30.4.2016 Pálavský okruh
Poslední dubnová sobota byla očekávána nejen v kruzích Kolejáků, ale těšilo se na ni mnoho jiných železničních nadšenců. Patřila tradiční okružní jízdě historického vlaku pod vrchy Pálavy; letos s legendou našich železnic - lokomotivou řady 498.104 Albatros. Kdo neví, lokomotiva této řady je držitelkou rychlostního rekordu. Elektrické lokomotivy by hranici 162 kilometrů za hodinu jistě překonaly, ale v parní trakci drží tato lokomotiva vyrobená v roce 1954 stále prvenství. Kdo čte naše stránky pravidelně, nebo kdo pravidelně jezdí parními vlaky, ví že obyčejně stojí v čele soupravy lokomotiva 475.101, ale díky její opravě jsme se mohli svézt s modrým krasavcem. Ani nám nevadilo, že přicestoval ze Slovenska.
Letos byla souprava nezvykle dlouhá. Vlak sestával ze čtrnácti vozů. Vezli jsme dokonce i salonní vůz prezidenta Gustava Husáka. Co se týká počasí, zrovna poslední dubnová sobota se vydařila. Teplé jarní počasí vylákalo spousty turistů, šotoušů a ostatních vlakomilců. Bylo jedině dobře, že chvilku před historickým spojem, odjížděl cyklovlak Velo Podyjí, do Šatova. S ním odjela i spousta cyklistů a výletníků. V dnešní době, kdy mnozí obracejí každou korunu, odradila mnohé určitě i cena jízdenky 290 korun. Není to málo, ale za cenu svezení se s železniční legendou to stálo. Opět sice zklamala absence kartonových jízdenek, ale jejich výroba je opravdu nákladná, takže holt byly pouze ty nadčasové. Náš spolek zajistil pro cestující veřejnost dobový doprovod. Kdo by nepoznal, byli to samotný předseda Kolejové Jirka Šimkůj, jako venkovský lékař Roubíček vracející se z lázní, moje maličkost jako podomní obchodník s cukrovinkami pan Kohn a slečna pokladní Karolínka, jakožto bankovní úřednice Sára Orenstein. A na cestu se s námi vydali taky Kolejáci Libor Kokeš a Marťas Havlíček. Nechyběl náš fotograf Leoš. On jel taky i místopředseda Zdenek, ale... dostávám se trošku ke Kolejáckému bulváru. On je chlapík nyní šťastně zamilovaný. Všichni mu to přejem, i když jeho žena by mu mohla býti dcerou pomalu. O to nic, mladá a pěkná holka dodá muži sebevědomí, v případě našeho místopředsedy možná i trošku rezervovanost ke kamarádům. Letos vlastně poprvé nejel celý okruh a nejel ho s námi. Jel jinou soupravou a sešli jsme se na pár minut v Břeclavi. Snad příště...
Už z Brna jsme vyjeli se zpožděním, takže plánovaná parní šou v Hrušovanech nad Jevišovkou byla pro krácení pobytu vlaku odvolána. Jak uvedl náš člen Martin Havlíček, jízdní doba byla stanovena jako pro standardní vlak, až na pár vyjímek, takže s parním vlakem se to stíhalo jen stěží. Ale do Mikulova a Lednice se to časově podařilo vcelku srovnat. Na nádraží v Lednici na vlak čekaly dva historické autobusy. Jeden z autoškoly Lednice, druhý z Rakouska. My jsme vykonali nezbytné korzo kolem vlaku a ostatní šli do nedaleké restauračky držet nám místo k obědu. Lednická restaurace, to je každoroční kapitola sama pro sebe. Personál neochotný, arogantní a každoročně zcela nepřipravený. V lokále asi patnáct hostů a oni nestíhají ani objednávky, ani sklízení ze stolu a kdybychom odešli bez placení, asi by si toho ani nevšimli. Za hodinu a půl co jsme tam seděli, to vzdalo asi 12 zákazníků. A díky svůdným pohledům jednoho z našich průvodčích mladá šenkýřka rozbila sklenici a díky rozmrzelému pohledu našeho předsedy a hladového Martina, stará šenkýřka spletla polévky pro Kolejáky... Každopádně pokud jedete do Lednice a máte víc času a méně povinností, doporučuji jít na oběd jinam.
Vydali jsme se tedy k soupravě,protože jako dobový doprovod jsme hodlali odjet část soupravy tažené Albatrosem. Ta odjížděla do Mikulova a odtud pak na Břeclav. V Mikulově opět sešlo z plánovaného hodinového pobytu, ale fotky u historického autobusu co přijel za námi, jsme stihli. Vlak se dál vydal na Břeclav, kam dorazil taky o něco později. Tam jsme se potkali s již zmiňovaným kolegou Zdenkem a jeho novou rodinou. Kromě toho jsme se však rozloučili s Albatrosem, který se vracel domů, do Bratislavy. Do Brna s námi pokračovala dieselová lokomotiva s velkým poprsím Bardotka. Na stylu jízdy to bylo znát. Ale proti loňsku, kdy se na Šlechtičně polámalo ložisko, se tentokrát nestalo nic a cca o půl hodiny později proti plánu, vlak dorazil do Brna. Jízda se vydařila, bylo zajímavé vidět Albatrose, jak projíždí oblouky kolem rybníků u Lednice. Byl to jistě svátek pro fotografy i pro děti a věříme, že atmosféru jsme dodali i my. Takže se budeme těšit za pár chvil ve Svitavách.
Text: Kamil Kyzlink
Text: Leoš Knecht a Kamil Kyzlink