Kolejová - občanské sdružení příznivců kolejové historie a současnosti

31.7.2014 Keše mezi kapkami deště

Poslední červencový den jsme se rozhodli udělat výpravu do Boskovic. Jednak jsme tam ještě nikdo z nás pořádně nebyli a není to daleko od Brna. Necelou hodinku vlakem. Navíc jsme slíbili, že navštívíme jednu naši malou kamarádku, která tam trávila čas v rehabilitačním středisku. Proč to nespojit, jak jinak, s hledáním pokladů. Už z dřívějška jsme si zjistili, že vcelku nenáročných keší je tam docela dost. Domluvil se tentokrát celý náš geotým, tedy Karolínka, Bohunka, Adélka a moje skromná maličkost. Potkali jsme se ve čtvrtek ráno, všichni v osobním vlaku do Skalice nad Svitavou. Nad našim vlakem visely těžké mraky a cestou začalo drobně pršet. Ovšem držíce se pravidla našeho exkolejáka Honzy, že není špatné počasí, je pouze špatně oblečený kačer, jeli jsme dál. Ve Skalici celá naše výprava přestoupila do zázraku jménem RegioNova a slábnoucí deštěm se vláček ubíral do kopečka k Boskovicím. Tam už dokonce nepršelo, zatím. Nažhavili jsme naše navigační přístroje a vydali se za prvou keší (GC3XG7F) Cyklostezka Boskovice-Mladkov. Dali jsme této keši přednost, protože podle údajů naší techniky, byla tou nejvzdálenější. Já měl z domácí přípravy nastudovanou celkem pohodlnou cestu, i když po krajnici frekventované silnice. Karol s Adélkou to brali podle šipky a Bohunka je následovala. S povzdechem, abychom se neroztrhli, jsem je následoval taky. Ukázalo se však, že nejkratší cesta nemusí být nejlepší. Cesta po dešti byla samé bláto a přiznám se, že moje boty nebyly zrovna do terénu nad 2 hvězdičky. Najednou mě přestaly poslouchat, na kluzké mazlavé cestě mi podjely nohy, vymrštily se do vzduchu... stačil jsem zařvat zde nepublikovatelné slovo na K a upadl mi zadek do bláta. Naštěstí ne moc. Aspoň že se nerozbil tablet, co jsem držel v ruce nad hlavou. I přes tento incident jsem ke keši dorazili a díky Bohunce a Karol i nalezli. Docela hezky udělaná keš. Cestou od ní, samozřejmě, jsme přišli na to, že se dá jít i kratší, pohodlnou cestou. Směřovala totiž k nemocnici. Ne kvůli mému zadku, ten neutrpěl šrám, kromě fleku od bláta, ale kvůli další kešce (GC4QW2Q) Šumné Boskovice 2 – Nemocnice.

Už když jsme přicházeli k nemocnici, začala z nebe opět padat voda. Po pár krocích i docela silně. Schovali jsme se proto nedaleko vrátnice a budovy ředitelství nemocnice. Pohrávali jsme si i s myšlenkou, že pojedeme domů, ale zase, když jsme slíbili tu návštěvu, bylo by to nefér. Čekali jsme tedy asi 20 minut a když se zdálo, že déšť malinko polevil, oděli jsme se do pláštěnek. Karol se jako ohař vydala za keší následována Bohunkou s Adélou v patách. Po malé chvíli ji opravdu nalezli.. Byla taky docela hezky udělaná. Déšť opět zesílil, takže jsme došli jen pod stříšku nedaleké zastávky autobusu. Když nám došlo, že pršet stejně jen tak nepřestane, zamířili jsme k další keši, nedaleko nádraží. Nese název (GC51HVF) Městská elektrárna.

Naše GPSky nás zavedly k pomníku, ale keš byla kdesi ještě dost metrů. Nakonec se mi trpělivým pobíháním za zlobivou šipkou podařilo najít geoobjekt, i když mi déšť bubnoval do očí. Kešku na něm však objevila Bohunka. Inu silný tým se nezapře. Karolínka nás zapsala na zvlhlý logbook mkrou rukou a znechuceni neustálou sprchou, jsme se ukryli do nedaleké pizzerie. Tam jsme se ohřáli, trošku uschnuli a někteří i malinko občerstvili. Pohledem na mapu na tabletu jsem zjistil, že ono rehabilitační centrum není daleko, tak už naše kroky vedly tam. Popovídali jsme s naší malou kamarádkou, zahráli si Člověče nezlob se, ve kterém nás porazila Karolínka. Rozloučili se a vyrazili znovu do deště, konečně na vlak zpět. Po příchodu na nádraží nám jeden motoráček ujel asi o 2 minuty. K našemu překvapení se na malém nádražíčku objevil i náš geokolega Honza. Byl na lovu keší a staničních razítek. Pokecal s náma, taky zanadával na počasí a vydal se vlakem na opačnou stranu, než my.

No 4 body jsme našli, co bylo slíbeno, bylo i splněno a náročný čas nám začíná v srpnu, o tom budeme informovat. S prvním srpnem, nám začíná platit Jízdenka na léto. Takže nám snad donese hodně bodíků.

Text a foto: Kamil Kyzlink

Copyright © 2009 l Design by Iva "Smajlenka" Svozilová