Kolejová - občanské sdružení příznivců kolejové historie a současnosti

2.11.2013 Frýdecká zastavení

Jeden z podzimních víkendů jsme trávili opět pod Beskydami u babičky ve Frýdlantu nad Ostravicí. To se musím jako správný Koleják pozastavit u tamního nádraží. Pomineme-li fakt, že i to mělo svoji keš, ale ta už odpočívá někde v archivu, překvapilo mě, jak jej místní opravili. Frýdlantské nádraží bylo typicky podhorské - nic monstrózního, jednoduchá a účelná budova, pár kolejí a perony z panelů. Mezi vlaky se přecházelo sníženými přechody přes koleje. Takto to vlastně bylo od dob mého dětství - a to jsem na nádraží trávil spoustu času. Nyní za přispění grantu EU je železniční stanice vybavena širokými perony, se zastřešením i elektronickými informačními systémy. Příchod do a z budovy k vlakům, či od nich už je možný pouze podchodem, pro vozíčkáře je k dispozici výtah. Kladu si otázku, zda to bylo nutné, pro takovéto nádraží, ale zase… proč ne, je to zde turisticky atraktivní, tak ať „brána Beskyd“ trošku vypadá.

Tak právě z tohoto nádraží jsme se vydali na lov pokladů do okresního města Frýdek-Místek. Od Frýdlantu je vzdáleno asi 18 kilometrů a osobáček tam dojede za necelých dvacet minut. V tomto městě jsem jako dítě nějaký rok žil, ale zase tak zásadní stopy to ve mně nezanechalo, ani vlastně nemám moc na co vzpomínat. Protože už jsem ve Frýdku dlouho nebyl, domluvil jsem se s kamarádkou co už tam žije dlouho, že vyrazí s námi, přece jen místní průvodce je vždycky lepší, než se spoléhat jen na navigaci. Trošku mě sice hnětlo její neustálé opakování „mám děti…“ No děti… kluka, ten je super, ten by už nás klidně mohl vést i sám, a mladší holku. A já to s těma moc malýma fakt neumím. Naše plány jsme museli malinko posunout, museli jsme čekat až se holčička vyhajá, jeli jsme tedy oproti našim představám do Frýdku skoro o dvě hodiny později. Cestou osobákem nás naše průvodkyně informovala, že na místní nádraží dorazí později, že máme počkat. No nevadí, po příjezdu jsme se rozhodli, že si zajdeme pro keš žst. Frýdek-Místek (GC48RX8). Tato železniční stanice prošla také zásadní rekonstrukcí, o něco dříve než ta ve Frýdlantu. Trať Ostrava-Valašské Meziříčí prošla částečnou revitalizací, oživení se tedy dočkaly i některé stanice. Frýdek se tak dočkal také podchodu, ten spojuje nejen stanici s nástupištěm č. 2, ale také s autobusovým stanovištěm. Stojí za to se zmínit, že ve stanici vzniklo i ČD centrum. Pohyb lidí je tu docela velký, ze stanice totiž vede odbočka na Český Těšín, což je přechodová stanice do Polska a na Slovensko. Nádraží si svou keš bezesporu zaslouží. Místní owner ji opravdu hezky zpracoval, milovníkům železničních pokladů lze doporučit. Mezitím jsme se dověděli, že naše průvodkyně Lucie s dětma si spletla bus, ten svou jízdu ukončil dříve, tak musí pěšky. Vyrazili jsme jim tedy s Karolínkou naproti, další keš byla zhruba jejich směrem. Setkali jsme se kousek nad nádražím a budovou bývalého textilního kombinátu Slezan. Jeho budova ve ve mně vyvolala vzpomínky, jak jsem kolem nechtěl chodit jako malý kluk. Ozývalo se zevnitř hučení a nepříjemné monotónní klapání tkalcovských stavů a já se jich, kdoví proč, bál. Dnes je budova tichá a opuštěná. Na kruhovém objezdu jsme se sešli konečně se zbytkem výpravy. Lucčina syna, super hocha co mu není nic cizí, už znám. Když jsem však spatřil, že před sebou ještě tlačí kočárek a z nebe začínají padat kapky, začal jsem tušit, že takto moc bodů nenačešem.

Už jako velká skupina jsme se vydali směrem ke keši Sady Svobody (GC4DJRB). Keš je umístěna v jednom z městských parků, v němž najdete i zajímavou stavbu. Pódium ve tvaru jakési lastury a před ním hlediště se sedadly ve tvaru lidských zadnic, teda alespoň mě to tak připadalo. Lucie se zatím rozplývala nad svojí Ájinkou a nám se nedařilo krabičku objevit. Naštěstí zrovna přišli geokolegové z řad místních a pomohli. No stačilo se lépe podívat. Naše další cesta vedla ke keši s názvem FTF (GC4KC7H), kterou místní věnovali těm, jímž se nedaří ulovit svoje „EfTé Efko.“ Pro ty co neví o co jde - jde o to být u nově ukryté keše jako první. Jsou i tací, co jsou schopni spát třeba v nastartovaném autě, aby mohli vyrazit. Ti ovšem musí mít zaplaceno prémiové členství, pak jim zpráva o publikaci skrýše příjde na mobil. My neprémioví máme malou šanci se k FTFku dostat. Ale už můžeme tvrdit, že máme FTF ve Frýdku i když jsme nebyli zdaleka prvními nálezci. Keš je velice výborně provedená, chválím ownera. Toho jsme tam taky potkali, jak venčil pejska, tak jsme si chvilku popovídali. Cestou k této keši došlo ke dvěma událostem-ustal déšť vysvitlo sluníčko a objevila se duha. A malá Ájinka se počůrala… jít s malým dítětem na kešky je prostě geosebevražda. Prej musíme domů. Mohli jsme hledat dál, ale Lucku jsem dlouho neviděl a tak jsme se rozhodli hledání přerušit. Tři body jsme získali, takže normu jsme splnili. Už se stejně šeřilo, zajeli jsme tedy na čaj. Pokračovat budeme snad až bude zase déle světlo a její dítko starší. I tak to bylo celkem ucházející odpoledne, i když na malé děti si asi nikdy nezvyknu…

Text a foto: Kamil Kyzlink

Copyright © 2009 l Design by Iva "Smajlenka" Svozilová