28.9.2011 Kolejová zahájila druhou etapu renovace Ježkova mostu
Chtělo by se zvolat: Tak ses milá veřejnosti přece jen dočkala! Po dlouhém období, kdy jsme díky nepořádným občanům pouze potupně uklízeli odpadky, nebo občas zaslechli sekavou poznámku z pléna lidu, můžeme říci, že jsme v našem úsilí opět o něco blíže k cíli. Shrneme si, že první etapou prací bylo odstranění kovových částí, které k mostu přibyly v éře ADASTu a historicky k němu tudíž jaksi neseděly. Další etapou renovace se rozumí nátěr a vše kolem něj.
Zatímco lidé oslavovali poměrně mladý státní svátek, Den české státnosti, pár Kolejáků obětovalo volný den na to, aby se přičinili o natření mostu…na růžovo. Ne, nelekejte se, věc se má tak, naše sdružení obdrželo dotaci na jeho opravu, což obnáší právě očištění a nátěr. Náš místopředseda tedy obstaral barvy a potřebnou techniku a až na místě jsme zjistili, že základní barva je růžová. Konečně proč ne, v porevolučních letech měli v Praze růžový tank, který kdosi v euforii z toho, že máme svobodu, přetřel. Proč by v Blansku nemohl stát růžový most; tedy alespoň pár dní. Někteří naši členové by prý byli pro, aby tak zůstal napořád…
Přes to, že máme konec září, počasí je spíše jarní, dá se tedy směle pracovat. Sešlo se nás vcelku dost: předseda Jirka, Leoš a Tomáš jako domácí členstvo, silná skupina Kolejáků přijela od Řícmanic, z Brna pak Zdenek Otoupalík s technikou a Libor. Předpokládali jsme, že pomocí stříkací pistole, bude most růžový celý a to ještě toho dne večer. Jenže nás technika dost pozlobila a díky skryté závadě na elektrocentrále nám postupně všecko zkolabovalo. Co naplat, na řadu přišla lidská ruka, špachtle, kartáče a hlavně štětce. V ten den se díky nepřízni techniky parta železničních nadšenců proměnila v partu natěračů, možná bychom se tím někteří i uživili, kdo ví.
Ruch u mostu přitahoval zvědavce a nezvyklá barva z čela i pány strážníky, mimochodem velice slušné a příjemné, prohodili s námi pár slov a popřáli zdar, jakož i pochopili naši nespokojenost s nepořádníky, co maří naše úsilí.
V odpoledních hodinách už byla polovina jedné strany mostu nádherně růžovoučká. Na všech natěračích se však už projevovala únava, ono stát na nohou celý den se štětcem a natírat, to opravdu není sranda. Ale na to že jsme vše dělali ručně, se toho za necelý den zvládlo až až.
V příštích dnech se budeme snažit natřít do základu celý most, abychom zvládli do mrazíků alespoň první nátěr originální barvou. Snad se nám to podaří a určitě se o to podělíme i zde.
Text a foto: Kamil Kyzlink