4.11.2017 Kolejová na „Hasičském kotlíku“ v Řícmanicích
Zdá se, že soutěže v různém kulinářském umění získávají na oblíbenosti. V televizi to máte Prostřeno, Master Chef, Prima vařečka a kdoví co ještě, v Blansku tradiční Zámecké gulášobraní... Proto není divu, že když se Sbor dobrovolných hasičů Řícmanice rozhodl uspořádat podobné klání, zbystřil jsem. Náš spolek už je za 3 roky účasti „ostříleným matadorem,“ tak jsem milerád našim hasičům poskytl nejednu cennou radu. Společnými silami vznikla přátelská soutěž s názvem Hasičský kotlík. Samozřejmě, blanenská soutěž je spíše komerčního charakteru, ale na základě prověřených pravidel, se dalo stavět i v naší obci. Guláš, to je vděčný pokrm a způsob, jak z mála nakrmit masy. Ten nikdy nezklame. Proto byl cíl našich hasičů jasný. Soutěžit se bude v tom, kdo uvaří nejlepší guláš nad otevřeným ohněm. Ovšem na rozdíl od Blanska nebylo podmínkou utvořit guláš masový. Bylo na každém týmu, jak se popere s tímto úkolem. Jestli bude vařit s masem, nebo bez, případně co dalšího do svého díla přidá.
Proto jsme se sešli společně s dalšími šesti týmy první listopadovou sobotu na koupališti v Řícmanicích, abychom dokázali, že Kolejáci fušují nejen do železnice a geocachingu, ale i do gastronomie, a to ne zcela bez úspěchu. Náš tým je držitelem ceny za nejlepší hovězí guláš v Blansku v roce 2015 a držitel ceny sympatie za rok 2016 tamtéž. Vsadili jsme tedy na klasiku, jak ve složení týmu, tak guláše. Na startovním poli stanul tradiční tým, ve složení Zdeněk Otoupalík, jako lídr týmu a šéfkuchař, předseda Jirka Šimkůj, jako prověřený pomocník, Karolína, naše pokladní a absolventka zdravotní školy, coby zdravotní dozor, já jakožto pomocný kuchař a Martin Havlíček coby topič, s praxí z parního provozu úzkokolejky v Mladějově. V Blansku proti nám stály celebrity z radnice, či místních novin, v Řícmanicích proti nám stanuli „vařiči“ z řad místních. Například tžm eSKáči, co sestával z žen místních sportovců, nebo rodinný tým PRD-tvořený právě jmény Petr, Romana a Dominik, členy jedné místní rodiny. Silným soupeřem byl taky tým Autobazar Polák, se svým výborným segedínským gulášem. Jejích maskotem byl místní divoch a majitel vrakoviště Libor Zeman. Náš obdiv měly rovněž dívky školou povinné z týmu Sekyrky, co si troufly konkurovat dospělákům a to velice úspěšně. No a v neposlední řadě nenápadné týmy Dýmáci a Gastronauti.
Celé klání odstartovalo v 9 hodin dopoledne a od blanenského se lišilo i tím, že nebylo nutné vařit pouze v kotlících. My měli například desetilitrový hrnec, pro který nám hasiči připravili perfektní ohniště a Havlis na něm profesionálně topil. Na rozdíl od pořadatelů blanenské soutěže, co zajišťuje skoro veškeré suroviny, zde jsme si museli vše zajistit sami, ale o to to bylo zajímavější. Vařícím týmům hrála reprodukovaná hudba a ještě i parta místních muzikantů zahrála na každém stanovišti na lidovou notu. Proto čas vaření rychle ubíhal, byl i prostor na to, si popovídat s ostatními. Celou atmosféru podzimního dopoledne dotvořil výborný svařáček nebo chleba s domácími škvarky a sádlem.
Ve 13 hodin bylo ukončeno vaření a začala chodit veřejnost ochutnávat naše výtvory. I zde byly proti Blansku rozdíly. V Blansku kromě odborné poroty hodnotí guláše veřejnost... a zde si mohly udělovat body i týmy mezi sebou. Bodování bylo následovné, 1 až 10 bodů, s tím, že desítku mohl klidně dostat každý tým. Ale znáte to, zde byl prostor pro taktiku. Protože, co si budeme povídat, každý chce vyhrát. Takže nemáme nikomu za zlé, jestli hodnotil guláš a jeho chuť, či to, zda má v týmu kamarády. Bylo to znát, i když spousta lidí náš guláš chválila, byl veskrze tradiční, hovězí, pouze s pár zvláštními přísadami navíc, skončili jsme u nich na předposledním místě. Já osobně to beru, zatímco v ostatních týmech soutěžili místní, v našem týmu, až na mě, byli cizáci. A bližší košile než kabát, že ano. To se ukázalo v hodnocení poroty, která hodnotila opravdu objektivně, ne podle srdce, ale podle chuti a u ní jsme skončili na místě třetím. Na prvním se umístily školou povinné holky z týmu Sekyrky, jimž to všichni přejeme. Soutěžit ve vaření s dospěláky, to chce odvahu. Proto jim tímto gratulujeme, jejich guláš byl opravdu chutný. Mám za to, že celá soutěž se místnímu SDH povedla a na to, že šlo o první ročník, byla velmi dobře pořadatelsky zvládnutá. Jen bych měl pro příští ročník malá doporučení. Co se týká ukončení soutěže, nekončil bych ji tím, že kdo první vyprázdní svůj kotlík či nádobu, ten ukončuje hodnocení. Holky Sekyrky měly menší obsah kotlíku a ostatní týmy tím přišly o dost času. Lepší by bylo dát časové rozpětí, např. 13 až 15 hodin. Po tomto čase by již bylo možné ochutnávat pouze mimo soutěž. Další malá výtka je absence cen za hodnocení poroty. Co si budeme povídat, porota hodnotí objektivněji než lidé, proto by se slušelo odměnit tři místa alespoň malými poháry s nápisem Ocenění poroty. Celé to gró soutěže a věcné ceny bych ponechal na lidech, ale alespoň něco do ruky bych dal týmům oceněným porotci, protože to bylo hodně rozdílné. Už jen na našem týmu to bylo vidět.
Jinak mohu zhodnotit celé klání jako velice povedené a přátelské, Martin Jurka, člen místního hasičstva se ukázal jako skvělý moderátor a organizátor. Děkujeme tedy celému týmu pořadatelů,
Text: Kamil Kyzlink
Text: Kamil Kyzlink a Věra Alexová