Kolejová - občanské sdružení příznivců kolejové historie a současnosti

10.5.2013 „Druhý kotě mrtvý“ aneb T5 dopoledne

Ačkoliv do této rubriky nepřispívám zrovna aktivně, domnívám se, že tento článek zde má své místo. V geocachingu existuje pověra, že po odlovu tisícovky kešek zemře koťátko. Neptejte se mě proč zrovna koťátko, ale prostě je to tak. Mezi kačery je tato tradice udržovaná, takže až uslyšíte mluvit 2 lidi na ulici nebo v hospodě a jeden se bude chlubit, že zabil kotě a druhý mu bude blahopřát, nejedná se o šílence uprchlé z blázince, ale o kačery, z nichž jeden právě dovršil kulatého počtu nálezů. Mezi námi kačery taktéž existují pochyby, zda má každá kočka skutečně devět životů.

A protože mně se keška s pořadovým číslem 2000 kvapem blížila, chtěl jsem odlovit něco originálního, na co budu dlouho vzpomínat. Na mapě mi svítila multi keš GC3HGJ8, taktéž s názvem „Koťátko“. To by tak hrálo, abych ji nezískal. Z dřívějších různých plánovaných i náhodných setkání jsem znal kolegu kačera s nickem „Méďa team“, který se ze všeho nejraději věnoval keškám T5, což koťátko bylo. Aha, vy nevíte, co to je, že? Pokud má nějaká keš terén obodován maximálním možným počtem 5 hvězdiček, její odlov nebude procházka růžovým sadem. K odlovu potřebujete nejrůznější vybavení typu lano, sedák, potápěčské brýle, bombu se vzduchem a podobně. S ohledem na to, že kočky raději než vodu mají stromy, nebylo tento den koupání nutné.

Samotný odlov této lahůdky začal v pátek před osmou ráno na autobusové zastávce Líšeň hřbitov, kde mě vyzvedl Méďa se svým geopsem Jerrym. Dorazili jsme kus od úvodním souřadnic multikeše a dva medvědi se vydali na nebohé vystrašené kotě. Na úvodkách jsme ovšem nic nenašli, protože se někomu evidentně hodila stará krabička s kusem papíru. Naštěstí měl můj společník kešku dávno odlovenou a dokázal si vybavit, kde byla následná stage (místo, kde se musí něco udělat, zjistit,…). Po chvíli bloudění jsme ji našli. Kočka na ní skutečně byla, ale potvora jedna seděla přibližně 12 metrů nad zemí. To už jsem viděl Méďu s prakem v ruce, jak se snaží nastřelit vybranou větev stromu, aby mohl natáhnout lano. Na třetí pokus se zadařilo a začalo školení z bezpečnosti lezení i názorná ukázka, jak se to dělat má a nemá. Poté mi byl navléknut sedák s nejrůznějšími karabinami a opět vysvětleno, jak se dostanu dolů, co musím demontovat a jak to či ono otevřít.

Teorie v pohodě a jaká bude praxe? Pomalu jsem se vydal vzhůru. Méďa si mezitím natáhl mezi stromy houpací síť a kochal se pohledem na onu kočku, ke které jsem se pomalu, ale jistě přibližoval. Jak byly ukryty souřadnice vám neprozradím, ale keš mohu jen a jen doporučit. Opravdu ale není pro každého a prosím všechny, aby mysleli na to, že život je lepší než nějaký bodík do tabulky nálezů… Souřadnice opsány a nyní opatrně demontovat karabiny a připravit se na sestup. Je nezvyklý pocit viset si na stromě a mít obě ruce volné, musím přiznat, že jsem se podvědomě držel větví a jak mi můj společník říkal, je to normální. Sestup se také podařil, teď jen dodržet bezpečností zásady, neomlátit kolena o tento vzrostlý buk a vše je v pohodě. Když už bylo lano navázáno, Méďa si vylezl jen tak ze cviku nahoru taky a cestou zpět se musel pořádně předvést. Kdybych podobné věci dělal já, zajisté by všichni okolo zjistili, co jsem měl dnes k snídani…

Nastal čas na úklid vybavení a zadání získaného do navigace. Finále bylo nedaleko a já tak popsal další stránku skutečně originálního logbooku. Vše zamaskovat a hurá k autu. Cestou jsme si mírně zašli, ale hádecká rezervace má své kouzlo a malá procházka všem prospěla. Celý odlov nám trval přibližně dvě a půl hodiny. Ale když už jsme venku a máme výbavu v autě, byla by škoda zůstat u odlovu jen jedné keše, ne?

Po dlouhém vybírání z okolních keší s terénem 5 nakonec zvítězila mystery keš „Bez elektrifikace“. Kdo by chtěl zjistit více, její GC kód je GC2KCDB a majitelem je sám můj dnešní lezecký instruktor. K jejímu luštění snad povím jen to, že ji vyluští snad úplně každý a nachází se v Brně u poměrně frekventované silnice. Samotný objekt je ale stranou. Po příjezdu na místo jsem zavolal ještě jednomu kamarádovi kačerovi, zda by se nechtěl taky pohoupat na laně. Bydlí totiž asi 5 minut pěšky od keše a dokonce byl doma. Souhlasil a než jsme s Méďou natáhli lano, kolega s nickem Vrbčata stál u auta. Musím se pochlubit, lano jsem tentokrát nahazoval já a povedlo se mi to na první pokus. Náš zkušený lezecký instruktor nám lano ještě předělal, aby se nám lépe lezlo a logovalo a mohli jsme vyrazit. Já šel první a zase to bylo něco jiného než předchozí strom a i technika byla mírně odlišná. Schránka byla plná dřevěného pokladu, neváhal jsem tedy směnit. Opatrně se vrátit dolů a předal výstroj čekajícímu Vrbčákovi. I kolegův odlov proběhl bez problému, proto jsem opět po sobě uklidili všemožné vybavení a každý jsme se vydali svojí cestou. Méďa na nákup, Vrbčák na odpolední šichtu a já domů.

Na závěr zbývá poděkovat Méďovi za skvělou spolupráci a asistenci, vlastně už za to, že mě s mojí žádostí o pomoc s odlovem neposlal do určitých míst lidského těla. A dále osudu za to, že mi dal odlovit již 2000 keší a že jsem stále naživu. Hned jak složím úspěšně maturitní zkoušky, zkusím Méďu přemluvit, aby mě ještě někam vzal. Snad nebude proti.

Text a foto: Honza Nekvapil

Copyright © 2009 l Design by Iva "Smajlenka" Svozilová