6.8.2013 Drive-in v Moravskoslezském kraji
Drive-in, toto slovo pocházející z angličtiny, se k nám dostalo po revoluci, se všemi těmi „vymoženostmi ze západu.“ Tam totiž lidé už bez auta nedají ani ránu. Odmítají jej opustit i při nakupování, jídle, nebo dokonce i v kině. Pro ty, kdo by nevěděli: drive-in, je prostě všecko to, co si lze vyzvednout přímo z okénka auta. Ujalo se to i v geocachingu, kde drive-in jsou takové skrýše, které lze zalogovat přímo z vozidla, nebo se nacházejí podél silnic.
Takových pár jsme se rozhodli najít i my. Vezli jsme od nás z Řícmanic babičku na sever Moravy. Řidiče dělal jeden kamarád z naší obce, řízení je jeho velkou vášní a pár zastávek mu nikdy nevadí. Navíc hledání krabiček, jak sám řekl, považuje za vcelku vkusnou zábavu. Abychom nezdržovali cestou do Frýdlantu a babička byla brzy doma, přeci jen byla u nás přes dva měsíce a už se těšila, rozhodli jsme se zastavovat až cestou zpět. Ve Frýdlantě nad Ostravicí, městečku pod Beskydami, jsme se rozloučili s babičkou a za jasného nebe, žhavého slunce a tepla, se náš tým vydal ku zpáteční cestě. První naší zastávkou byl okraj města Frýdku-Místku. Plánovaná keš nesla název U dvou cacherů (GC2FX6B).
V Místku se potkali tři spisovatelé. Petr Bezruč, Maxim Gorkij a Karel Havlíček Borovský. Že to není možné? Není. Stalo se tak jen rukou úředníků frýdecko-místecké radnice. Po těchto nazvali tři ulice v místecké části „Podpuklí“. Dříve, před 100 lety, okrajová část města vyznačující se klidem a skoro vesnickým prostředím, s protékajícím potokem Valchou s topolovou alejí . Její vlastní historií píší lidé.
Tato keš nebyla zase až tak zajímavá, možná tím, že ji našel náš řidič Michal, alias Mikeš. Ale i to je bod. Prošli jsme zpět, kolem blízké ZŠ, ztichlé prázdninovým klidem. V blízké ulici jsme zanechali geovozidlo, už dost vypečené od slunce. Nastoupili jsme, rozloučili se s dvojměstím a zamířili do nedalekého městečka Příbor. Tam na nás čekaly tři tradiční keše. Příbor ve mě vyvolává vzpomínku pouze na to, jak jsem jako malý jezdil s rodiči autobusem z Brna, právě do Frýdku, vždy jsem spal a v Příboře mě máti vždy probudila, abych se dal dohromady, než budeme vystupovat. Ale to už je pryč, dnes jsem v tomto kraji pouze turistou. První keš nesla název Alžbětka (GC3HGRM).
Město Příbor patří k nejstarším v okrese Nový Jičín a nachází se zde proto celá řada historicky i umělecky cenných objektů. V roce 1989 bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Některé památky se však do dnešní doby nedochovaly. Jednou z nich je i zaniklá kaple sv. Alžběty zvaná „Alžbětka“ - stála na rohu ulice Místecké naproti kostela sv. Kříže. Postavena byla v roce 1522 a byla dřevěná. V roce 1616 byla přestavěna z kamene a přiléhal k ní chudobinec čili „špitálek“ postaven v roce 1541. V roce 1784 přestala sloužit církvi, a stalo se z ní vojenské skladiště. V roce 1839 začala opět sloužit jako kaple, vypravovaly se z ní pohřby a každoročně se v ní stavěl krásný velký betlém. Zbourána byla 1.11 1961 i s chudobincem. Dnes už o ní vědí jen někteří pamětníci. Keš byla umístěna na hezkém místě, u kostela Sv. Kříže a nalezla ji Karolínka. Mikeš se divil, protože schránka byla velikosti nano, což znamená, že se podobala diabolce do vzduchovky.
Dále se náš tým vydal k rodnému domu Sigmunda Freuda. Byl jsem docela překvapen, neboť jsem netušil, že tento lékař se narodil právě zde. U jeho domu se nalézala keš nesoucí jeho jméno - Sigmund Freud (GC1E6DX). Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn) byl známým česko-rakouským lékařem a psychiatrem. Proslul především jako autor teorie psychoanalýzy. Před jeho domem je železná pohovka, s nápisem Posaď se a rozjímej. No vzhledem k tomu, že pohovka z kovu byla rozpálená letním sluncem asi na 70 stupňů, bylo by to žhavé rozjímání. Keš nás malinko potrápila, ale nakonec podlehla Karolínině bystrosti. Zapsáno, bod doma a zbýval přesun k poslednímu pokladu. Masarykovo gymnázium(GC2H6NW), se nacházelo nedaleko keše. Bylo potěšující, že na celkem frekventované ulici, opět Mikeš nalezl malou krabičku. Odtud jsme odebrali srdíčko s lebkou a skleněnou berušku, protože se nám ty blbinky líbily. Zanechali jsme tam 5 samolepek s našim logem. To už polední slunce rozpalovalo příborské ulice. Cestou k autu se nacházel stánek se zmrzlinou, tou se naši kačeři osvěžili. Já si koupil ledovou tříšť a dobře jsem udělal, neboť v autě, kde bylo jako v peci, na mě čekal vařící zbytek limonády. Ovšem to, že si domů vezeme čtyři body, jedeme sami a doma bude klid od hyperaktivní babičky, nás značně uspokojovalo na duši. Zbývalo dojet do cca 150 km vzdálených Řícmanic. V autě a na slunci to byl dost záhul, ale zvládli jsme to, díky výbornému šoférskému umění Mikešovu. Tímto děkujeme a smekáme před ním. O to více nám potom v cíli chutnalo orosené, studené pivínko. Takže opět příjemně strávený den na cestě...
Text a foto: Kamil Kyzlink