychlík postupně nabral 25 minut a při kontrole jízdenek nám arogantní průvodčí jenom oznamoval, že přípojný vlak v Krnově ujel. Když jsem se ho ptal, jak mám situaci řešit, bylo mi pouze řečeno, že mám předložit jízdenku ke kontrole. Sice nemám ve zvyku psávat stížnosti, ale tahle byla zcela na místě. Naštvání cestujících dosáhlo vrcholu po mimořádném zastavení v jakémsi nádraží, kde jsem přibrali dalších deset minut, aby snad protijedoucí vlak nedostal nějaké malé zpoždění. Alespoň že tu rostly špendlíky, které se z oken vlaku daly trhat.
Po vystoupení v Krnově se teprve jasně ukázalo, kolik lidí s malými dětmi vlastně přišlo o možnost jet párou z Třemešné. Nebylo jich zrovna málo. V jízdním řádu jsem si našel, že pára sice ujela, ale cestou zbrojí v jakési malé výhybně a že jde ještě stihnout, pokud se dostaneme do Třemešné a stihneme pravidelný osobák do Osoblahy. Vlaku jsem už nevěřil, aby mi ujel podruhé, a tak jsem s menší skupinou vyrazil na autobusové nádraží, odkud nás do Třemešné přepravil pravidelný autobus. Tento druh dopravy sice nevyhledávám, ale musím říci, že špatný a nepohodlný rozhodně nebyl.
Ve Třemešné jsem téměř do plna obsadili jediný vůz za malou lokomotivou, táhnoucí náš vlak. A jak zákon schválnosti káže, čekali jsme na zpožděný rychlík do Jeseníku, ale to už nám nevadilo. To už jsme opustili nádraží ve Třemešné a po „svých“ úzkých kolejích se vydali do východního cípu České republiky, kde leží i Osoblaha. Trať sice není stavěná na moc velkou rychlost, ale o to lepší jízda po ní je, protože si každý může všímat všech výhledů do okolí i množství oblouků na ní. To už dojíždíme do stanice Slezské Rudoltice, kde čeká oplakávaná pára. Většina lidí zůstává v motoráku, ale já společně s několika nadšenci přestupuji už do tak plné soupravy složené z otevřených vozů. Dobře jsme udělali, jízda má svoje kouzlo.
Po dojezdu do cílové stanice vyrážím na prohlídku města a neodolám několika keškám cestou. Sice nemám ještě GPSku, ale o to zábavnější hledání je. Pak se vracím na nádraží, obědvám, co jsem si večer hodil do batohu a snažím se fotit. Místní záchody mají také tradici, jsou staré jako dráha sama ale nenašel jsem v sobě dost odvahy, abych vešel dál. Abych do Brna přijel v nějakou rozumnou dobu, jedu zpět do Třemešné klasickým vlakem. Přestože jsem jel párou jenom kousek, akce rozhodně stála za to.
Po dojezdu do Třemešné krásně navazuje rychlík do Krnova. Zde dokupuji zásoby jídla a pití a do krátké úvaze přesedám do jiného rychlíku směr Olomouc. Touha poznat další trať naší sítě nakonec zvítězila a tento rychlík opouštím ve Valšově, odkud mi navazuje přípoj směr Rýmařov. Na tomto spojí jela klasika našich kolejí, motorový vůz řady 810. V Rýmařově je krátký pobyt, proto pořizuji pár snímků do alba šotoušova a vydávám se zase zpět. Opět nastupuji do rychlíku a tratí číslo 310 uháníme k Olomouci. Jak jinak, než se zpožděním.
Tento den se nedařilo obecně a kromě ranních spojů se mi do místa přestupu nepovedlo dojet nikdy se zpožděním menším jak 15 minut. Dále zjišťuji, že trať je u Olomouce používaná jako chodník pod skalami a málem se povedlo přejet dva hlupáky, co po ní šli. Vše dobře dopadlo a při příjezdu do Olomouce většina cestujících vyhlíží své přípoje. Rychlík na Brno se sice špatně hledá, ale alespoň, že vzorně čeká. Kvůli další plánované výluce nejedeme na Prostějov, ale oklikou na Přerov. Výhodu měl tento odklon v tom, že jsme nemuseli přesedat do autobusů. Necelé dvě hodiny po odjezdu z Olomouce už zastavujeme v Brně a já se vydávám domů pln zážitků a dojmů z pěkného dne. Ještě kdyby všichni zaměstnanci reprezentovali svého zaměstnavatele, ale to asi zůstane navždy pouze přání všech cestujících.
Text a foto: Honza Nekvapil