Kolejová - občanské sdružení příznivců kolejové historie a současnosti

13.-14.8.2011 Telčské parní léto

Parní léto v Telči patří už pár let k události, na kterou se vždy těšíme a taktéž ji každoročně navštěvujeme. Zajímavé je i to, že každou sezonu jedeme v jiné sestavě Kolejáků, což dělá z našeho pohledu akci taky zajímavou. Letos to však zpočátku nevypadalo moc dobře, protože při převážení parní lokomotivy 310.922 a vozů z DKV v České Třebové, kde je vláček doma, došlo u Jihlavy k mimořádné události, jak se na dráze občas stává. Souprava vykolejila a malá mašinka se dost vážně poškodila. Nebyla schopna další jízdy a musela být odvezena na hlubinném voze zpět, do Třebové. Proslýchá se, že ani není jisté, zda se ještě vůbec kdy rozjede na nějakou trať. Znamenalo to taky, že Parní léto letos nebude. Vše však dopadlo zcela jinak. Společnost Telčské místní dráhy si na této akci dost zakládá, jde o soubor několika víkendů a věřím, že když už má člověk vše domluveno, dost těžko se to ruší. Telčáci pružně zvolili řešení: vypůjčili si lokomotivu řady 433.001, známou jako „Skaličák,“ od DKV Brno a Parní léto bylo zachráněno. Budiž jim to ke cti chlapcům.

Letos měla akce taky svoje prvenství, jako ta loňská. Ne, nebojte se, neujel nám vlak, tentokrát jsme vše stihli včas, ale… poprvé s námi nejel místopředseda Zdenek a poprvé jsme nespali ve stanu na loučce manželů Chalupských, ale po pořádku. Celou výpravu si vzal na starost náš mladý Koleják Martin Havlíček z Ivančic. Přiznám se, že jsem měl malinko strach, jak to dopadne, on je chlapec někdy malinko zbrklý, dnes však můžu říct, klobouk dolů. Tím, že náš místopředseda letos vyměnil za víkend v práci, už jsme věděli, že se pojede vlakem. Trať na Jihlavu je vyhlídková, vlaky se tam s rychlostí moc netrápí a jedou jako závodní šnek, tudíž jsme počítali s cestou na celé dopoledne. Dalším bodem k řešení byl nocleh. Martin rozhodnul, že letos využijeme některý z místních penzionů, ale najít ubytování tři dny před cestou, o prázdninách a ve městě plném akcí, to byl heroický výkon. Havlis se ukázal jako schopný organizátor, nejen že to dokázal, ale ještě jsme bydleli u samotného pana výpravčího z telčské stanice. No co víc si Koleják může přát?

Nastal den D, hodina H. Sobota ráno, páté nástupiště. Letos jsme se sešli v sestavě Martin Havlíček, coby vedoucí výpravy, jeho babička, naše (bývalá) členka Zdenka Táborská, činorodá to žena, které naše blbnutí není cizí, už o ní zde na webu byla řeč, no a moje maličkost. Cestoval s námi i další Koleják Honza Nekvapil, ale ten jel za párou mnohem dál, až na Šumavu… a nejel jen za párou…

telc01

telc03

telc04

telc05

Šťastně jsme nastoupili do rychlíku „Rožmberk,“ který vyrazil směr Náměšť nad Oslavou, Třebíč, Okříšky, Jihlava (tam se mění lokomotivy, odstoupí dieselová lokomotiva a vlak dostane elektrickou), Kostelec u Jihlavy, tam jsme vystoupili a rychlík vyměnili za osobáček v podobě žluté RegioNovy. Za slabou půlhodinu dorazil vlak do Telče. Hned se k nám hlásil příjemný pan výpravčí Smrček, který se ochotně nabízel, že nás odveze na místo ubytování, abychom to nehledali. Nevýhodou bylo jedině to, že penzion, kde jsme měli trávit noc, byl vzdálen půl hodiny pěší chůze od nádraží, zkrátka přes celou Telč. Šlo vlastně o rodinný domek, kde první patro měla rodinka pana výpravčího upraveno pro ubytovávání turistů. Cena 280 Kč za osobu se mi zdála na Telč, jenž je atraktivní cíl cesty turistů a památkovou rezervací UNESCO, víc než slušná.

Náš pokojík byl se čtyřmi lůžky, u každého stolek s lampičkou, skříň a na ní malá televize. Koupelna, WC a kuchyňka s jídelnou byla pro všechny pokoje společná. Výpravčí s rodinou a psem Bakem bydlel o patro výše. Dobrý nápad, jak vylepšit rodinný rozpočet, s naším příjezdem měl totiž svůj penzionek plně obsazený.

Oběd jsme absolvovali v nedaleké restauraci „Na žabinci,“ proti loňské anabázi úplná pohádka ráje. Obsluha příjemná, ceny mírné a porce jako pro celou Kolejovou. Pro představu: já si objednal Moravského brabce se zelím a knedlíky, za 80 Kč. Dostal jsem osm velkých bramborových knedlíků, kopec masa a zelí. I já, velký jedlík, jsem s tím dost zápasil. Náš vedoucí výpravy nezapřel své velké tělo a gurmánský styl a první svou porci spořádal, což přineslo první konflikt, s přepříliš starostlivou paní Zdenkou, která se bála, aby neprasknul…

telc02

telc06

telc07

Po dobrém obědě a krátkém zažití, nás pan výpravčí odvezl zase k nádraží, jel taky z oběda zpět do služby. Po cestě probírali s Martinem jaký druh zabezpečovacího zařízení v Telči vlastně je. Jde prý o kombinované zařízení složené z více druhů.

Do odjezdu parního vlaku zbývala ještě více než hodina, rozhodli jsme se alespoň pozdravit rodinu Chalupských, když už u nich nespíme. Zprvu nás nemohli poznat, jak jsme se blížili k jejich chatičce, ale potom nás opět přívětivě přijali. Padla i nějaká ta štamprlička. Tak se stalo, že čas do odjezdu vlaku příjemně utekl. Zbývalo seběhnout z kopečka a jen nastoupit.

Souprava byla docela plná, Parní léto je opravdu oblíbenou akcí, lidi neodradilo ani to, že se nebe začalo nepříjemně zatahovat. Když jsme poprvé vyjeli z Třeště, začalo silně pršet, lidé pozavírali okna, ve vlaku se sešeřilo. Už jsme se báli, že z odpoledne v Třešti nebude nic. S příjezdem do Kostelce déšť ustal, oblačnost se protrhala. Zpátky k Třešti už jsme jeli opět s okny vozů dokořán. V Třešti už nás vítala nejspíše místní country kapela, stánek se suvenýry a točené pivo Ježek. Skoro pětihodinový pobyt vlaku v Třešti je ma můj vkus dlouhý, ale co naplat, museli jsme to vydržet. Martin si opekl buřta, dali jsme si pivo, udělali pár fotek, mezitím se setmělo a byl čas na odjezd do Telče. Ve 21:30 se souprava parního vlaku vydala k Telči. Večerní jízda má své kouzlo. Fotit se teda moc nedá, ale chomáče páry a jiskry za oknem, jinak černočerná tma, to je ta správná železniční romantika. Po příjezdu do Telče už zbývalo jen dojít na penzion. I to jsme zvládli, s prohlídkou nočního panoramatu města. Kolem půlnoci už se na našem pokoji zdravě spalo.

Další den nám vedoucí Martin ohlásil denní rozkaz pro výpravu, po němž následovala skromná snídaně. Pak jsme předali pokoj, rozloučili se a vyrazili do města, neboť na odpolední další parní jízdu bylo dost času. Došli jsme na náměstí, kde jsme zakotvili v malé pizzerii. K obědu tedy byla ďábelská pizza, pivo, limo a odchod na nádraží. Tam už chystali nostalgii k odjezdu do Dačic. Protože byl nádherný den, cestovalo ještě více lidí. Našli jsme si místo u okénka a vlak vyrazil. Cesta do Dačic trvala asi dvacet minut, je to asi 12 km od Telče. V Dačicích opět vyhrávala kapela, prodávaly se upomínkové předměty, pivo a vládla dobrá nálada.

Škoda, že z časových důvodů, už jsme nemohli jet párou zpět. V Dačicích už jsme nastoupili na pravidelný osobní vlak, který nás dovezl do Kostelce. Na tamní trati jsou zajímavé pozůstatky historie. Lze tam ještě spatřit funkční mechanická návěstidla i předvěsti. V zastávce Hodice mají její obyvatelé množství železničních artefaktů na zahradě. To by se jistě líbilo našemu předsedovi.

No a protože vše má svůj konec, tak zdárně skončilo i letošní parní léto, opět s dámským doprovodem i s nějakými těmi POPRVÉ… jaké asi bude za rok?

telc08

telc09

telc10

telc11

Text a foto: Kamil Kyzlink

Copyright © 2009 l Design by Iva "Smajlenka" Svozilová