26.5.2013 Sejdem se tam všichni
Možná vás zaráží titulek. Možná připomíná název nějakého eventu. Vlastně jo - toho nejdelšího. Existuje místo, kde se sejdou boháč, chuďas, prevít i slušňák, mudla a kačer… Ano, tím místem je hřbitov. A budete se divit, i ten brněnský má své dvě kešky. Ani jsme se dlouho nerozmýšleli, když nám Yogi volal, že se chystá na hřbitov, na ten centrální, aby se pokusil najít tamní mysterku. My se zrovna vraceli z Blanska, takže jsme jen doma odložili věci a trapem zpátky na bus do Bílovic a osobáček k Brnu. Yogi už čekal na hlavním nádraží, abychom cestou k „šalině na centrálku“ navštívili ještě výstavu z historie železnice, ta zrovna hostovala s kinematovlakem na jedné boční koleji. Karolínka čekala venku a dávala si svou denní dávku kofeinu. Yogi zase potřeboval na vzduch po náročné pomaturitní „vypíjené.“ Na Ústředním hřbitově jsem byl naposledy jako malý kluk se svým otcem, nepočítám-li návštěvy obřadní síně, když tam někdo jel svou poslední cestu za dveře, ze kterých se nevrací zpět.
Místní velká keš Ústřední hřbitov města Brna (GC3G113). Ústřední hřbitov je největší a nejvýznamnější brněnský hřbitov. Rozkládá se v katastrálním území Štýřice poblíž Vídeňské ulice, na nejzazším jihu brněnské městské části Brno-střed. Projektantem hřbitova o původní rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je zároveň autorem správních budov při ulicích Vídeňské a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903. Nová obřadní síň projektovaná architeky Fuchsem a Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927. V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované architektem Wiesnerem, první kremace proběhla dne 8. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren. Postupně se plocha hřbitova neustále navyšovala. Ústřední hřbitov má dnes 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34 tisíc hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji. Rozptylové loučky (ústřední hřbitov je má celkem tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001. Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou. Péči o hřbitov zajišťuje příspěvková organizace Správa hřbitovů města Brna.
Keš hledače provede zajímavými místy hřbitova. Yogi měl vytištěny pokyny pro cestu k pokladu, včetně plánku, kudy kam. Kdo se na hřbitově nevyzná, bez plánku se neobejde. Mezi hroby jsou číslované čtverce, tzv. skupiny, podle nichž se návštěvníci orientují. Takže nás cesta vedla na kraj, k pomníku Rudoarmějce se samopalem, pak k hrobce J. G. Mendela, co v Brně křížil hrášky a teď odpočívá na onom hřbitově. V rámci pouti za pokladem nám bylo přáno spatřit hrob Absolona, objevitele jeskynního systému Moravského krasu. Jeho náhrobek je vlastně malá jeskyně, uvnitř hoří svíčka. Zastavili jsme se u hrobu Leoše Janáčka, ten má zase náhrobek, do nějž je vytesán notový part. Tomu říkám těžká hudba... Blesklo mi hlavou, co bychom měli na náhrobcích my... Tak Honza asi náhrobek ve tvaru GPSky se šipkou směřující k nebi, já bych se šacoval na podobný náhrobek jako Absolon, jen místo jeskyně bych tam měl portál tunelu a z něj by vyjížděl vlak... a Karol? No to ještě vymyslím. Další cesta nás zavedla ke hrobům Mahena, či rodiny Těsnohlídkových. Poté se naše parta dostala do části, kde odpočívají vojáci. Trošku to připomíná výjevy z amerických filmů s řadami křížů. Jen zde jsou pouze zelené tabulky se jmény. Ty jsou potřeba k vyluštění jiné multikeše a to CoWox 4 (GC1XH4A), věnované Dušičkám. Cestou jsme si prohlédli i rozptylové loučky, i kolumbárium, tedy přihrádky s urnami, či hřbitov německých vojáků. Poslední zastávkou byla známá budova krematoria, architekta Fuchse. Zbylo nabytá data dosadit do vzorce a stylově, před krematoriem spočítat. A hurá za pokladem. Zpočátku jsme trošku tápali, ale zanedlouho Karol z GeoKolejové a Yogi, slavili úspěch. Na to, že jsme skoro tři hodiny běhali mezi hroby, se autor na konci moc nevytáh. Stylovější krabička by potěšila. Nicméně kdo má rád dlouhé hledání a rád poznává zajímavá místa, tomu tuto keš doporučuji. Cestou ze hřbitova jsme zvládli ještě s pomocí Honzy nalézt keše BB 7 a KM Rat. A cestou pryč ještě zmíněný CoWox 4. Protože jsme už byli solidně vyprahlí a rádi že se vracíme od mrtvých mezi živé, zapadli jsme na pivečko do nové Výtopny nedaleko Zelného trhu. Takže takto skončil velice zajímavý víkend... na hřbitově.
Text a foto: Kamil Kyzlink