13.5.2017 Výlet do Lužné u Rakovníka na 1. parní víkend
Dne 13.5.2017 se konal opět parní víkend v Lužné u Rakovníka. Po několika letech někteří členové našeho spolku, konkrétně já (Jiří Šimkůj) a Laďa Kopecký jeli na tuto akci podívat. Ráno v 4.50 z Blanska jsme vyjeli railjetem 580 do Prahy, kam jsme dorazili asi v 7 hodin ráno. Po ranní kávě na hlavním nádraží jsme se pomalu vydali na Masarykovo nádraží, odkud se měla něco po deváté hodině, přesně v 9.06 hodin vypravit historická souprava, tažená parními lokomotivami. K našemu překvapení opravdu už asi v 7.20 hodin, kdy jsme docházeli na Masarykovo nádraží, tam už celá souprava stála. Hned, jako správní Kolejáci – šotouši, jsme se začali zajímat o mašinky.
Celá souprava byla složena ze dvou parních mašin, konkrétně Papoušků 477.043 z Lužné, 477.013 z Popradu, za nimi byl služební vůz na vodu, šest osobních vozů a na postrku Brejlovec T478.3101, který byl v Hostivicích odpojen. Oba Papoušci po celou cestu pěkně táhly celou soupravu až do Lužné a ze všech stanic jsme odjížděli vždy načas. Ještě během cesty nám bylo nabídnuto koupit si vstupenky do muzea, což jsme udělali docela dobře, alespoň jsme nemuseli po příjezdu vystát dlouhou frontu u pokladny. V celém areálu muzea byly rozestavěny různé mašinky od páry přes motorové až po elektrické, úzkokolejné, důlní, které i vozily návštěvníky, až po modelová kolejiště, která částečně vystřídala expozici zabezpečovací techniky.
Pěkně v klidu jsme s Laďem prošli celý areál muzea, udělali mnoho fotografií mašinek a po krátké přeháňce, před kterou jsme se schovali mezi exponáty parních mašin v rotundě, jsme pomalu směřovali směrem na nádraží Lužná. V místní restauraci jsme si dali kávu a pivko a šli najít naše místa ve vlaku zpět do Prahy. K našemu úžasu jsme zakrátko zjistili, že do Prahy nás potáhne pouze jedna parní mašinka, a to 354.195 Všudybylka z lounského depa. Trochu jsme se zarazili, protože stoupání z Lužné do Stochova je dosti velké a tak jsme čekali, jak si Všudybylka poradí, protože táhla za sebou ještě čtyři osobní vozy, jeden služební vůz a jeden vůz s vodou. Přesně načas v 16.00 hodin, vypustila Všudybylka hustý černý kouř a my se rozjeli do stoupání. Ani jsem tomu nechtěl věřit, s jakou lehkostí toto stoupání celá souprava zdolávala. Kousek před Kladnem, na jeho zhlaví, ale také ve stoupání jsme zastavili a čekali na volný vjezd do stanice Kladno. Po chvilce po dvojím proklouznutí (bylo po dešti), jsme dojeli do Kladna.
Potom už to šlo vše docela pěkně, protože až do Prahy je to většinou jen klesání. Na Masarykovo nádraží jsme dojeli dokonce s nějakým předstihem. Ale teď nastalo velké dilema, chytneme-li vlak Rx 577 z Prahy hl. nádraží, který odjížděl v 17.55 hodin, který je v Blansku ve 20.40 hodin, nebo budeme muset čekat až na další spoj, Railjet 373, který jel až za hodinu a v Blansku nestaví, a domů by jsme se dostali až o půl jedenácté večer, protože se muselo jet přes Brno. No zkusili jsme to a při rychlejší chůzi jsme dorazili k vlaku chvilku před odjezdem. Protože byl dosti plný, sedli jsme si do 1. třídy a raději si doplatili nějakou korunu, a jeli pohodlněji. Za chvilku, asi tak za 2 minutky, co jsme se posadili, tak se vlak rozjel.
Ve Chvaleticích jsme chvilku zastavili a do oddílu přistoupil jeden muž, byl mně dosti povědomý a za chvilku, jak začal mluvit s paní, ke které si přisedl, jsme věděli o koho jde. Nejdříve mluvil jako Vlasta Burian, potom jako prezident Zeman. Ano, je to on, Václav Faltus z Letohradu, známý imitátor herců a politiků. Tak jsme měli o zábavu v oddílu 1. třídy až do Ústí nad Orlicí, kde vystupoval, postaráno. Celou dobu hovořil, chvilku jako Vlasta Burian, potom jak Jiřina Bohdalová, občas do toho dal Zemana, Oldřicha Nového, ale nejvíce vyprávěl jako Luděk Sobota o návštěvě u něj. Tak nám cesta rychle ubíhala, že málem v Ústí zapomněl vystoupit. V rychlosti se s námi rozloučil a pochvaloval si, jaká jsme veselá společnost. Než jsme se vzpamatovali, bylo Blansko.
Mně i Laďovi se celý tento výlet velice líbil. Doufám, že se třeba za rok opět do Lužné podíváme a třeba ve větším počtu členů našeho spolku.
Text a foto: Jiří Šimkůj