Geocaching není nebezpečný
V minulosti proběhly médii zprávy o smrtelných úrazech při geocachingu, dokonce i prohlášení, že geocaching je nebezpečný. Slovenský tisk vydal článek s titulkem „Geocaching nebezpečná hi-tech zabávka.“ Je však tomu opravdu tak? Každá volnočasová aktivita může býti nebezpečnou, pokud nebudeme sami k sobě soudní a nebudeme dodržovat určitá pravidla. Nebezpečná může být i rutinní cesta do školy, či zaměstnání, půjdeme-li bezhlavě přes silnici. Geocaching samotný nebezpečný jistě není, je takový, jak se k němu hráč postaví. Každá vzniklá skrýš podléhá schválení tzv. reviewera, tedy jakéhosi kontrolora, který má za úkol prověřit, zda splňuje daná pravidla, mimo jiné, zda podmínky jejího nalezení nejsou životu nebezpečné. Je-li k nalezení schránky potřeba nějaký náročnější fyzický výkon a vlastník to v popisku neuvede, reviewer doporučí nápravu. Jakmile je vše v pořádku, tak potom je skrýš publikována na web.
Každý z hráčů, pokud se před výpravou do terénu dobře doma připravuje, vlastně z velké části ví, do čeho jde. Podle počtu hvězdiček v položce terén a obtížnost si ověří složitost hledání, může se tedy vybavit. Dnes existuje i mnoho volně přístupných satelitních map, co jsou schopny přiblížit vám i ten nejmenší kamínek na silnici. Lze si předem zběžně prohlédnout místo, kam se chystáte. Dle mého názoru a mám za to, že nejen mého, pokud k nějaké nehodě opravdu dojde, je to buď proto, že hledač (kačer) přecenil své síly a za každou cenu chtěl skrýš najít, nebo došlo k nepředvídatelné situaci, na kterou se nelze připravit, ale lze s takovouto možností počítat a být ve střehu. Náš tým se proto řídí následujícími pravidly, které si sám vymyslel:
Odpovědně se připrav na každou cestu – do naší domácí přípravy nepatří jen naplánovat keše, které ten den chceme nalézt, ale také přesné naplánování trasy. Protože nedisponujeme autem, zjišťujeme nejbližší dosah železnice, autobusu, nebo spojů MHD. Cestujeme-li dál, kde to tak neznáme, pořizujeme si i fotku okolí místa pokladu ze satelitní mapy, případně i nejbližší možnost občerstvení. Nezbytná je i kontrola nabití mobilních telefonů i GPS přístroje.
Na keše terénu vyššího než 1,5 hvězdičky chodíme minimálně ve dvou lidech – schránky s terénem 1 by měl zvládnout nalézt i vozíčkář a 1,5 opěšalý člověk s tím, že terénem je silnice se zpevněným povrchem. Ale u vyšších stupňů se počítá s překonáváním určitých terénních bariér, kde již hrozí riziko úrazu. Proto chodíme minimálně dva, jednak si pomůžeme při hledání a v případě, že by se opravdu něco přihodilo, může ten další zajistit pomoc.
Nepřeceňovat své možnosti – není ostuda přiznat si, že na nějakou skrýš nemám, byť se dle popisku zdálo lehčí ji nalézt. Není potřeba mít bod za každou cenu. Je dobré si promyslet, zda na daný fyzický výkon stačíme, případně stačíme bez vybavení.
Vybavení je důležité – na žádnou naši výpravu necestujeme jen tak, byť jde jen třeba o odpolední vycházku do městské zástavby. Kromě GPS přístroje máme sebou alespoň jeden mobilní telefon, pro případnou komunikaci v nesnázích, nebo pro případné přivolání pomoci. Telefon je vybaven programem Jízdní řády, pro rychlou kombinaci přemisťování se. V letních měsících nechybí alespoň jedna dvoulitrová lahev s pitím. V zimním pak rukavice, náhradní ponožky i čepice. K naší výbavě patří i praktická cyklolékárnička, i když chodíme po svých. Obsahuje to nejnutnější, pro případ drobných úrazů.
Ať někdo ví, kde jsme – cestujeme-li někam, kde se předpokládá menší výskyt lidí (les, okrajové čtvrti měst), nebo se předpokládají naopak problémoví lidé (nebezpečnější městské části - v Brně např. Cejl, v Praze Žižkov a v Ostravě Přívoz), vždy někomu blízkému oznámíme onu lokalitu, kde se hodláme pohybovat. Stát se opravdu může něco nepředvídaného a ulehčí to řešení situace.
Nechovat se nápadně nenápadně – mnoho geokolegů, hlavně ze „staré školy“ se při hledání keší chovají tak nenápadně, až na sebe upoutají pozornost kolemjdoucích. To platí tedy hlavně ve městech. My jsme vypozorovali, že lepší je se chovat tak, jako se chováme, když nehledáme nic. Čili bavíme se, když jdem dva a u toho se dá hledat.. Mnozí lidé ve městech se stejně starají o svoje a nás si sotva všimnou. Kdesi v Brně jsem jednou hledal sám, kolem plno lidí, co mě jako neměli vidět. Schránka byla umístěna nade mnou. (Název schránky pochopitelně nemohu uvádět.) Kdybych byl moc nenápadný, nebo čekal až tam nikdo nebude, stojím na onom místě ještě teď. Vytáhl jsem si svačinu, začal jíst a pak se mimoděk protáhnul, zvedl ruku a schránku sundal. Při zapisování jsem pořád kousal do chleba - nikdo si ani nevšiml co tam kutím. V klidu jsem dojedl, vyhodil obal a pak se opět spokojeně protáhl, přičemž jsem kešku vrátil zpět.
Shrnuto: pokud je člověk rozumný a dodržuje nějaké zásady, nepřeceňuje své možnosti, je geocaching bezpečná a poučná aktivita.
Ovšem je to pouze náš způsob, kterým omezujeme možnost nehod a úrazů. Jsou tací, kterým přeje štěstí, i tací, co na to bohužel doplatili. Nezbývá než říci – zlomte vaz!
Text a foto: Kamil Kyzlink