25.4.-1.5.2013 Do Beskyd nejen za kešemi
Beskydy jsou lákadlem pro turisty, v poslední době i pro vyznavače geocachingu. Už proto, že v horách i pod nimi se najde mnoho míst, co stojí za návštěvu. Rozhodli jsme se tedy, když se takto vylepšilo počasí a my měli čas, že taky vyjedeme na delší dobu. Dalo se spojit mnoho věcí - navštívit babičku, zvednout si geoskóre a ještě uvidět mnoho zajímavého. Trošku nás sice zamrzelo, že babička se zrovna chystala do lázní, ale tak zase ne daleko, v klidu se můžeme přece podívat i tam.
Ve čtvrtek 25. dubna jsme se tedy přesunuli na sever. Cestu nám zkomplikovala pouze výluka traťové koleje mezi Brnem a Vyškovem a opětovné zmatky ČD, co vypustily několik autobusů náhradní dopravy poloprázdných, jen náš poslední byl nadupaný po střechu. Budiž však ke cti, že odjezdy autobusů byly organizovány tak, aby rychlík z Vyškova vyjel včas. Opravdu vyjel, dokonce o dvě minuty dříve…
Pak už cesta sla jako po másle. V Ostravě se nám povedlo chytit osobáček mířící pod Beskydy. Cestou nás čekala keš Továrna na celulózu Vratimov (GC3JDR9). Podle některých dochovaných dokladů však v první fázi nebyla vybrána lokalita k výstavbě celulózky v okolí Vratimova, nýbrž byla snaha umístit tento projekt co nejblíže ke zdroji základních surovin - dřeva a vody. Původně se měl závod nacházet v oblasti vymezené obcemi Frýdlant nad Ostravicí a Ostravice, v samotném srdci Beskyd. Avšak průzkum daných lokalit ukázal, že jeden ze základních požadavků nebude moci být splněn. Bylo to množství odebírané vody. Její kvalita v řece Ostravici byla vynikající, ale průtočné množství bylo naprosto nedostatečné. Původní projekt asi předpokládal, že k závodu se budou dovážet hlavně chemikálie a uhlí a odvážena bude hotová produkce. Po zjištění, že továrna uprostřed Beskyd nemůže existovat, bylo nutno zakalkulovat i dopravu dřeva mezi nákladové položky. Musela být nalezena taková lokalita, kde řeka byla už vodnatá, množství vody bylo nejen regulovatelné, ale bylo možné z ní vytvářet zásoby pro období sucha či zvýšené spotřeby. Tyto podmínky splňovala nejlépe řeka Ostravice na svém dolním toku v katastru obce Vratimov. Nově budovaná továrna na celulózu se měla nacházet v bezprostřední blízkosti tzv. ostravsko-frýdlantské dráhy, která od roku 1871 spojovala Ostravu s Místkem a také s hutěmi v Lískovci a Frýdlantě, odkud mělo být do továrny také dováženo dřevo. Po stejné železnici se mělo dopravovat rovněž uhlí z ostravských šachet. Pro výstavbu závodu byla vybrána místní trať Zaryje. Zde z pravé strany byl areál nového závodu ohraničen mlýnskou strouhou a mlýnem a levá strana závodních parcel se téměř dotýkala obecní hranice mezi Vratimovem a Velkou Hrabovou. Závodem procházely současně koleje ostravsko-frýdlantské dráhy, což bylo pro celulózku mimořádně výhodná situace z hlediska dodávek surovin i transportu dohotovené produkce. Roku 1913 zemřel podnikatel a zakladatel papíren ve Vratimově Vinzenz Miller, jeho rodina si ale v podniku udržela vliv až do druhé světové války. Během ní byl papírenský průmysl ovládán Němci, hned po roku 1945 byla proto většina podniků znárodněna. Celulózka ve Vratimově nebyla vyjímkou, práce v podniku však zpočátku pokračovaly beze změn. Zlom přišel teprve v šedesátých letech minulého století, kdy byla uzavřena řada malých celulózek a velké podniky musely následovně zvyšovat produkci. Kapacita vratimovské továrny se postupně vyčerpala a roku 1983, přesně sto let od zahájení výroby, se výroba přesunula do nově vzniklého závodu Biocel v nedalekém Paskově.
Krabičku jsme nalezli, trošku nás zdrželo se do ní dostat, ale za snahu to stálo. Nalezli jsme v ní TravelBug s vlajkou Kanady. V keši se nejspíše rozlila náplň z přiložené propisovačky, od níž se nám podařilo ušpinit sebe, i už tak dost znečištěný TravelBug. Naštěstí to bylo kousek na nádraží a nemuseli jsme čekat dlouho na další vlak. Cestou dál do Frýdlantu nad Ostravicí, jsme se trošku zušlechtili, aby se nás babička nepolekala. Očistili jsme i toho “Kanaďana.” Jak jen to šlo. Frýdlant je menší městečko kryté z jedné strany kopcem zvaným Ondřejník, z druhé nejvyšší horou Beskyd, jenž se zve Lysá. Už jako malý jsem bezpečně tuto horu poznal, na vršku se tyčí vysílač z dáli viditelný. Babička se doma zrovna balila do lázní, dle mého názoru do nich mohla dojíždět, jsou totiž jen osm kilometrů od jejího bydliště, ale k tomu se dostaneme. Takže jsme jí zamávali a když auto zmizelo za zatáčkou, vydali jsme se za dalšími poklady. Rozhodli jsme se pro Čeladnou, ta je vzdálena asi 6 minut jízdy vlakem. Celá operace měla zabrat asi půl hodiny. Dojet na místo, nalézt krabičku a dalším vlakem se vrátit zpět do Frýdlantu. Po příjezdu na místo bylo nádražíčko obsypáno turisty, ti nám však nebránili v dohledání krabičky s názvem Vyhlídková 1 - nádraží Čeladná (GC30KJ8). Jde o první z deseti keší v podhůří Ondřejníka. Zapsali jsme se a akorát dojel vlak, na Frýdlant. Při naší minulé návštěvě babičky se nám nepodařil nález schránky Frýdlantská Amerika (GC37205). Keš je věnována nedaleké restauraci, co se dříve jmenovala Las Vegas (nyní Restaurace v parku). Nyní nám poradila dvojice cyklistů jedoucí z Ondřejníka k městu, takže jsme krabičku nalezli a v ní dokonce i CWG, ještě v naší sbírce chybící. Tři bodíčky za odpoledne, to byl důvod zapít pivem. Poseděli jsme ve zmíněné restauraci a vydali se k našemu frýdlantskému domovu.
V pátek byl od keší klid, jeli jsme navštívit babičku do zmíněných lázní. Ty leží mezi obcemi Čeladná a Kunčice pod Ondřejníkem, ale pozemkově náleží k Čeladné. Úsměvné je, že v místech, kde jsou dnes lázně, bývala nemocnice a v ní jsem přišel na svět. Vše zůstalo stejné, budovy, i trať v údolí, povídali mi, že když jsem se narodil, zrovna jel vlak a vytrvale houkal a tím zpečetil můj další osud, neboť jeho zvuk byl tím prvním, co jsem zaslechl a asi mě to poznamenalo. V místech kde byly porodní sály, jsou perfektně zařízené pokoje pro lázeňské hosty, v přízemí pak místnosti s procedurami, bazény, vodoléčba... Tyto lázně nabízejí dvě speciální procedury - léčbu mrazem a léčbu tmou. To prvé spočívá v tom, že léčené místo je podchlazeno extrémním mrazem, nebo člověka na krátko zavřou do velké mrazničky, pak vytáhnou, chvilku odpočívá, potom trošku zacvičí... a pokud to přežije, má se mu ulevit. Druhá terapie má pomoci při nervovém vypětí a stresu. Člověk je zavřen v domě bez oken, kde je naprostá tma a klid. Nemá přístup k informacím, ke stresovým faktorům, pouze je mu podáváno jídlo. Kolem je klid, ticho a tma a člověk se má od všeho oprostit. Babička ve svém vysokém věku je klidná pořád, tudíž nesedí potmě, ani nemrzne, absolvuje klasické procedury, jako masáže, zábaly a mírná cvičení, aby nám dlouho zachována byla. Ukázal jsem tedy s její pomocí Karolínce, co si uvědomuju a kde co zajímavého je, poseděli jsme s babičkou a zase se vydali na cestu zpátky do Frýdlantu.
V sobotu jsme se rozhodli vyrazit na “Ptačí sérii,” jíž už máme půlku nalezenou z minulé návštěvy Frýdlantu. Druhá půlka keší, každá věnována nějakému ptáčkovi, je založena podél cyklostezky mezi Frýdlantem a Pržnem. Je to krásná vycházka podél řeky Ostravice. Zvládne ji i méně zdatný turista. Na kole to může být komplikovanější, protože ke keši se musí od stezky vždy kousek popojít. Nebudu zde vypisovat všecky schránky, název je vždy Ptáci a pořadové číslo, tedy 1, 2 atd., my hledali 6 až 9. Bonusovou ptačí keš jsme vyluštili, ale už pro ni nešli. Kam však ano, pro keš MSGC Technické unikáty MSK: Prženský náhon (GC3F409). Jde o jednu ze sta keší, založenou infocentry kraje. Tyto keše jsou vždy tematicky na něco zaměřeny a mají za úkol přilákat hledače-turisty na zajímavá místa. Každá keš obsahuje kromě logbooku i speciální razítko, to si hráč může otisknout do Pasu MSGC, my jej máme také, ale zatím se v něm tetelí pouze dvě razítka.
Prženský mlýnský náhon je zajímavou, volně přístupnou technickou památkou, o které ví zřejmě málokdo. Mlýnský náhon se odpojuje od řeky Ostravice u praženského splavu až do míst, kde opětovně vtéká do řeky pod hodoňovickým splavem. Kanálem dodnes proudí voda. O prženském mlýnském náhonu, respektive o prženském mlýnu, je zmínka již z roku 1636, kdy jej od prženského fojta odkoupil majitel frýdeckého panství Jiří hrabě z Oppersdorfu. Po zániku mlýna sloužil i pro pohon pily, která na jeho místě vyrostla. Dnes zde stojí areál Mališovy pily, která už však dávno sílu vody náhonu nevyužívá. Po nalezení těto keše se zbývalo vrátit k silnici a odtud odjet autobusem zpátky do Frýdlantu.
V neděli jsme se rozhodli navštívit pouť v Dobré u Frýdku. Na kolotočích už jsem dlouho nebyl. Ten den ale dost foukalo a bylo sychravo. To se projevilo i na návštěvě pouti. Na housence jsme jeli sami, autíčka vozila asi nejvíce lidí. Na centrifugu jsem Karol nedostal a samotnému se mi jít nechtělo. Myslel jsem, že ji potěším atrakcí Twister super turbo. Na tom však málem vypustila duši, tak jsem to zachránil aspoň labutěmi a širokým výhledem. Protože fakt byla dost zima, pouť jsme brzy opustili. Cestou do Frýdlantu jsme zakopli o keš ve Frýdku-Místku, vlastně už v Místku, za řekou, na ničím zajímavém místě. Jmenovala se Zrcadlo (GC2ZBR1). Ale hlavní bylo, že máme bod. Po návratu do Frýdlantu jsme den zakončili koupelí v místním Relax centru. V pondělí jsem já odpočíval, asi jsem se totiž na té pouti jen ve svetříčku nastudil a ráno nemohl mluvit, tak Karol jela za babičkou do lázní a já nabíral sil. Horský vzduch dělá divy, večer mi bylo lépe.
Předposlední den pobytu jsme spojili dvě užitečnosti - opět jsme poctili návštěvou babičku v lázních, jo to je tak když jede někdo do lázní deset minut od domu... a rozhodli se ještě najít nějakou keš. Nejblíže lázním se jevila multikeš Ruský kostelík (GC1DT2W). Tento dřevěný řeckokatolický kostel zakoupil Ing. Eduard Šebela na tehdejší Podkarpatské Rusi od tamních farníků. Nechal ho rozebrat na jednotlivé očíslované díly a po železnici dopravit do Kunčic pod Ondřejníkem. Kostelík byl původně pravoslavný a stával v obci Hlinance. Byl zasvěcen sv. Archandělu Michaelu. Kostel byl původně tzv. bojkovského typu, který se vyznačuje odstupňovanou jehlanovitou střechou. Po převozu do Kunčic pod Ondřejníkem byl kostel zasvěcen sv. Prokopovi a sv. Barboře - patronům horníků. Indicie k nalezení nebylo těžké zjistit a kdybychom nevynechali jednu z nich a nemuseli se vracet, máme krabičku o pár minut dříve. Vypočetli jsme společnými silami finální pozici a šli... na hřbitov, více neprozradím, jen to, že není třeba kácet hroby, ani provokovat mrtvé. Kostelík je velice hezkou stavbou, pasující do tohoto kraje.
Na nedalekém nádraží v Kunčicích jsme nasedli na osobní vlak a přesunuli se do nedaleké Čeladné, abychom zobli ještě pár keší z oné vyhlídkové série. Zobli jsme Vyhlídkovou 2 - Burdak, věnovanou nějakému zvláštnímu stroji a Vyhlídkovou 3, ta byla pro změnu věnována ležatému kotli, zvanému lejta. Od něj kousek stála krásná dřevěná restauračka, bohužel zavřená. Čas se naplnil a sešřilo se, vrátili jsme se tedy do Čeladné a vlakem zpět do Frýdlantu.
Středa už byla ve znamení příprav k návratu domů na jih Moravy.Takže jídlo na cestu, doplnit vodu, nasadit batohy a hurá na osobáček do Ostravy. V Ostravě se nám podařilo vidět vlaky obou soukromých dopravců bijících se o Prahu a odjet rychlíkem ČD, tentokrát bez výluky. V Brně se stalo nemožné - stihli jsme i osobáček na Bílovice. Tak se nám to kešování v Beskydech vyplatilo a jistě tam nejedem naposledy.
Text a foto: Kamil Kyzlink