3.3.2019 Casting „Co na to Češi?“
Už dlouho jsem si chtěl vyzkoušet nějakou televizní soutěž. A podělit se o to ještě s kolegy Kolejáky, to by bylo vůbec nejlepší. A říká se, že dopředu nedomluvené akce se povedou vždy víc, než ty co se domlouvají dlouho dopředu. Když jsem zaslechl v televizi Nova výzvu, že se lze hlásit do tak trochu potrhlé soutěže „Co na to Češi?“, neváhal jsem. Kdo z vás by netušil, o co v té soutěži jde - není třeba být nijak vědomostmi nabitý, stačí jen trošku uvažovat. Pořadatelé se zeptali vzorku sta lidí na konkrétní dotazy a proti sobě pak soutěží pětičlenné týmy. Ty se snaží najít shodné odpovědi, co asi řekla ta stovka respondentů. Zbylo mi, abych si vybral tedy ještě 4 Kolejáky. Sáhl jsem do týmu po těch, co by mohli být něco platní. Předseda, jakožto mediálně známý, Karolínka s Bohunkou za intelektuální část a vše dovršeno Kolejačkou Svaťou, která je kromě Kolejačky i mou máti. Na webu jsem vyplnil formulář a čekal, co se bude dít. Jsem realista a tak jsem moc nečekal, že se někdo ozve. Na schůzi jsem navíc oněm dotyčným řekl, že je to posláno a tak se nedá nic dělat. Jaké bylo i moje překvapení, když mi v mailu přistála zpráva začínající honosně „Gratulujeme, váš tým byl vybrán na casting...“
Ihned jsme všechny obvolali a předseda začal zařizovat jízdenky. Bylo třeba z Brna do Prahy dopravit 5 lidí a to za rozdílné druhy jízdenek. První termín samozřejmě zkomplikovala Bohunka, která odjela na hory a dovezla si bacila. Zdenek Otoupalík, i když je náhradníkem, onemocněl taky. Odjezd jsme posunuli po domluvě s produkcí Novy, na můj svátek. Mezitím jsme všichni v klidu vyplnili dotazník, co jsme od televize dostali a nastal den D... Po dlouhé době jsem zažil, co je opravdu brzké ranní vstávání. Budík zvonil už ve 3.30, což asi v neděli nebývá zvykem nikde. Prvním autobusem jsme se vydali k vlaku do Bílovic. Tou dobou už se tam vezl i pan předseda. Do Brna jsme tedy dojeli 4. Párou členku týmu přivezl vlak EC z Brna Dolního nádraží. Měli jsme díky předsedově snaze zarezervováno kupé. Vlak EC Metropol nás přijal a tiše vyrazil ranním svítáním. Bohunka, Karolínka a já jsme vyrazili do jídelního vozu, na něco dobrého. Vydatně jsme posnídali, za docela příznivou cenu. Snídaně City, což byla obložená mísa šunkou a sýrem, máslo, pečivo a čaj, za 109 korun a najedli jsme se dva. Bohunka dala přednost vejci s parmazánem. Než jsme dojedli a dopili, venku se zcela rozednilo a my minuli Pardubice. Vlak Metropol je zajímavý. Jede z Budapešti večer, po půlnoci dorazí do Břeclavi, kde přes dvě hodiny stojí. Pak pokračuje na Prahu, jako EC.
Cesta utekla a než se kdo nadál, už jsme vystupovali pod střechou haly pražského hlavního nádraží. Zde jsme se jen přesunuli na jiné nástupiště a nastoupili na rychlík s názvem Berounka. Tím jsme absolvovali 6 minut cesty tunelem, přes Vltavu a pod Nuselským mostem, na Smíchov. A pak už jen chvíli autobusem a vystoupili jsme u brány s nápisem Barrandov Studio.Vrátný nás nasměroval kam se vydat. Prošli jsme areálem ateliérů a jiných budov, než jsme dorazili k nízké budově s logem TV Nova. Uvnitř jsme se opět nahlásili a museli projít turniketem, jako třeba do metra. Zde si nás přebral nějaký mladík a odvedl nás do malé místnosti. Bylo tam vedro, velkoplošná televize a bílé sedačky. Mladík nám tam pustil nějakou diskohudbu, na velké obrazovce se vlnily nějaké zpěvandule a nesmělo se fotit. Chvíli jsem uvažoval, zda jde o casting na soutěž. U televize nikdy nevíš co bude. Mladík donesl stoh papírů a vyzval nás, abychom si to pročetli a podepsali. Dalších deset minut se nedělo nic, zpěvandy v televizi se neúnavně vlnily a do místnosti dorazila další pětice lidí. Pak nás ten samý mladík odvedl do jiné místnosti, kde seděla na židli docela fešná blondýna a nějaký chlapík. Nabídli nám židle a postupně se nás ptali na věci, které každý uvedl do už zmiňovaného dotazníku. Čili jaké máme koníčky, nebo jestli už jsme byli, či nebyli někde soutěžit. Pochválili nám obšírně zpracovaný dotazník a předseda je za to odměnil našimi pohlednicemi, aby v TV Nova viděli, jaké umění pěstujeme my. Fešná blondýna nám vysvětlila, že v případě, že nás vyberou, proběhne natáčení během jednoho dne a za jakých podmínek. Pokud se však do konce března nikdo neozve, znamená to, že nás nevybrali. Rozloučili se a předali nás opět tomu mladíkovi z dopoledne. Ten nás odvedl zpět za ostatníma k velkoplošné obrazovce. Tam nás třikrát vyfotil a popřál hezký den. Mezitím se další pětice divila tomu, že jsme jeli až od Brna a dívali se na nás jako na exoty. Casting byl u konce. Prošli jsme síti chodeb zpět ke vstupu a předseda si dal z automatu mix čaje a kávy. Holt i šoubyznys má mouchy. Mohli jsme se vydat zpět z barrandovských výšin. Měl jsem smíšené pocity, zda kvůli půlhodině stálo za to se tak mordovat a že nám mohli i zavolat a dotazník jsme mohli odeslat mailem... ale budiž. Cestou jsme si neodpustili najít kešku, která je věnována studiu a předseda koupil domů krásnou propisovačku. Bohunka měla opět, jako už mockrát strach co s jízdenkou na autobus, kterou neměla a mě přes mobil nešla koupit. Tak do mě hustila, že jsem jich nakonec koupil 5. Aspoň si mohla vybrat, Na Smíchově jsme zakotvili v opravdu stylové restauraci s názvem U peronu. Měli zde obrázky s vlaky, cedule z rychlíku, nebo stojan výhybky, ale hlavně výborné jídlo. Čekání na vlak zpět tak příjemně uteklo. A už zbývá jen čekat na výsledek. A když nás nevyberou? Nevadí, pořád můžeme říct, že jsme v televizi byli, i když někteří Kolejáci jen na WC, nebo na židli...
Text a foto: Kamil Kyzlink