27.3.2019 Druhé setkání s budoucími železničáři z Bělehradu
Letos již podruhé náš spolek oslovil delegát cestovní kanceláře ze srbského Bělehradu, abychom se setkali se studenty tamní železniční průmyslovky. Ta každoročně vysílá své studenty na zhruba desetidenní zájezd Evropou. Studenti tak mají možnost poznat různé železniční zajímavosti a naši infrastrukturu. Jednou z jejich zastávek na tomto putování je i Praha.
Náš spolek byl loni osloven, aby se studenty absolvoval projížďku historickou tramvají starou Prahou a osvětlil jim, jak u nás fungují železniční spolky, či jak se vlastně cestuje po kolejích v Česku z pohledu našince. Loni se vyjížďka velmi povedla, delegát si nás vyžádal i pro letošní výpravu. Letos nás však na cestě od počátku provázela smůla – vlakový bůh měl asi dovolenou.
Celá Kolejácká výprava se sešla krátce po 5. hodině v Blansku na nádraží. Předseda Jirka jakožto pan prezident Masaryk, Laďa se pro tento den proměnil v jeho asistenta a já se stal vládním úředníkem z 20. let minulého století. Ještě za tmy jsme usedli do pohodlných sedadel jednotky Inter Panter, na rychlíku do Prahy. Už ve zlé předtuše, protože se předseda dozvěděl, že nedaleko Březové nad Svitavou je pro popadané stromy nesjízdná trať, ale podle poslední informace rychlík z Brna odjel včas, což by znamenalo, že trať je již průjezdná. Za rozbřesku náš rychlík dorazil do Skalice nad Svitavou a tam bylo oznámeno, že zpoždění bude asi 30 minut. V Praze jsme byli domluveni na 9.30, a tak nás to zatím nechalo v klidu. Půlhodina se na koridoru dá vždy nějak dohnat. Po jejím uplynutí ale ohlásili dalších 10 minut a průvodčí upřesnil, že vlastně ani neví, kdy budeme vůbec pokračovat dál. Na vedlejší koleji mezitím zastavil vlak soukromého dopravce Regiojet a my sledovali, jak stevardky bezmocně pobíhají soupravou a uklidňují asi dosti nevrlé cestující. V obou směrech vesele projíždí osobní vlaky do a z Letovic, těch se situace na trati až tak nedotkla. Po dvou hodinách se rychlík dal konečně do pohybu k další naší cestě, ale koridor byl tak ucpaný, že nás posouvali mezi ostatními vlaky, jak jen to šlo.
Museli jsme proto kontaktovat pana delegáta a objasnit naši nepříjemnou situaci. Navrhnul nám, že pokud se do 10.30 dostaneme do Jindřišské ulice, tak že tam k nim přistoupíme. To se v tu chvíli, co jsme spolu hovořili, zdálo jako reálné. Rychlík v tu dobu dostal volnější trať a jízda se stala plynulejší. A aby opticky zmenšil zpoždění, byl přečíslován na rychlík následný a tím jsme měli zpoždění ze dvou hodin a několika minut pouze 14 minut. Ale aby to nebylo až tak dobré, tak kousek za stanicí Velim se vlak opět zasekl. Když jsme se po asi 20 minutách opět rozjeli, míjeli jsme na sousední koleji stojící jednotku City Elefant, která pravděpodobně srazila nějakou osobu a probíhalo zde vyšetřování nehody. Do Prahy jsme měli původně dorazit v 8.04 hod., ale dorazili jsme něco málo po půl jedenácté. I když jsme se vydali na Jindřišskou ulici co nejrychleji, tramvaj se studenty jsme už bohužel nestíhali a viděli je projet jen křižovatkou. Scházelo nám pár minut.
Kontaktovali jsme tedy opět delegáta a domluvili jsme se, že se sejdeme na Václavském náměstí odpoledne po obědě. Mezitím jsme zašli, protože začalo drobně pršet, na oběd do restaurace Výtopna na Václavském náměstí, kde stále jezdí a rozváží pivo a nápoje vláček LGB. Utratili jsme sice dosti peněz za oběd, ale bylo to v režii cesty a také nejít do hospůdky, kde jezdí vlaky by bylo špatné.
Po obědě jsme se vydali naproti výpravě srbských budoucích nádražáků. Nakonec vše dobře dopadlo a se všemi jsme se potkali, popovídali jsme si pomocí překladatele/delegáta a udělali pár společných fotek. Delegát naši omluvu samozřejmě přijal a ocenil, že i přes dosti velké potíže v dopravě jsme dorazili, a že se za rok, pokud to půjde, opět sejdeme s dalšími studenty a že s námi počítá. My s předsedou jsme již tramvají ze 30. let jeli loni, ale Laďu mrzelo, že jsme projížďku zmeškali. Za to jsme ale strávili dosti dlouhou dobu ve vlaku, z Brna do Prahy a zpět za více než 6 hodin… Proč vlastně ne, jeli jsme tak jak za starých časů.
Tak jen zbývá říci: DOBRO DOŠLI!
Text: Kamil Kyzlink