18.10.2011 Cesta vlakem IC „RegioJet“
Snad každý člověk, který jen trošku sleduje dění v republice, zaznamenal, že na našich kolejích už nemusíme potkávat nutně jen vlaky Českých drah. Tedy - ono tomu tak bylo i dříve, vždyť po našich kolejích už delší dobu uhánějí vlaky složené z vozů jiných železničních správ, ale vždy byly tyto vlaky u nás provozovány posádkami ČD. Od letošního září vzplál na jedné trati konkurenční boj - soupeří tu spolu firma RegioJet, dceřiná to společnost Student Agency a ČD a.s. Jde o - podle Ministerstva dopravy - lukrativní trať Ostrava – Praha.
Ale od začátku: jestli si vzpomínáte, firma RegioJet se už na kolejích v ČR objevila, aby ukázala jinou tvář cestování vlakem. Ve všech krajích povozila lidi pronajatými jednotkami Desiro, při své kampani Žluté jaro na železnici. Po mnoha úskalích a politických tahanicích se pan Jančura se svou firmou dal slyšet znova a pompézněji. Prorazil se svými vlaky InterCity mezi Havířovem, Ostravou a Prahou, kde sklízí obdiv i kritiku. Jak to vlastně je, jsme se rozhodli zkusit i my z Kolejové a vydali se na vyjížďku.
Cestu jsem naplánoval z Ostravy do Ústí nad Orlicí, vzal jsem sebou i Karolínu, protože mladý pár na cestě je vždy lepší, než osamělý reportér-amatér. Naši cestu jsme započali zakoupením jízdenek v Brně u hotelu Grand, kde stojí žluté autobusy. Překvapilo nás, že RegioJet uznává i In-Kartu, takže jsme měli jízdenky levnější. Na cestu z Brna do Ostravy jsme použili rychlíku 735 s odjezdem z Brna v 9.03, díky výluce byla cesta zkomplikována náhradními autobusy mezi Vyškovem a Kojetínem. Na příjezdu do Ostravy byl vlak opožděný pouze o pět minut. Po hodinové zastávce v Ostravě, jsme netrpělivě očekávali příjezd vlaku IC 1010 „RegioJet,“ netušíce, na které nástupiště dorazí. Ostravské nádraží je totiž stavěno tak, že hala je uprostřed kolejiště, napravo se jezdí od a do Bohumína, nalevo pak od a do Frenštátu a Valašského Meziříčí. Právě na tu stranu vlak přijel. Opravdu přesně podle jízdního řádu. Souprava je složena (zatím) z pěti rekonstruovaných vozů, zakoupených od rakouských drah. Jsou složeny ve sledu Ampz 2 vozy, ABmz 3 vozy, na obou koncích vlaku jsou pak lokomotivy řady 162.
Po příjezdu vlaku má firma zaveden stejný rituál, jako mají i u žlutých autobusů - tedy u každých dveří vozu stojí zaměstnanci, kontrolují jízdenky, případně směrují cestující k jejich místům. Vlak není tak úplně odlišen třídami, jako u ČD, ale první třída se nazývá Premium, vůz má kožené polohovatelné sedačky a je z půli velkoprostorový a z půli oddílový. Druhou třídou je pak Relax, kde jsou oddíly pro šest osob, taktéž s polohovatelnými sedadly. Každý z vozů je o plný počet oddílů ošizen, protože dva oddíly z deseti vždy zabírá malá kuchyňka. Do budoucna firma plánuje soupravy vylepšit ještě o vozy Restaurant - jídelní vůz s bistrem a Rodina, vůz vybaven dětským koutkem a velkoplošnou televizí. S jejich nasazením se počítá v příštím roce. Proti vandalům a nenechavcům jsou vozy vybaveny bezpečnostními kamerami.
Vlak vyjel z Ostravy opět zcela přesně, byli jsme usazeni a obdrželi láhev vody jako pozornost, tedy nejen my, ale každý z cestujících. Po chvíli přišla stevardka s dotazem, co si dáme k pití. Zdarma má cestující nárok na kávu a čaj. Chlazené nápoje jsou placené, ale proti cenám ve vlacích EC/IC od ČD, jsou to směšné položky. Každý zaměstnanec vlaku sebou nosí tzv. tablet, což je vlastně malý počítač, pomocí něhož jednak komunikují zaměstnanci mezi sebou, vyřizují objednávky, nebo obsazují místa. Ve všech vozech funguje Wi-Fi, lze tedy využívat bezplatně internet.
Objednal jsem si pivo, podotýkám za 20 Kč a obdržel jsem k němu i sklenici, takže jsem nepil z plechovky ani z kelímku, ale z kryglíčku, tedy pohodlně. Karolína si vypila svou kávu zdarma a vychutnávali jsme si tichou jízdu. Tolik kritizované jsou ve vlacích toalety, zde je mají prostorné, plné zrcadel, nechybí aromatická květinka a tekuté mýdlo. Okna vozů jsou lehce tónována do hněda.
Přemítal jsem, co na to vše vlastně říct? Lidé se dívají na ČD jako na něco zbytečného, neekonomického a nefunkčního. Vytýkáme špinavé vlaky, zpoždění a drahé jízdné. No něco na tom možná je, něco ne. Špinavé vlaky si z velké části děláme sami a pan Jančura s tím pouze počítal a vozy jsou hlídané jako Alcatraz, kdo bude dělat výčiny, asi dostane po prstech. Zpoždění může potkat každý vlak, ať je modrý, nebo žlutý. A kdo ví jak cestovat, nezaplatí zas tak horentně ani u ČD.
Pokud se na to podívám očima obyčejného pasažéra, pak je jasné že žlutý vlak by asi vyhrál. Nedojedu sice do Prahy rychle, vlak má více zastávek a jeho jízdní doba značně převyšuje ostatní spoje, ale dojedu levněji a ještě kolem mě skáčou jako v letadle. Kdyby se trošku chtělo, dokáže to i naše dráha, ale… RegioJet byl první a to už jim nikdo neupře.
S těmito úvahami jsem vystupoval na nádraží pod Orlickými horami a sledoval odjezd vlaku dále. Co dodat, líbilo se mi to, teď snad stačí popřát hodně šťastných kilometrů, málo skandálů a spokojené cestující…
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Kamil Kyzlink a Karolína Brožová