8.5.2017 Natáčení dokumentu o trati Svitavy-Žďárec u Skutče
Zatímco vlastenci tento den žili spíše oslavami konce druhé světové války, nebo právě probíhajícím mistrovstvím v ledním hokeji, my si vyzkoušeli, jaké je stát se herci. Společně jsme se s předsedou Kolejové účastnili natáčení dokumentárního snímku o lokální trati ze Svitav přes Poličku do Žďárce u Skutče. Na natáčení se podílel tedy hlavně spolek Poličská lokálka z.s., ale my jsme si dovolili doprovodit jejich mimořádný neveřejný vlak, jako cestující z konce 60. let minulého století. V hlavní roli, kromě samotné trati a členů zmíněného spolku, uvidí diváci také motorový vůz M240.013, známý jako Singrovka.
Celá jízda byla vedena jako neveřejná, jako PMD, tedy posun mezi dopravnami. Čili počítalo se s tím, že vlak bude zastavovat i na širé trati, nebo ve stanicích a zastávkách, kde na této trati zastavují běžné vlaky pouze na znamení. Jízda nebyla rovněž nikde prezentována, ani uváděna na informačních cedulích. Pro mě osobně představovalo dostat se pouze do Blanska, dost velký problém. Státní svátek, spojů od nás ze vsi jezdí minimum a ještě v časy, které se zrovna moc nehodí. Musel jsem jet už o půl páté ráno, pak osobním vlakem do Brna, tam hodinu čekat a v 6 vyrazit do Blanska. Podtrženo, sečteno, vzdálenost asi 30km jsem ujel za dvě hodiny.
V Blansku se připojil předseda Jirka a nic nebránilo vydat se na poslední úsek cesty za slávou, do Svitav. Původně jsme zamýšleli jet rychlíkem až do České Třebové, odkud vlak vyjížděl. Předseda však spekuloval, že je-li jízda neveřejná, nemusí motorák zajíždět na osobní nádraží. Ve Svitavách však nelze vlak minout. Venku bylo nádherné počasí, takže další hodinu, co jsme trávili ve Svitavách, jsme sledovali průjezdy různých vlaků. Kolem čtvrt na deset se v oblouku objevil červenobílý motorový vůz. Zastavil u nádražní budovy a první vystoupila parta filmařů. Režisér, kameraman a ještě jeden člověk s dlouhým mikrofonem. Na odjezd po lokálce se zde muselo čekat, až odjede pravidelný spoj, vedený RegioNovou. Za tu dobu natáčeli filmaři první rozhovor s jedním ze členů spolku Poličská lokálka. Když odjel pravidelný osobák, vyrazili jsme i my. První filmovací zastávka byla na odbočce z hlavní trati. Natáčel se odjezd z nádraží a průjezd vlaku kolem kamery. Na zastávce Svitavy-zastávka jsme vystoupili s předsedou i s filmaři. Vlak se pak vrátil za oblouk směrem ke Svitavám. My dostali pokyn, abychom čekali na nástupišti a vyhlíželi motorák. Až se přiblíží, abychom smekli klobouky a po zastavení si nastoupili. Povedlo se, jak říkají filmaři „na první dobrou.“ Filmový štáb si natočil ještě odjezd vlaku ze zastávky, což znamenalo, že jsme opět popojeli za oblouk a poté se pro filmaře vrátili. Opět se kousek popojelo a u malebného kousku trati u zastávky Vendolí, se natáčel průjezd vlaku nad údolím po malém viaduktu.
Ve stanici Květná náš vlak zastavil ze dvou důvodů, jednak kvůli křižování, míjel nás vlak od Poličky a taky se zde měl natáčet příjezd od Svitav, nástup cestujících, vypravení vlaku a odjezd. Do toho další rozhovor o tomto úseku lokálky. Tak jsme tedy na stanici opět nechali vystoupit štáb, strojvedoucí s motorákem i s námi zajel kousek pod stanici a po pokynu do vysílačky se do stanice vrátil. Tam jsme opět čekali my s předsedou a ještě pár dalších lidí. Když motoráček zastavil, ukázněně jsme šplhali do jeho útrob. Potom dal výpravčí výpravkou znamení k odjezdu. Popojeli jsme s vozem kousek nad stanici, pak se do ní vrátili a čas, co zbýval do křižování s protijedoucím vlakem byl opět využit k natáčení dalšího komentáře o trati a stanici Květná. Než přijela RegioNova od Poličky, přemístili se filmaři na zhlaví, natočili průjezd žlutého motoráku a pak náš výjezd ze stanice. Opět následovalo kousek cesty zpět, filmaři nastoupili a Singrovka se posunula dál. Cestou do Poličky se natáčelo ve vlaku. Jedna z cestujících žen jednoho z členů poličského spolku, co byla oblečená do železničářské uniformy, dostala do ruky kleště a nám byly rozdány kartonové jízdenky. Pod objektivem kamery pak žena prošla vozem a všem nám zkontrolovala a označila jízdenku. Kuriozní bylo, že kleště průvodčí nikdy předtím nedržela v ruce. Po opravdu expresním kurzu, co s nimi dělat, to zvládla stoprocentně.
V Poličce oznámil „rejža“ desetiminutovou přestávku. Během pauzy se plánovalo, co se bude dít zde ve stanici. Tak prvně se natočil výstup cestujících. Poprvé jsme zůstali ve vlaku pouze my s předsedou, ostatní jsme zanechali ve stanici. S námi odjela na záběr prozatímní průvodčí, vlakvedoucí a samozřejmě strojvedoucí. Po nezbytných pokynech z vysílačky se náš vůz dal do pohybu, vjel do záběru kamery a zastavil u nástupiště. My s předsedou vystoupili a podle příkazu štábu se vydali podél vlaku k přechodu přes nástupiště a do budovy. Poté se celý záběr opakoval, i se všemi ostatními lidmi co s námi jeli. Jen s tím, že režisér přikázal, aby všichni uschovali fotoaparáty, které by kazily záběr. Po druhém příjezdu do stanice Polička, kdy jsme si zopakovali výstup, proběhla opět výprava vlaku-čili vyšel výpravčí, dal znamení k odjezdu, průvodčí z vlaku taky provedla potřebná návěstí, zavřela dveře a kamera natočila odjezd vlaku ven ze stanice.
Dalším zajímavým místem byla na trati bývalá hranice protektorátu, tam se točil pouze průjezd vlaku a krátký komentář. Po necelých čtyřech hodinách jízdy, jsme dorazili do stanice Borová u Poličky, cíle naší cesty. Běžný spoj tuto trasu urazí ze Svitav zhruba za 40 minut. Záměrně říkám cíle naší cesty, protože pro nás s předsedou zde cesta vlakem pro filmaře opravdu končila. V blízké restauraci byl naplánován oběd a pár lidí zde s vlakem točila ještě nějaké záběry. Po obědě měli filmaři i motoráček pokračovat směrem na Žďárec u Skutče. To byly ještě další dvě hodiny. My bychom se však už těžko dostávali domů, takto nám to z Borové vycházelo velmi přijatelně. Trošku problém byl v restauraci, kde jsme měli oběd, v poklidu jsme se najedli asi pouze my dva s Kolejáci. Zbytek posádky Singrovky to po hodině čekání vzdal. Zmatená mladá servírka nebyla vůbec paní situace a nejspíš ji zaskočil prudký nával hostů.
Jinak to ovšem byla velice cenná a zajímavá zkušenost. Tou pomalejší jízdou jsme měli možnost dokonaleji si prohlédnout projížděný úsek trati i udělat pár velice hezkých fotek. Proto nezbývá než poděkovat členům spolku Poličská lokálka, že nám toto bylo umožněno a doufáme v další zajímavou spolupráci, nejen na této hezké trati.
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Kamil Kyzlink, Jiří Šimkůj, Pavel Stejskal