6.9.2014 Megaevent „GeoAwards Slovakia“ Bratislava-Čunovo
Tak se zase konal svátek všech geocacherů, megaevent. Jak už jsme si tu říkali, jde o velkou událost. Něco jako pro obec sokolskou Slet.Tentokrát se do tohoto nelehkého úkolu pustili v Bratislavě. Přesněji kousek pod městem, v areálu Divoká voda v Čunově. Tento areál je jinak místem, kde se konají významné závody v téměř všech vodních sportech, jako rafting, vodní slalom, veslování atd. O víkendu od 5. do 7. září však celý patřil příznivcům geocachingu. O konání eventu jsme samozřejmě věděli i my, jen jsme přemýšleli, jak se na něj dostaneme. Z Brna do Bratislavy to není ani 200 kilometrů, i vlak je tam za pár chvil, ale jak dál? Naštěstí máme ve sdružení šikovné a obětavé kolegy. Ke společnému výletu jsme přemluvili našeho místopředsedu Zdenka. Byli jsme si vědomi, že tato akce pro něj nebude až tak zajímavá, ale ani my jsme vlastně netušili, co nás na místě čeká, i když jsme mnohé zjistili z programu. Jede-li kačer na event, měl by mít u sebe hlavně nějaká ta dřevěná kolečka své země na výměnu, GPSku, něco trasovatelného a peníze. No v našem případě evropskou měnu Euro. To vše jsme měli, dálniční známky zajištěny, mohlo se vyrazit.
Vyjeli jsme jako čtyřčlenný tým v sobotu v 8 hodin dopoledne z Řícmanic a nabrali kurs po D2 ku slovenské hranici. Těsně před přejezdem řeky Moravy jsme se stavili na poslední české benzince, nakoupit zásoby pití za koruny a ulevit útrobám ještě u nás. Pak už naše auto šoférované naším místopředsedou a navigované Kolejákem Romanem. Na slovenské straně jsme si udělali zastávku na Stupavě s pokusem odhalit místní keš. Bohužel bez úspěchu. Na parkovišti bylo docela rušno a nebyl ten potřebný klid… Ač jsme prolezli všechny předpokládané úkryty, nic. No co se dalo dělat, jeli jsme dál. Po desáté hodině jsme projeli obchvatem Bratislavu a abychom jeli opravdu správně, zeptali jsme se místní policejní hlídky. Tím pádem naše výprava bezpečně dosáhla cíle. Za branou stadionu Divoká voda nás čekala registrace. Ještě tu nebylo ani moc lidí, zakoupili jsme vstupenku za 7 Eur na osobu (cca 200 Kč). Dostali jsme brožurku s programem a mapkou areálu a nezbytný náramek na ruku, na velkých akcích oblíbený důkaz o zaplacení vstupného. Pak následovalo logování hlavního eventu. Zde za náš tým Karolínka napsala název GeoKolejová.cz na černou tabuli křídou a byla vyfocena jako do policejní evidence. Poté obdržela špendlík, který zapíchla do místa na mapě, odkud jsme dorazili. Protože naše základna je v Blansku, umístila jej právě tam. Jako poslední formalita byl zápis a naše razítko do knihy - a náš tým byl oficiálně účasten. Celý megaevent byl vyvrcholením jakési celoslovenské ankety o nejlepší kešku v SR, proto GeoAwards. Něco jako Zlatý slavík. Nominované skrýše byly k nalezení na internetu a kdo měl zájem, mohl udělit hlas. Výsledky pak porota vyhlásila v sobotním show na podiu. Dále se celý event skládal z podeventů (subevents). To byly menší srazy s různými názvy a zaměřením. Na některé se ještě doplácelo, jiné už byly zdarma, jako spousta z nich je po světě. Každý event je vlastně taktéž keší a za účast je bod ve statistice nálezů. Naší prvou zastávkou byl T5 Event. Kačeři tuší, laikům dodám, že šlo o event s nasimulováním nejtěžšího terénu pro uložení keše, kde se neobejdete bez vybavení. Zde na nás čekala lezecká stěna a kdo ji zdolal, ten se teprve mohl zapsat do logbooku. Za nás se toho chopil Roman, Zdenek to vzdal, aby prý nás bezpečně dovezl zpátky. Roman byl navléknut do sedáku a vyrazil. Bylo znát že je sportovec, po tatínkovi. Za moment nám kynul shora. Pak byl spuštěn k zemi a já se mohl zapsat za tým, že máme splněno. V areálu akce bylo zajímavě vyřešeno placení. Bylo nutné koupit si modré žetony, v kurzu 1:1 (1 Euro - 1 žeton). Za ty pak dostal člověk občerstvení, nebo doplácel účast na náročných subeventech. Zkusili jsme to v praxi na blízkém stánku s občerstvením. Já si za žeton koupil pivo Zlatý bažant, Zdenek dal 5 žetonů za guláš a kofolu a to samé Roman. Podle jejich slov, prý Maďar by brečel nad chutí guláše. Moc se prý nevytáhli. Mě pivo taky zrovna moc nejelo, ale tak za ty peníze jsme to tam nasoukali.
Vydali jsme se na další event a cestou Zdenek poznal, že kačeři nejsou skety. Nechal zřejmě při odchodu svou peněženku v bufetu a než jsme došli k podiu, už jej vyvolávali, aby si pro ni k podiu přišel. Nic tam nechybělo. To by se na běžné akci asi nestalo. Tak se mohl s námi a úlevou vydat na Motoevent. Tam si zájemci mohli zkusit za 4 žetony deset minut jízdu na čtyřkolkách a kdo byl hodně odvážný, tak i na vodních skútrech. Volná čtyřkolka byla až v 15 hodin, tak jsme se jen napsali, dali razítko a chvíli sledovali nadšence, jak se vozí. Protože začalo dost pálit sluníčko, šli Zdenek s Romanem do auta odložit si věci a my zatím na XWG flash mob ebeny, což bylo setkání sběratelů dřevěných mincí. U nás CWG, na Slovensku SWG, v Rakousku AWG (Austria Wood Geocoin). Zájemců zde bylo tolik, že eventy musely proběhnout ve třech časech po celý den, aby místo nebylo přeplněno. Tak jsme kromě známých tváří potkali i nové lidi a nová kolečka. Zároveň v místě výměny koleček probíhala jejich výstava, jen ne tak rozsáhlá, jako loni v Praze. Něco jsme poměnili a za tu dobu se vrátili i Zdenek s Romanem a vydali jsme se do nedalekého hotelu, ten propůjčil své prostory pro event Board games. Na stolech v jedné místnosti byly k dispozici rozmanité deskové hry, od karetních, přes Člověče nezlob se, až po takové hry, jako Activity, nebo 3D bludiště. Zdenek ale objevil terasu s výhledem na celý areál, tak nás Karolínka jen zapsala a Roman si zkusil ono bludiště. Na Zdenkovi bylo vidět, že už by vyrazil pryč, nebylo třeba už jej dál týrat. Co jsme chtěli vidět jsme viděli, eventy absolvovali... a protože zbylé žetony nešlo vyměnit zpět za Eura, stavili jsme se je ještě v bufetu poutrácet. Zatím se Karol s Romanem vydali pro keš (GC1KNBJ) Rafting cache. Umístěnou právě v blízkosti vodní trasy pro rafting. Tam probíhal i stejnojmenný event, ale na ten jsme se nenahlásili. Karol v zápětí volala, abychom tam došli taky, že začíná event Safety First, kde bylo účastníkům předváděno umění a koordinace záchranného systému v různých situacích. Zrovna probíhala ukázka likvidace dopravní nehody, včetně vyproštění raněných z vozidla. Zatímco Roman s Karol hledali onu keš, my sledovali event z nedaleké lávky přes nějaký přítok k Dunaji. Zakrátko se vrátili i nálezci keše, tak jsme ještě chvíli sledovali záchranáře a pak se už vydali zpět k našemu geovozu. Cestou ven z areálu si náš mladý Koleják Roman vyzkoušel Aquaroller. Šlo o dutý nafukovací válec na vodě. Do toho vešel a připomínajíc křečka v kolotoči, válec poháněl po vodě. Tak se do toho zabral, že jsme jednu chvíli čekali, kdy s válcem vyjede po schodech. Nevyjel, to už musel po svých. Poskládali jsme se do auta a vyrazili ještě po pár keších. Přejeli jsme po hrázi přehrady a za ochranným pásmem, které je stanoveno okolo každé vodní nádrže, následovala zastávka u keše (GC2ZB2M) Hrádzová lajna č.15-FINISH. Šlo o poslední z řady tradiček okolo přehrady, tato byla nejblíž, tak byla naše. Úkolu se chopil začínající kačer Roman. Keš sice našla Karol, za pomocí jiné geokolegyně, zbloudilé z eventu, ale Roman byl blízko. Opět naskákat do auta a vzhůru k další krabičce po cestě. I k další křižovatce. Tam byl poklad s názvem 801tka (GC3D8NV). 801 je číslo linky, co tudy jezdí. Její zvláštností je, že jde o autobusovou linku MHD, co je mezinárodní. Spojuje Bratislavu s maďarským městem Rajka. Ono vůbec to do Maďar nebylo daleko, asi 5 kilometrů, tak co si tam kousek nezajet? Od nápadu nedaleko k činu, nabrali jsme kurs ke keši IDCR 01 (GC4AK8Z). Jde o zkratku International Danube Cyclo Route. Tedy něco jako Dunajská mezinárodní cyklostezka. Opravdu, podél silnice ještě na slovenském území vedla kvalitní cyklostezka a kus za ní ještě lokální trať. Po pár kilometrech jsme přejeli osiřelý hraniční přechod a dostali se do oblasti Györ-Moszón-Sopron. Po dalších pár kilometrech jsme našli i místo kde nechat auto a spěchali ke keši. Roman opět s očima na displeji GPS, Karol už s geoinstinktem, našla keš zcela mimo zaměřené souřadnice. Za moment už na silnici brzdilo další auto s geokolegy, tak jsme keš jen pedali a vyrazili k další IDCR 02 (GC4AK99). Tu jsme ani nemuseli hledat, neboť motorizovaný kačer nás předjel, stačilo jen sledovat, kde zastaví a bylo vyhráno. To nám keš dal pro změnu do ruky on a odjel, prý dál do Rakouska. My otočili vozidlo a hurá zpět do domoviny. Minuli jsme opět přechod bez celních úředníků, za ním pak dosáhli kraje Bratislavy a narazili na dálnici D2, tu šedou nit, co nás dovede až na Moravu. Cestou ještě po slovenském území jsme si vyzvedli dva bodíky u odpočivadel a to D2: Stupava I. - 48.0 km (GC2JZ9K) a D2: Sekule I. - 8.0 km (GC2JZ9R). Pak už se dálnice svažovala do nížiny k řece Moravě. Tu jsme přeťali okolo čtvrt na šest odpoledne. A byli jsme opět doma.
No, dovolil bych si závěrem pár postřehů. Tak nejprve k měně Euro. Dosti náročné je, si zvyknout, protože mince se mi zdají všecky stejné a výtvarně dost nedotažené a bankovky taky nic moc. Ale tak to jsou vyloženě praktické věci a záleží na zvyku. Event samotný? Na náš vkus dost roztahaný a neuspořádaný, ale jinak co bylo slibováno, to bylo dáno. Organizátoři se snažili, nikde se netvořily fronty, na nic se dlouho nečekalo. V Praze sice loni byla zajímavější náplň k vidění, ale všude se člověk musel prodírat. Tady v Bratislavě jsme se sice hledali, ale zase všechno viděli.
Takže bychom na závěr ještě jednou rádi poděkovali našemu místopředsedovi Zdenkovi, že se obětoval a strávil s námi den mezi geocachery, dřevěnými kolečky, travelbugy a keškami. Mám za to, že i pro něj to byl přínos, že poznal zase něco nového. Tak zase někdy příště na nějakém megasrazu...
Text a foto: Kamil Kyzlink