3.6.2017 Parním vlakem na sever
Tímto názvem se pyšnila akce první červnovou sobotu, kdy vyjel historický vlak v trati Brno-Skalice nad Svitavou-Mladějov na Moravě. Akce měla být jakousi náhradou za oblíbený „Pálavák,“ jenž se kvůli výluce na trati do Lednice, letos zatím nekonal. Ale ani tato akce se neobešla bez mírných komplikací. Den jejího konání, byl zároveň i prvním dnem dlouhodobé výluky traťových kolejí mezi stanicemi Brno hl.n-Brno Židenice. Souprava tedy vyjížděla ze stanice Brno dolní nádraží. Jedná se o provizorní dopravnu, funkční po dobu dlouhodobých oprav železničního uzlu, která se nachází za autobusovým nádražím Zvonařka. Normálně tudy projíždějí pouze nákladní vlaky a je zde malé depo.
Další změna byla ve vedení vlaku. Zatímco plakáty uváděly v čele parní lokomotivu 475.101, my už věděli, že pro její poruchu na ložisku vlak poveze menší lokomotiva řady 433.001 známá jako Skaličák. Veřejnosti už se však tato změna nestihla narychlo oznámit, proto jsme se museli pouze usmívat některým lidem jak vysvětlují dětem že „to je ta šlechtična...“ Snažili jsme se sice vyvést lidi z omylu, ale u všech se nám to sotva povedlo. Alespoň že vozy Rybáky a na postrku Bardotka zůstaly beze změny.
Necestovali jsme tentokrát v dobovém, ale i tak byla Kolejácká účast velmi silná. Z již zmíněného Dolního nádraží cestoval místopředseda spolku Zdeněk, se svou mladou partnerkou, Romanem, jeho synem co pamatuje založení spolku a něco s námi už prožil a synem jeho partnerky, co se teprve mezi vlakovými nadšenci žít učí. Podle místopředsedových slov, v oné provizorní stanici dost selhávala organizace. Není se co divit - vecpat na dva provizorní perony pravidelné mezinárodní vlaky a do toho se přimotá ještě nostalgie...
V Židenicích jsme odjezd vlaku očekávali s Liborem Kokešem a v Blansku to měl na povel sám předseda s Laďou, alias Balounem. Když v 9.20 souprava teprve sunula přes Židenice na Dolní, bylo jasné, že na čas se prostě nepojede. Odjet v 9.17 ze Židenic už se zkrátka nedalo. Vymotat se z Brna, kdy jsme museli upřednostnit spoustu pravidelných vlaků, než nás vůbec pustili na koridor, zpoždění zvýšilo zhruba na 35 minut, ale i ostatní lidi i naši kolegové v Blansku se dočkali. Předseda se mohl blýsknout před ostatními, protože od nás dostával pravidelné informace o poloze vlaku. S půlhodinou navíc jsme se vydali koridorem a prosluněným dnem dál, na Skalici, kde vlak odbočil na lokální trať na Boskovice, Velké Opatovice a Chornici. Lokálku, co je srdeční záležitostí jedné členky Kolejové, Jiřiny. Ta na ní prožila kus života a byla u toho, když se na jednom z úseku jela poslední jízda.
Cestou se kvůli zbrojení vodou navýšilo zpoždění o dalších 20 minut, mladějovská stanička nás přivítala téměř o hodinu později. V Mladějově je muzeum průmyslových železnic a mladějovská úzkokolejka. Jde o důlní dráhu, o rozchodu 600mm, vybudovanou začátkem 20. století. V okolí Mladějova se totiž doloval tzv. lupek, surovina k výrobě šamotu. Vytěžený lupek se pomocí drážky svážel do obce a pak se dále zpracovával. Dráha fungovala do 90. let minulého století. Dnes slouží výletníkům a vládne na ní rukou pevnou i další náš Koleják, Martin Havlíček. Na soupravě s malou parní lokomotivkou v čele dělal vlakvedoucího. Z výrazu, se kterým se kolem vláčku pohyboval, bylo jasné, že je na svou funkci hrdý a vykonává ji svědomitě. Původně jsme mysleli, že se po trati pod úbočí Hřebče svezeme, ale nakonec jsme od toho z časových důvodů upustili. Vzali jsme za vděk pouze krátkou projížďkou důlním vláčkem. Ale i to byl zážitek, vcítit se do kůže horníků, kteří se dřív den co den vydávali do temnoty. Předseda dokonce tak i vypadal, chytil chudák nějakou alergii a vypadal, jako by svařoval bez ochranné kukly. V Mladějovském areálu je kromě dráhy a depa s mašinkami i spousta jiných exponátů, třeba zemědělská technika. Ale vlaky hrají prim. „Areál i celá trať prošla po roce 2000 zásadní rekonstrukcí. Rádi bychom zrekonstruovali i horní areál, ale zatím nejsou prostředky,“ uvedl Koleják Martin Havlíček, který je kromě našeho spolku, i členem toho v Mladějově. Vyslechli jsme si i část komentované prohlídky areálu a protože bylo docela teplo, dopřáli jsme si i trošku piva v místní hospodě.
Tím, že jsme zde dorazili o hodinu později, čas docela utekl a bylo třeba se vrátit do našeho velkého vlaku. Přijet stihla i malá souprava pod taktovkou Havlise, takže se s námi stihnul i rozloučit a velký vlak vyjel tentokrát na čas zpět k Brnu. Až do Velkých Opatovic, kde byly problémy s přestavením výměny. O to by ani tak nešlo, ale v protisměru křižoval vlak KŽC, ten musel před námi vysunout, protože opačná výměna nezlobila, přejel na vedlejší kolej a my mohli projet. Jejich souprava poté opět vysunula a vrátila se na svou trať. Tím jsme opět nabrali asi třicet minut zpoždění, ale u těchto vlaků se to tak nebere. Poté už cesta probíhala vcelku bez komplikací. V Blansku vystoupil předseda a část Kolejáků. My pokračovali dál k Brnu a za námi souběžně i vlak EC, který nás však brzy předjel. Ještě než parní vlak dosáhl Brna, zranil se i nejmladší účastník naší bandy, malý Patrik, alias PaPo. Udeřil se čelistí do dřevěné lavice a kdyby se to hlásilo, podle nových předpisů by to museli zdlouhavě vyšetřovat a zpoždění by bylo ještě větší. Takto sice vypadal jako Tyson po zápase, ale věřím, že v době kdy článek čtete, je již bez následků. V Židenicích jsme opustili vlak i my s Liborem a počkali, než se vydal na svou konečnou i s místopředsedou. I přes dopravní problémy si myslím, že to byla výborná akce, co do projížděné trati, počasí i náplně. A užili si ji nejen lidi z řad veřejnosti, ale i my, Kolejáci.
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Jiří Šimkůj a Kamil Kyzlink