26.6.2011 Parní okruh Vysočinou
Na tento víkend se toho na železnici i mně sešlo opravdu hodně. Na dráze se celý víkend konala v Bratislavě tradiční akce RENDEZ (sraz historických vozidel okolních států). Po informaci od kamarádů, že akce silně upadla od minulých let, jsem se tam nakonec nevypravil. Další akce, která probíhala celý víkend, byla na Vysočině, kde se slavilo kulaté výročí některých tratí a otevření dopravního terminálu v Chotěboři.
Byla povolána děčínská Šlechtična 475.179, která se snažila vozit oba dva dny historické vlaky. V sobotu jezdila v úseku Chotěboř – Havlíčkův Brod – Humpolec a v neděli se měla vydat z Brodu do Jihlavy, Třebíče, Velkého Meziříčí, Křižanova, Žďáru a okolo 18. hodiny dorazit zase do Brodu. Bohužel, kvůli kompresoru už v sobotu způsobila menší problémy na trati a do depa ji stahoval Kocour. Nezbývalo než si přát, že v neděli proběhne vše v pořádku.
Samotná cesta do Havlíčkova Brodu nezačala pro mě zrovna nejlíp, protože večer předtím se konala poslední tančírna před prázdninami. A z původního předpokladu vrátit se domů okolo 23. hodiny samozřejmě sešlo a realita byla o hodně hodin později. Další věc, která se mi moc nelíbila, byla, že jsem musel nakonec jet sám, protože Kamil něco chytil a chtěl se dát do pořádku, aby mohl jet další týden na Pernštejn. Proto jsem těžce nevyspalý usedl okolo šesté hodiny ranní do rychlíku na Brod sám a natáhl budík na osmou, abych náhodou nejel někam, kam nechci. Vše vyšlo jak mělo a brzy po příjezdu jsem již fotil první fotky lokomotivy, která stála v depu. Problémy se jí asi nevyhnuly asi ani tohoto rána, protože ještě 15 minut před odjezdem se nebyla schopna pohnout a na pracovnících byla vidět těžká nervozita.
Odjezd se však k údivu všech povedl včas a my se vydali do Jihlavy. Snažil jsem se z okna fotit, ale byla extrémní zima, přestože byl konec června. Zajímavou věcí bylo v této soupravě i jízdné, 40 korun čekal asi opravdu málokdo. Po dotazu na průvodčí, kdo to sponzoruje, jsme došli k názoru, že asi kraj Vysočina. Souprava nebyla ani moc plná a cesta vesele ubíhala. V Jihlavě byl asi 45 minut pobyt a po pořízení několika fotek jsem usedl do soupravy a usnul, jako ostatně skoro vždy, když se někde čeká.
Po odjezdu na trať 240 konečně zmizelo trolejové vedení a mírně ubylo lidí, obzvláště rodin s malými dětmi, které by návrat domů v šest večer těžce snášely. Přibylo také oblouků, ve kterých se dobře fotí z okna, a možná se i mírně oteplilo. Občas jsme s něčím křižovali v různě velkých stanicích a výhybnách. Tímto způsobem jsme dojeli až do Okříšek, kde byl delší pobyt a dalo se vystoupit a jít fotit. Po asi 15 minutách jsme pokračovali dále ku Třebíči. Na vjezdu do této stanice jsem konečně spatřil známou tvář. Leoš si udělal výlet a samo sebou se svým foťákem vítal náš vlak. Po dojezdu do stanice jsem vyběhl a stihl udělat ještě fotku mašiny s minimem lidí. Až poté jsem šel do místní hospůdky na něco na zub.
Po obědě jsem se rozloučil s Leošem, který se autem vydal k Vladislavi čekat na historickou soupravu a já po krátké úvaze na rychlík do Brna, protože ze Studence mi nic moc nejelo a Šlechtična by stejně dál do Křižanova pokračovala tendrem vpřed. Jak jsem se později dočetl, v Křižanově se stejně pokazil již zmíněný kompresor, takže jsem vlastně o moc nepřišel.
Akce se povedla, mohlo být sice tepleji, ale dalo se to přežít a už se nemůžu dočkat další podobné.
Text: Honza Nekvapil
Foto: Honza Nekvapil a Leoš Knecht