14.2.2016 Valentýnská cesta z Frýdku do Místku a zpět
Dvojměstí Frýdek Místek znám docela dobře, protože jsem tam dvanáct let bydlel i chodil do školy. To se ještě zdaleka nevědělo o nějakém geocachingu. Teď, když občas trávíme s GeoKolejačkou víkend v bytě po babičce, objevujeme díky keším zákoutí města. Tentokrát nám dal vale i náš geokolega Žolík, tak jsme si vyšlápli sami. Dal nám totiž echo, že se objevila spousta novinek, tak jsme jich pár vyjeli omrknout.
Když jsme ve Frýdlantě nad Ostravicí nasedali do osobáčku, počasí připomínalo spíše jaro, než polovinu února. Na okolních vrcholech Beskyd ležel sníh, ale v údolí hřálo slunce, ideální čas na keše. Do Frýdku jede osobní vlak asi 14 minut a první keš našeho okruhu byla nedaleko. Nesla název Neumannova přádelna (GC6B6V4). Připomíná nám textilní minulost města. Textilky k tomuto městu neodmyslitelně patřily. Dnes byste však marně hledali nějakou fungující a jejich budovy pomalu mizí. V blízkosti keše právě můžete spatřit jednu z mála v původním stavebním stylu. Připomene vám dobu hospodářského růstu a technické revoluce začátku 20. století.
Další keš nás zavedla do části Frýdku s názvem Staré město. Konávaly se tu hornické dny a dožínky a vede tudy trať od Frýdlantu na Ostravu. Nalezli jsme poklad s názvem Pohádky o mašinkách (GC66EV7). Keš byla velmi stylová i na příhodném místě a nebudu prozrazovat víc, zkuste si ji najít.
Poté jsme se vydali přes řeku Ostravici do Místku. Na jejím levém břehu se rozkládá veliký park. V něm už jsme podvakrát absolvovali event v malé hospůdce. Park nás tentokrát nezajímal, jen jsme si zkrátili cestu k nedalekému centru s názvem Ještěr. Jako kluk tam pamatuju denní bar a diskotéku. Do baru občas zašla máti s kamarádkama a na disko se chodila vlnit moje o deset let starší sestra. Když potom přišla nad ránem domů, sklidila vždycky dušené pod krkem nadívané opaskem... Nás však zajímal nedaleký strom a keš Děd u Ještěra (GC5T5BVV). Má za úkol kačerům představit památný strom jasan ztepilý, stojící nedaleko. Keš samotná zas tak zajímavá není.
Cestou k další keši jsme šli kolem silnice co vede od Polska na Olomouc. U ní se kdysi nacházelo i autobusové nádraží, které je nyní přemístěno do Frýdku. Cesta mi připoměla, kterak jsem jako kluk občas po ní s rodičema ujížděl dálkovým autobusem právě k Brnu. A jak jsem se po ní s těžkým srdcem s končícími prázdninami zase vracel. U této cesty se nachází i keš Žirafa ve městě (GC6911R). Kdo hledá, najde i toto velké zvíře, i zajímavě umístěnou kešuli.
Zbývalo se pomalu přemístit znovu směrem k Frýdku. Protože jsme se potřebovali dostat na druhou stranu rychlostní silnice, použili jsme tzv. Křížový podchod. Umožňuje přejít bezpečně velkou křižovatku. V jeho útrobách byly těsně po revoluci malé obchůdky a taky videoherna, kde jsme jako kluci cpali kapesné do automatů s počítačovými hrami. To víte, ne každý měl první osmibitové počítače doma a PC stálo skoro jako dnes auto. Dnes už zde po krámcích není ani památka. Jen posprejované zdi a pach vlhkosti. Ještě než jsme opět přešli řeku do Frýdku, vzali jsme poslední keš s názvem Czajánkova kasárna (GC61V8N). Opravdu zde bývala kasárna a ne ledajaká. Jejich posádka se jako jedna z posledních nehodlala vzdát, když do města v roce 1938 dorazili Němci. Postavili se jim na odpor a i když bylo předem jasné, kdo vyhraje, ukázali, že i tak se nebojí. Takže keš zde je opravdu na pravém místě. Kasárna připomíná pomník. Nedaleko pomníku stávala dominanta města, sportovní hala. I ta ustoupila revitalizaci a na druhém břehu vyrostla nová s názvem Polárka.
Přešli jsme řeku, opět do Frýdku a pomalu došli zase k nádraží, s asi sedmi kilometry v nohách a pěti nálezy. Citelně se ochladilo a od Lysé hory se táhly těžké mraky. Akorát čas se vlakem vrátit do tepla babiččina bytu. Snad se na nás zpoza těch mraků dívala, jak nám to hledání na Valentýna hezky šlo. A v březnu už se vydáme se Žolíkem.
Text a foto: Kamil Kyzlink