15.3.2014 Kutnohorské geokutání
Naskytla se nám příležitost podívat se na geoevent (snad už víte o co jde), o kus dál, než do okolí Brna. Konal se totiž ve Středočeském kraji, v Kutné Hoře. Mnozí jistě ví, že město je historicky docela významné, hlavně těžbou stříbra a ražbou mincí. Stříbrné doly zde fungují dodnes, i když už jen jako muzeum. Taky asi každý ví, že se zde vyrábí tabákové výrobky, dnes tuším pod hlavičkou Phillip Morris. Nicméně ani pro valoun stříbra, ani pro cigaretku jsme nejeli. Tušili jsme, že je-li tu plno památek, bude i plno keší. Nemýlili jsme se, jen při pohledu na mapu nás trošku znepokojilo množství mysterek a multin. Ale Honza (Yogi), nám něco poslal, abychom ušetřili čas.
Seskládali jsme výpravu, čítající GeoKolejácké jádro, tedy Karolínka, Adéla a já, a vyrazili na vlak. Nevybrali jsme si zrovna nádherný den, nad Brnem visely černé mraky a vypadalo to, že každou chvíli praskne v nebi vodovod. Doufali jsme, že v Čechách bude lépe. Honza vyrazil již brzy z rána, jak to má ve zvyku a toulal se po vlastech českých. V Kutné Hoře žije naše bývalá spolužačka, nějaká Šárka Kellerová, za svobodna Hrubá. Cestou vlakem, po trati směrem na Havlíčkův Brod, jsem vzpomínal na to, jak jsem se s ní párkrát vezl rychlíkem „Slovan,“ tehdy byl v jeho soupravě i jídelní vůz kde jsme si dávali po skleničce vína. To už je tedy ale pryč, teď má mužíčka a dítko, takže asi jiné starosti. Ale jako průvodce po městě, to nám neodmítla dělat. Ani geocaching jí není neznámým pojmem. Cestou jsme se s ní spojili a oznámila nám, že docela hodně prší. To jsme nakonec sami viděli, když vlak zastavil v Čáslavi, tak už jej omývaly proudy vody. V Kutné Hoře jsme přesedli na žlutou RegioNovu, abychom se přiblížili městu. Vlak vyjede z nádraží ven na zhlaví, tam je výhybka do úvrati. Strojvedoucí si přejde a vlak se vrací jakoby zpět a odbočí. Svou jízdu po pár minutách ukončí ve stanici Kutná Hora město. Když jsme tam vystupovali, zdálo se, že déšť polevil.
Vydali jsme se pro první krabičku s názvem Pejskova keš. Došli jsme na místo, na kraji města, k jakési říčce a hledali jsme podle nápovědy jasnou pozici, ale keš nikde. Po dvaceti minutách pročesávání jsme se rozhodli vrátit se zpět, protože déšť opět sílil. Vydali jsme se k nádraží a déšť přešel v přívalový a ten pak v kroupy. Bylo to, jako by na nás někdo lil vodu po kýblech a mísil ji s drobnými kamínky. Kroupy do nás bušily a oděvy vsakovaly vodu a těžkly. Když jsme došli na nádraží, bez bodu a nacucaní vodou, už to vypadalo, že se vydáme domů. Ale rozhodli jsme se něco pojíst z našich zásob, oschnout a pak se rozhodnout, co dál. To se ukázalo jako moudré, protože po poledni se počasí umoudřilo, i mraky kapku prořídly. Vydali jsme se tedy na keš Průmyslovka v KH (GC13H8H). Keš je věnována škole, jejíž historie sahá až do roku 1870. Našla ji Adéla a potkali jsme u ní i taky hodně zvlhlého Yogiho, co prý přijel od Zruče a – překvapivě – zmoknul. Jen jej nezasáhla ta tuna krup, jako nás. Zapsal se, popřál nám dobrý lov a šel po své trase. My se vydali směrem k místnímu autobusovému nádraží, kde měla být další keš. Opět, jasné místo, i podle Honzova popisu a nic. Usoudili jsme, že při tolika kačerech ve městě, ji mohl někdo nedopatřením upustit tak, že už nešla vysvobodit. Nedaleko stanovišť autobusů byl obchod, nakoupili jsme si pečivo a Fernet Citrus na zpáteční cestu. Podle nepsaných GeoKolejáckých i Kolejáckých pravidel, jej vždy někdo koupí. Posledně na výpravě to byl Honza.
Pak jsme zamířili k další keši (GC2TC3B) Knihovna Kutná Hora. Jak už název napovídá, byla umístěna v knihovně a měla se hledat podle tzv. MDT, což jsou vlastně jakési „knihovnické souřadnice“ kdy jednotlivé obory jsou pod čísly 0 až 9 a pak ještě podrobněji jsou podobory, atd. atd. Kdo se v tom vyzná na sto procent, má kýženou knihu nalezenou hned. Nejlépe se v tom vyzná Bohunka, ale ta s námi nebyla, i když původně jet měla. I Karolínka toto celkem ovládá, takže vymezila pole v regálu, kde asi hledat a Adélka nalezla. Fikaně, Kniha o Geocachingu... No hezké provedení. Před dveřmi do knihovny nás už čekala Šárka. No téměř vůbec se za ty roky nezměnila. Naposledy jsem ji totiž nejspíš viděl na svých 25. narozeninách, pak ještě asi párkrát... no ale už dlouho ne. Povykládala o rodince, já naprosto nechápu, jak spousta žen a dívek, se žene do svateb. A jak jich spousta o tom zaujatě vypráví, jak je to super. No ono je to super, jídlo, pití, hosté v oblecích... Opička, žaludeční nevolnost a další ráno si člověk uvědomí ten nekonečný život pouze s jednou ženou... No nic.
Vydali jsme se k další keši Vlašský dvůr (GCYVX9). Podle Šárčina vyprávění to byla bývalá mincovna. Rozsáhlý komplex historického dvora mě zaujal. Keš jsme chvíli hledali, ale po pořádném prostudování fotonápovědy jsme si vše ujasnili.. Po zapsání jsme se vrátili zpět k mincovně na vyhlídku a udělali si pár fotek. Kousek nad námi na kopečku se vypínala dominanta města - Chrám Svaté Barbory. Odtud jsme zamířili k jakémusi historickému kinu, kde měla být taky ukryta keš, ale nenašli jsme. Tak jsme zamířili na náměstí, kde už se scházeli lidé k eventu a kousek od místa srazu se nacházelo místní Infocentrum, s keší uvnitř. Stačilo osobě za přepážkou sdělit správnou větu, aby byla vydána keš. Šárka nevycházela z údivu, co že to je všude zajímavých skrýší. V infocentru jsme si tedy vyzvedli keš Kutná Hora - město pokladů (GC1BR8V) a vrátili se na náměstí, kde už, kromě Yogiho, bylo dalších mnoho lidí. Zjistili jsme, že naše výroční CWG zůstaly bohužel doma. Takže jsme se pouze zapsali a vyměnili jeden TravelBug. Šárka na eventu potkala známé, co se taky věnují geocachingu, takže jsme se chvilku zdrželi. Potom jsme ji požádali, zda by s námi nezašla ještě pro jednu keš s názvem Barbora (GCM00X). Ta se nachází právě v blízkosti známé stavby v Kutné Hoře. Jak mi teda kostely a katedrály mnoho neříkají, tak tato stavba se mi vždy líbila. Byl jsem u ní vícekrát, ale uvnitř ani jednou a ani tentokrát to nevyšlo. Šli jsme nádhernými historickými uličkami a zákoutími. Keš taky malinko potrápila, ale nakonec padla.
Ještě jsme si prohlédli okolí chrámu a vydali se zpět k nádraží. S vedením Šárky jsme u něj byli za moment. Rozloučila se s námi a my se vydali vstříc staniční budově. Vlak už tam stál, počítali jsme s tím, že si do něj sedneme a dojíme naše zásoby. Když jsme došli až k soupravě, nedaleko stála sanitka a zotvírané policejní auto. Jeden ze strážníků nám oznámil, že žádný vlak teď nepojede. V tu chvíli mi to nějak nedošlo a nic nenasvědčovalo žádné nehodě. Zalezli jsme tedy do budovy a rozbalili svačinu tam. V pokladně nám mezitím oznámili, že přijede jiná souprava. Myslel jsem, že se RegioNova porouchala. To se holt stává. Když dorazila, dorazil i Honza. Nadšeně vypravoval, kterak nastoupil do té, co byla podle mě porouchaná, na záchodě viděl zakryté tělo jakéhosi nebožáka a byl vykázán strážníkem ven. Vše utvrdil, když na internetu našel, že ve vlaku došlo k úmrtí cestujícího. V tom náhradním, co pro nás přijel, už naštěstí nikdo neumřel a my v podstatě na čas dorazili na hlavní trať. RegioNovu jsme bez problémů vyměnili za rychlík od Prahy, Honza dokonce stihnul i staniční razítko do své sbírky. Čili kešení i s krimizápletkou na konci. Naprostá spokojenost. Do Kutné Hory se jistě vrátíme, snad i za hezčího počasí.
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Kamil Kyzlink a Honza Nekvapil